Va-jikra (I zavolal)
I zavolal Mojžíše a mluvil s ním Hospodin ze stanu setkání…

Sidry Va-jikra a Cav shrnují pravidla chrámových obětí, které v době existence Chrámu představovaly výraz Božího kultu. Nebudeme zde rozebírat objemné spisy o obětech a jejich smyslu, otázku, která zaujímá významné místo jak ve světě halachy, tak v teologických úvahách o židovské víře. Vymezený čas zasvětíme komentáři prvního verše kapitoly (3 M 1,1): I zavolal Mojžíše a mluvil s ním Hospodin ze stanu setkání, říkaje: „Mluv k synům Izraele a pověz jim…“ Takové zahájení je velmi zvláštní. V celém Chumaši nemá obdobu. Obrat, na který jsme zvyklí, zní takto: Hospodin mluvil k Mojžíšovi, říkaje…, zatímco zde máme: I zavolal Mojžíše a mluvil s ním Hospodin ze stanu setkání, říkaje…
Tento verš (dokonce i když jej nechápeme doslova, ale jen v přene seném smyslu) nás podle četných zdrojů v Talmudu a midraších stejně jako podle pozdního židovského myšlení učí, že Boží hlas se ozývá ve stanu setkání a není slyšet mimo něj: Hlas dosáhl k Mojžíšovým uším ve stanu setkání, avšak hlas ustal a nebyl slyšet mimo stan. Tak zní jedno z vyjádření, které nacházíme v různých pramenech. Některé z nich cituje Raši:
„I zavolal Mojžíše“ – hlas dosáhl jeho uší, ale zbytek Izraele jej neslyšel. Je možné, že neslyšel volání? Toto nás učí, že Mojžíš slyší hlas, který se k němu obrací, ale zbytek Izraele jej neslyší, protože hlas se přerušuje a nevychází ze stanu. Je možné, že tomu tak bylo proto, že hlas byl slabý, a nebylo jej proto možné slyšet mimo stan? To nás učí: Proč by to bylo hlasem? Hlas je definován takto: „Hospodinův hlas je v plné síle, Hospodinův hlas je v plné slávě! Hospodinův hlas cedry poláme.“(Ž 29,4) Avšak proč je tedy řečeno „od stanu setkání?“ To znamená, že je to hlas, který se přerušuje. I když tento hlas může porážet cedry, ustává mimo stan setkání. Jinak řečeno, Boží hlas může slyšet jen ten, kdo se nachází ve stanu setkání, na místě setkání člověka a Boha. Hospodinův hlas se rozléhá celým světem, ale člověk jej neslyší, leda že se nachází ve stanu setkání a setkává se s Bohem.
V jiném prameni nacházíme tento výklad: Tento zvučný hlas zůstal omezen na nádvoří a nebyl slyšet mimo ně. Hlas Hospodina nemůže vnímat nikdo kromě toho, kdo se nachází v prostoru Božího obřadu. To znamená tam, kde je přijetí jha Tóry a příkazů. Nikdo nepřijímá toto jho proto, že Hospodinův hlas dosahuje až k němu, ale Boží hlas dosahuje k tomu, kdo přijímá jho.
Tento bod má zásadní význam. Víra nepřichází k člověku zvnějšku, dokonce ani se Zjevením či ze slov, kterými se Bůh obrací k člověku. Člověk dosahuje víry, jen když se rozhodne vstoupit do stanu setkání. Pokud tak neučiní, neuslyší Boží hlas, přestože se rozléhá celým
světem.
•
Prozkoumejme nyní dopodrobna zákon obětí za hřích (hebrejsky chatat) – obětí přinášených za viny způsobené neúmyslně. Můžeme číst: Jestliže jedna duše neúmyslně zhřeší (3 M 4,2), jestliže neúmyslně zhřeší celá obec synů Izraele (3 M 4,13), když ²⁰… zhřeší kníže (3 M 4,22) anebo znovu: Jestliže k potupě lidu zhřeší velekněz. (3 M 4,3) Pomazaný kněz, který zastupuje společenství při vykonávání obřadu, je jen člověk z masa a kostí. Jako takový může pochybit a zhřešit neúmyslně. Proto bude muset i on přinést oběť za hřích. Obrat Tóry je však zvláštní:
Jestliže k potupě lidu zhřeší velekněz… Co tento výraz znamená? Projdeme-li různé zdroje od Talmudu po pozdní výklady Tóry, setkáváme se v tomto bodě se dvěma různými přístupy.²¹ Naši moudří je skvěle shrnují v jedné zásadě, přestože se přímo netýká našeho verše. Je generace (tedy sociální, kulturní a mravní podoba dané populace v dané době) k obrazu vládce? Jinými slovy: Utváří vůdce tvář národa? Anebo naopak, je vládce k obrazu generace (odpovídají vůdci tomu, jaký je národ)? Neboli, abychom se obrátili k moudrosti národů: Každý národ má takové vůdce, jaké si zaslouží ? Náš verš tedy můžeme chápat dvěma způsoby: Jestliže k potupě lidu zhřeší velekněz… Znamená to, že pochybení zaviněné nedopatřením
velekněze (tedy vůdce) způsobí, že i sám lid pochybí? Jinak řečeno, vede hřích velekněze k tomu, že zhřeší i lid? Anebo to naopak znamená, že vina lidu má za následek vinu velekněze (jestliže velekněz zhřešil kvůli lidu…). Hřeší tedy velekněz, protože hřeší lid?
Setkáváme se s problémem nesmírného sociálně-politického významu: Máme úpadek generace přičítat jejím vůdčím kruhům?
Anebo podoba těchto vůdčích kruhů pouze odráží stav národa? Rozdíl je velmi důležitý: V jednom případě můžeme situaci napravit změnou vládců. Avšak lid, národ, vyměnit nelze. Zlepšení situace tedy závisí na zlepšení každého.
K této otázce vládce, která může vyvolat četné úvahy, učiníme poslední poznámku: Vládce, to je politický vůdce, král. Takto proroci označovali panovníka. Již jsem vysvětlil, že tvrzení je v každém případě podmínečné: Jestliže zhřeší velekněz, jestliže zhřeší celá obec synů Izraele, jestliže jedna duše neúmyslně zhřeší. V případě vládce však spojka jestliže mizí: Když zhřeší kníže.
Naše prameny činí v tomto bodě velmi pronikavou analýzu. Každá osobnost, sám velekněz a dál až po celé společenství Izraele, všichni podléhají hříchu. Nejde však při tom o přirozenou či logickou nutnost. Proto je užito spojky jestliže. Avšak vládce, ten jistě zhřeší. Proč?
Protože je vládce a je v samé povaze moci, že člověka znetvořuje a kazí.
Proto Tóra nemluví o možnosti (jestliže zhřeší kníže), ale rovnou ohlašuje: Když zhřeší kníže. Protože vládce zhřeší nevyhnutelně. Není úřadu, systému moci, jehož vládce se dříve či později nedopustí poklesku nebo hříchu. Takové je obecné pojetí, jehož prostřednictvím se Tóra vyrovnává s mocí: přiznává jí váhu. Respektuje ji a nedůvěřuje jí.

Úvahy nad Tórou

přeložil Leo Pavlát

___________________________

²⁰ V tomto bodě se v souladu se smyslem dalšího komentáře odchylujeme od překladu rabína Sidona, který uvádí: jestliže zhřeší kníže.
²¹ Tyto přístupy odrážejí dvojznačnost hebrejského originálu le-ašmat: k potupě, jak překládá rabín Sidon, anebo druhá možnost kvůli, kterou se výklad rovněž zabývá.