Chajej Sara (Život Sáry)

Jeho synové Izák a Izmael jej pohřbili.

Sidra Chajej Sara popisuje poslední část života Abraháma po smrti jeho ženy Sáry, Abrahámovu smrt a pohřbení. Teprve poté, co Sára zemřela a byla pochována, text říká: Abrahám byl stár, přišel do let (1 M 24,1) a midraš se právem ptá: Což Abrahám nebyl stár předtím? Podle chronologie výslovně nevyjádřené, ale jak ji můžeme odvodit ze života patriarchů, byl Abrahám stár a pokročilého věku, ještě než Sára zemřela. Midraš nám však sděluje věc velké psychologické hloubky: Muž umírá jen pro svou ženu a žena umírá jen pro svého manžela. Což znamená, že jakmile Sára zemřela, na Abraháma dolehlo stáří. Největší část sidry Chajej Sara pojednává o dvou tématech: Jednak o nabytí jeskyně Machpela, v níž měla být Sára pohřbena, jednak o svatbě Izáka s Rebekou, jejíž příběh je zde podrobně popsán. Raději bych však hovořil o konci této sidry. Text nás zpravuje, že když Abrahám ovdověl a pochoval Sáru, postaral se, aby svému synu Izákovi nalezl nevěstu. Poté se dozvídáme o příjezdu Rebeky a její svatbě s Izákem. Mohli bychom se domnívat, že Abrahámův život tak dospěl ke svému konci. A přece právě tehdy si bere jinou ženu, Keturu, která mu dává děti. A teprve poté Abrahám odešel a zemřel v dobrém stáří, stár a syt (1 M 25,8) a jeho synové Izák a Izmael jej pohřbili (1 M 25,9). Nemůžeme se ubránit údivu. Trojúhelník Abrahám – Izák – Izmael, souběžný s trojúhelníkem Abrahám – Sára – Hagar, představuje tragickou, tíživou událost, která rozervala Abrahámův život. Tyto dvě bolestné události dosvědčují, že v životě Abraháma – průkopníka víry – se jako v životě každého člověka vyskytovaly potíže a nezdary. A tyto dva trojúhelníky znázorňují mimo jakoukoliv pochybnost nezdar. Na to již poukázali vykladači dávní 33 ) i novější. Velcí učitelé Tóry a víry výslovně odsoudili způsob, jakým naše pramatka Sára trýznila (1 M 21,10) Hagar. Naše prameny však neodsuzují vyhnání Hagar a Izmaela, protože tento čin byl schválen shůry (1 M 21,12). Texty midraše přesto vyjevují, nakolik tato záležitost tížila svědomí našich velkých myslitelů. Vzpomínám si, jak jsem v dětství zaslechl matku (původem z Bialystoku) vyprávět o reakci rabi Šmuela Mohilevera, když k nám koncem minulého století dospěla zpráva, že se Osmanská říše chystá vyhnat z židovských osad v Erec Jisrael ty ruské Židy, kteří po příjezdu nezískali turecké občanství. Rav Šmuel Mohilever, rabín v Bialystoku – jeden z velkých učitelů svého pokolení a vůdců sionistického hnutí Chibat Cion – plakal a potom pronesl: „Kvůli vyhnání této služky a jejího syna (viz 1 M 21,10) jeden z potomků služky (Židé nazývali Turky jakožto muslimy izmaelity) vyhnal potomky Sáry z naší země.“ A nyní, léta po vyhnání Hagar a jejího syna do pouště Paran, když se zde Izmael usadil a stal se lučišťníkem (1 M 21,20), Abrahám umírá a jeho synové Izák a Izmael jej pohřbili; Izmaele opět nacházíme, jak žije vedle svého otce. Tóra mezitím v nejmenším neříká, co se stalo od chvíle, kdy byla Hagar s Izmaelem vyhnána, do jeho návratu. Úvahy midraše však tuto mezeru zaplňují a legendární podání dokládají, nakolik myslitelé Tóry vyučující víře znovu a znovu přemýšleli o této události, o nespravedlnosti, ke které došlo, a o její nápravě. Existují skvělá podání, u nichž se však s ohledem na místo, které nám zbývá, nemůžeme příliš zdržet. Vypráví se v nich, že se Abrahám bez vědomí Sáry, která chtěla odstranit sokyni, dvakrát odebral do pouště navštívit svého vypovězeného syna Izmaela, protože se obával o jeho zdraví a chtěl zjistit, jak se mu vede. K tomuto velice zajímavému příběhu se váže i vyprávění o Izmaelových ženách. Pikantní detail: Midraš – jde o velmi pozdní midraš – přisuzuje Izmaelovým ženám jména pocházející z arabské tradice islámu. Jedna se jmenuje Aiša, což bylo jméno nejmladší Mohamedovy ženy, a druhá se jmenovala Fatima jako Mohamedova dcera. To hlavní je však ještě něco jiného. Midraš nás zpravuje, že Ketura⁹ nebyla nikdo jiný než sama Hagar. Abrahám si ji nechal přivést, když Sára, která ji nechala vyhnat, zemřela. Midraš k tomu připojuje nádhernou poznámku: Když Rebeka přicházela vstříc svému budoucímu manželovi, setkala se s ním na místě zvaném Studnice Živého, jenž mne vidí (1 M 24,62). Právě tam se Hagar uchýlila, aby unikla Sáře. Co však mohlo Izáka zajímat na této Studnici Živého, jenž mne vidí? Midraš nám říká, že se tam Izák odebral po matčině smrti, aby otci dovedl svou nevlastní matku vyhnanou kvůli Sáře, a tak napravil nespravedlnost, ke které došlo. Text midraše si nemůže Hagar vynachválit: Proč se jí říkalo Ketura? Protože její činy byly příjemné jako [vůně] kadidla (v hebrejštině ketoret). Toto obrazné vyjádření nám pomáhá pochopit, nakolik velcí učitelé židovské víry rozvažovali o činech praotců, zabývali se všemi jejich chybami a nedostatky a přemýšleli nad jejich nápravou. Je v tom poučení pro všechny generace: Neidealizovat si to, co se stalo v minulosti, ale posuzovat věci spíše tak, jak byly, pokoušet se je pochopit, rozsuzovat a promýšlet způsobem, který umožní nápravu. Skončím jiným na významy bohatým vyjádřením midraše o třech ženách Abraháma: Sára byla potomkem Šema, Hagar (Egyptská) potomkem Chama a Ketura (kterou tento midraš neztotožňuje s Hagar) dcerou Jafeta.¹⁰ To proto, abychom se poučili (nebo nám bylo naznačeno), že z Abraháma pochází – nebo povstane – inspirace pro všechny generace lidského pokolení.

Úvahy nad Tórou

přeložil Leo Pavlát

9 Srov. 1 M 25,1: Abrahám se znovu oženil a vzal si ženu jménem Ketura.

10 Noemovi synové Šem, Cham a Jafet jsou podle tradice považováni za pra- předky veškerého lidského rodu.