Toldot (A toto je příběh)

Izák pak v této zemi zasel.

Sidra známá jako Toldot Jicchak nebo též jako Rodopis Izáka, nejdelší sidra z celé První knihy Mojžíšovy, nezachycuje ve skutečnosti životopis Izáka, ale spíše počátek příběhu jeho potomků, nejprve dětí a poté vnuků. O Izákovi nám První kniha Mojžíšovi praví jen málo. S výjimkou velké události, kterou představuje jeho pouť po otcově boku k oběťování, nevíme o Izákově dětství a mládí nic. Pouze pozdní midraš nám říká, že tato cesta byla též činem Izákova sebeobětování. To, co První kniha Mojžíšova uvádí, je tak především příběh o narození dvou Izákových synů a o tom, co se událo mezi nimi a jejich otcem. Z Izákova života se hovoří jen o trojici Izák – Rebeka – Avimelech, která do jisté míry opakuje příběh o Abrahámovi, Sáře a Avimelechovi. Poté se dozvídáme, že Izák vykopal studny. To je velice zajímavé. Izák, který se zdá být zvlášť pasivní osobností, jako jediný ze tří praotců skutečně osidloval, a tedy usiloval o naplnění příslibu zdědit zemi. Abrahám a po Izákovi Jákob byli oba kočovníci a chovatelé. Pouze o Izákovi se nám říká, že sil a zavlažoval a že z takto kultivované země získal úrodu. Nicméně, jak už jsme řekli, bezprostředně po těchto činech se Izák ukazuje jako starý, poloslepý muž, stojící mimo životní dění, uzavřený doma, zatímco události se odvíjejí bez jeho účasti. Naproti tomu příběh Jákoba, který začíná v téže sidře, svou šíří působí jako nejdůležitější část První knihy Mojžíšovy. Bible četnými detaily nastiňuje osobnost člověka, kterého poznáváme s mnoha podrobnostmi. Jákobův charakter vystupuje v První knize Mojžíšově velice jasně, mnohem živěji a odstíněněji než charakter Izáka, nemluvě o Abrahámovi, o jehož dětství a mládí nevíme nic. Nevíme ani, kdo byl Abrahámovou matkou, a teprve velice pozdní midraš jí přisuzuje podivné jméno bez jakéhokoliv odkazu v Písmu. Oproti tomu o Jákobově životě víme od jeho početí a narození přes dětství a mládí. Je to úplný příběh lidského života s jeho boji, úspěchy, nezdary a vítězstvími. Životní příběh patriarchy Jákoba, jak je vylíčen v První knize Mojžíšově, představuje, pokud se nemýlím, první známý osobní životopis v dějinách světové literatury. Osobnost Jákoba se mezi patriarchy jeví jako nejlidštější. I on se řadí k těm, kdo se procházejí před Bohem, ale jeho cesta nabývá podoby životního příběhu přinášejícího utrpení a lidské zkoušky, jak jsou zakoušeny ve společenství smrtelníků, a jako takové jsou mnohem pochopitelnější než zkoušky, které zakusil Abrahám při svém setkávání s Bohem. Příběh Jákobova života zahrnuje žárlivost a soupeření, potíže v partnerském vztahu, zápasy o nabytí majetku a jeho zmnožení, těžkosti při výchově dětí, porážky a vítězství. Sám Jákob řekne ve svém stáří (1 M 47,9): Dny mého žití byly zlé a nedosáhly dnů let života mých otců, což midraš Tanchuma vedlo k tomuto komentáři: Nesmírně trpěl. Pozdější midraš dává Bohu o Jákobovi pronést: Nevykonal jsem pro něj zázraky. Můžeme nicméně říct, že i když Jákobův život neprovázely zjevné zázraky, jeho život byl sledem zázraků skrytých. Jákobova osobnost se nám vyjevuje jako zároveň všestranná a složitá. Na jedné straně prostý (1 M 25,27) – protože takový je první přívlastek užitý k jeho popisu – působí současně vychytrale a klamavě, přímo úskočně. On, který sedal ve stanech pod vedením své matky, se později ukázal být mužem činu, který jedná a jemuž nepřivedou nevěstu zvenčí. Své ženy a majetek dobývá vlastním přičiněním, svou prací a důvtipem. Z lásky k ženě se zasvětil práci, která mu pohltila celé roky. On, jenž se zdá být před svým bratrem vystrašený a chová se k němu poníženě, bojuje s Bohem a lidmi. A co víc, když se blíží jeho smrt, slyšíme ho k našemu velkému překvapení říct, že určitou část země Kenaán dobyl svým mečem a svým lukem (1 M 48,22), což je epizoda, o které jsme předtím nebyli zpraveni. Vše, co bylo Jákobovi předurčeno, získává pouze na křivolakých a spletitých cestách. Od samého počátku se jasně ukazuje, že mu bylo zaslíbeno Abrahámovo duchovní dědictví, avšak sám Jákob naplňuje vlastní osud pouze pomocí svého důmyslu a vynalézavosti. Právo prvorozenství a požehnání, nevěstu, která mu náležela, své bohatství a jmění – nic z toho Jákob nezískal přímo; byl nucen si vše vydobýt za cenu ostrého boje, překonávaje překážky a neúspěchy. Avšak ve stejné době se mu dostává výsady velkého prorockého snu a poté se mu opakovaně třikrát zjevuje Bůh, aby vedl jeho život. Nakonec nechává Jákoba, tohoto muže, který v břiše [matky] zadržoval svého bratra (Oz 12,4),^11, aby se stal Izraelem, tím, kdo zápolí s Bohem a s muži. Není náhodou, že náš národ je označen tímto jménem, neboť jeho cesta dějinami se v mnoha ohledech podobá cestě našeho praotce Jákoba.

Úvahy nad Tórou

přeložil Leo Pavlát

¹¹ Jde o narážku na Jákobovo jméno. Hebrejské Ja’akov souvisí s akav – zranit někoho na patě, ale také přímo klamat. Viz též vysvětlivky k sidře Va-jišlach.