Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Výklad k sidře Vajece (Geneze 28,10 – 32,3)(4)

20. 11. 2026

Va-jece (Vyšel) …

Hospodin mi bude Bohem.

Jákob vyšel z Be’er Ševy… (1 M 28,10) S čím Jákob vyšel z otcovského domu, aby se vydal do vyhnanství? Vyšel obdarován pouze právem prvorozenství a požehnáním, které získal spletitými cestami, na nichž se pojí práva a povinnosti. Kromě tohoto daru, velkého povolání, zahrnujícího i povolání Abrahámovo, z něhož je povolání Jákoba odvozeno, nepatřilo Jákobovi nic. Jordán přešel jen se svou holí, jak sám řekl o dvacet let později, když přibližoval dramatické události, za nichž obdržel právo prvorozenství a otcovské požehnání. První velkou událostí, k níž došlo po jeho odchodu, výsadou, které se mu dostalo, byl prorocký sen. Celé generace učenců, komentátorů a vykladačů, kteří studovali Písmo, nacházely v tomto snu podobenství, skryté významy a hluboká poselství. Avšak když Jákob po tomto snu procitl, učinil slib (1 M 28,20–21), který nám z mnoha důvodů připadá zvláštní. Epizodce týkající se tohoto snu, věnuji několik minut, které máme k dispozici. Zmíněný slib je překvapivý především tím, že Jákob po velkolepém Božím zjevení a neobyčejném příslibu, který je v něm zahrnut, jako by mluvil jen o uspokojení svých materiálních potřeb – o chlebu, o oděvu a o návratu v míru do otcovského domu. Dokonce se zdá, že si klade podmínku: Jestliže budou tyto potřeby uspokojeny a Bůh mu bude ku pomoci – tak by se to dalo chápat – Hospodin bude jeho Bohem. Uvedeným slovům však můžeme rozumět zcela jinak a právě tak jim ve všech dobách rozuměli vykladači První knihy Mojžíšovy. Jákob ve skutečnosti neklade žádnou podmínku pro přijetí Božího jha. Říká-li Hospodin mi bude Bohem (1 M 28,21), není to protislužbou, k níž se zavazuje, protože toto vyhlášení je již obsaženo v tom, oč žádá: o chléb k jídlu, oděv k oblečení, návrat v míru do otcovského domu – a aby byl Hospodin jeho Bohem. Komentář midraše jde v této interpretaci ještě dál a proměňuje Jákobovu žádost o uspokojení jeho potřeb v závazek vůči Bohu. Ocitujme midraš: Bude-li Bůh se mnou a ochrání-li mne na cestě (hebrejsky derech),12 kterou se ubírám (1 M 28,20): „na cestě“ znamená „ať mě ochraňuje před pomluvou“ ve shodě s veršem v knize proroka Jeremiáše ( Jr 9,2) „nasazují (hebrejsky va-jadrechu) svůj jazyk jako na luk lži, a nikoliv věrností se zmocnili země“. Další část verše „k jídlu mi dá chléb“ znamená „ať mě ochrání před incestem“ ve shodě se známou  metaforou, podle níž chléb, který jím, značí ženu a „vrátím se v míru do otcovského domu“ podle doslovného významu znamená „vyhnout se zabití“. Nakonec „Hospodin mi bude Bohem“ značí „Ať mne chrání před modloslužbou“. Jinými slovy: Jákob vůbec nežádá o uspokojení svých potřeb, ale o to, aby mu Bůh pomohl splnit jeho povinnosti tím, že ho uchrání pomluvy, vraždy, incestu a modloslužby. Tento slib ustavuje velký závazek náboženské víry, a nikoli žádost o odměnu. Výklad midraše dovádí svůj komentář ještě dál ve smyslu takřka děsivém. Midraš totiž poznamenává, že Jákob natolik poklesl, že mu nezbylo než podle doslovného smyslu textu snažně prosit o chléb, aby se najedl, a o šaty, aby se oblékl, a to prostě proto, že již neměl vůbec nic. Přešel Jordán jen se svou holí a úpěnlivě prosil, aby se mohl v míru vrátit, protože se dostal do strašné tísně a velkého nebezpečí. Jak se však stalo, že došel k takovým koncům? Protože své právo prvo- rozenství a otcovské požehnání získal spletitými cestami – s použitím lsti – čímž vyvolal nenávist svého bratra Ezaua, který jej přinutil utéct do vyhnanství. Midraš nebere na Jákoba příliš ohled a hrozivě poznamenává: Vše, čeho si žádal být ušetřen, na Jákoba dolehlo. Chtěl se vyvarovat pomluvy – a co se stalo v jeho rodině? Josef donášel jejich pomluvy (tj. svých nevlastních bratří) otci (1 M 37,2), což vedlo k prodeji Josefa do otroctví a nakonec k odchodu našich předků do Egypta. Jákob si přál, aby se nedožil incestu, ale jeho rodina poznala vztah Rubena a Bilhy a posléze Judy a Tamar. Vroucně si přál žít v míru a vyhnout se krveprolití, a přesto došlo k tragédii kvůli Šechemovi, ke které přispěli Jákobovi synové Šimon a Levi. Jakkoliv je možné jejich čin ospravedlňovat a omlouvat (1 M 34,31: Má se snad nakládat s naší sestrou jako s děvkou?), není tím méně zlořečený a Jákob na něj desítky let poté, co k němu došlo, zlořečením pamatuje. Vše, čeho se chtěl Jákob vyvarovat, se mu přihodilo: pomluva, incest, krveprolití. Dokonce ani modloslužby nebyl ušetřen, protože Ráchel vnesla bůžky svého otce (hebrejsky terafim) do Jákobova domu a později Jákob musel žádat svou rodinu a všechny, kteří byli s ním, aby odstranili cizí bůžky, které měli s sebou (1 M 35,2). Vidíme, že Bůh své vyvolené nešetří. Mohli bychom dokonce říci, že právě naopak jsou to především Boží vyvolení, které Bůh nešetří. Právě proto vyvolený z praotců (za něhož je zpravidla Jákob považován), který splnil Bohem určený úkol, podstoupil tyto strašné zkoušky. Všechny nezdary zakusil, protože se své poslání nevydal plnit přímou cestou.

Ješajahu Leibowitze 

Úvahy nad Tórou

přeložil Leo Pavlát

12 Jako i v řadě jiných případů je výklad midraše postaven na hře slov: derech – va-jadrechu