Jen výjimečně...
 

„Učiň tedy dle své moudrosti, ať jeho šediny nesejdou do hrobu v míru.“ (1 Kr 2:10)

Haftara pro tento týden reflektuje snad nejsilnější motiv paraši Va-jechi. Umírajícího otce, který udílí svému synovi poslední rady do života. Ja’akov i David mají hodně synů (počet žijících Davidových synů se sice snížil), avšak otcovskou promluvu absolvuje v obou případech pouze jeden z nich.
Davidovo poselství synu Šlomovi, budoucímu králi, je plné rozporů. Na jedné straně Šlomovi ukládá, aby žil a vládl vznešeně, velkoryse, čestně a podle práva: „Odcházím po způsobu celé země, buď pevný a staň se mužem. Stůj na stráži Hospodina, svého Boha, abys chodil po jeho cestě, zachovával jeho zákony, příkazy, soudy a svědectví, jak je napsáno v Mošeho Tóře, a uspěješ tak ve všem, co učiníš a kam se obrátíš.“ (2:2–3) Po těchto vzletných slovech ale následuje výzva k ráznému vyřízení účtů z minulosti: „A také ses dozvěděl, co mi udělal Joav, syn Ceruji, co udělal dvěma knížatům vojsk Jisra’ele, Avnerovi, synu Nerovu, a Amásovi, synu Jeterovu, když v míru způsobil krveprolití jak ve válce. Učiň tedy dle své moudrosti, ať jeho šediny nesejdou do hrobu v míru.“ (2:5–10) Jak tomu rozumět? Představuje první část spravedlivé výšiny, k nimžsměřujeme, a druhá část pomstychtivost, do které může člověk tak snadno spadnout, dostane-li k tomu příležitost? Nebo David jen pragmaticky říká: „Ideje jsou hezká věc, drž se jich, ale realpolitik je realpolitik! Tam si s pravdou a láskou nevystačíš!“
Při hledání odpovědi na tento rozpor se komentátoři zaměřili na slovo ve-gam, „a také“, které se nachází zdánlivě zbytečně na začátku 5. verše. Slovo gam je v midraších chápáno jako termín, který má mnohem větší význam než jen prachobyčejné příslovce. Je to slovo, které „rozšiřuje“ význam verše, takže v tomto kontextu může např. podle Radaka (komentátor z 12. století) znamenat, že mezi čestné a vznešené jednání patří zkrátka i to, že necháte popravit zrádce: „I takové jsou cesty Boží, že je třeba skoncovat se zloduchy.“
O nějakých sedm století mladší komentátor Meir Lejbuš ben Jechiel Michl Weiser řečený Malbim nabízí tezi založenou na propracované politické strategii. Minulý rok jsme si v haftaře k paraše Mi-kec mohli povšimnout, že onen proslulý Šlomův soud o dítě byl řadě rabínů trnem v oku, neboť Šlomo se při něm rozhodoval podle své moudrosti a intuice, nikoli dle zákona.
Zde David Šlomovi na jedné straně přikazuje, aby se Tóry, tedy zákona, držel a na vlastní moudrost se nespoléhal, protože umí být pěkně zrádná. Avšak také nastanou během jeho vlády situace, kdy se jako panovník bude muset zachovat jinak. A tehdy má učinit rozhodnutí dle své moudrosti a udělat to, co je vhodné, i kdyby to mělo znamenat obejití či přímo porušení zákona. Rabínské právo zná termín hora’at ša’a, dočasně platné nařízení. Takové nařízení může dokonce pozastavit platnost zákona Tóry, pokud je to nutné pro záchranu židovského společenství. Hora’at ša’a je svým způsobem „kolektivní“ obdoba „individuální“ zásady pikuach nefeš. A představitel národa je někdy oprávněn překročit běžná společenská pravidla (Tóru) v zájmu všeobecného blaha.
Někdy, jako třeba v krizových situacích, se opravdu hodí mít výkonný orgán, který může rychle a rozhodně jednat a přijmout adekvátní opatření bez dlouhého schvalovacího procesu. Možnost zneužití takové moci je ale děsivá. Historie je plná „dočasných“ stavů, které nakonec vedly k totalitám. To je problém, který si s sebou moc ponese vždy. Je to její prokletá vlastnost, že se jí lidé nechtějí vzdávat a mají tendenci využívat ji pro svůj prospěch. Když král David udílí Šlomovi tyto rady, chce tím naznačit, aby osobní zaujetí a moc používal pouze výjimečně a hlavně moudře (stejně jako Josef, který je nejmocnějším mužem Egypta po faraonovi), neboť úcta k zákonu nemůže být převálcována ani osobní moudrostí jednotlivce, která se snadno může proměnit v sobeckou vychytralost, ani sebevětším charismatem, které tak často nabírá podobu samolibosti a ješitnosti.

Lauderovy školy