Va-etchanan (Snažně jsem prosil)
Abys dnes poznal a vzal si k srdci, že Hospodin, On samojediný, je Bohem nahoře v nebesích a dole na zemi, nikdo další.

Va-etchanan je sidra, která se čte na Šabat nachamu – Šabat útěchy následující po devátém dni měsíce av. Proto se také k této sidře jako haftara pojí velkolepá útěšná kapitola z Izajáše. Věc však není tak jed-
noduchá. V sidře Va-etchanan, po které čteme kapitolu se slovy útěchy, se totiž nachází i krátká pasáž předčítaná při příležitosti devátého avu, kapitola zkázy: Protože zplodíš syny a syny synů a zestárnete v té zemi, zkazíte se… (5 M 4,25) Poznamenejme, že tato slova byla řečena dříve, než byla Země Izraele zcela dobyta, a již ohlašují, co se v ní stane nebo hrozí stát se: Synové Izraele zemi zkazí a sami budou zkaženi.
Mojžíš Izrael varuje: Z té země … brzy zmizíte a neprodloužíte na ní své dny. (5 M 4,26)
Je to právě na Šabat útěchy, kdy je do předčítání z Tóry začleněna tato kapitola, která se kvůli svému obsahu čte na devátý av. Avšak po tomto varování – brzy zmizíte a neprodloužíte na ní své dny – se otevírá
perspektiva budoucnosti: Vrátíš se k Hospodinu, svému Bohu…, nikdy nezapomene smlouvu s tvými otci. (5 M 4,30–31) Bůh, ten nezapomíná.
Skutečnou otázkou zůstává, zda zapomínáte nebo si pamatujete – vy. V této krátké kapitole rovněž čteme: To vše ti bylo dáno vidět, abys poznal, že Hospodin je Bůh, žádný ještě jiný mimo něj! … A abys dnes poznal a vzal si k srdci, že Hospodin, On samojediný, je Bohem nahoře v nebesích a dole na zemi, nikdo další. (5 M 4,35 a 39) Bylo ti dáno vidět, ale ty jsi neviděl – proto budoucnost není jistá. Když pozorně zkoumáme haftaru k této sidře, která je na první pohled textem přinášejícím útěchu, začínajícím vznešenými, každému známými slovy –„utěšte, utěšte lid můj!“ říká váš Bůh. „Promluvte k srdci Jeruzaléma“(Iz 40,1–2) – nacházíme v ní po velké výzvě k útěše a velké příležitosti k nápravě tvrdé výtky za to, že se lidé zdráhají projevit Bohu vděčnost za Jeho činy. Bylo jim ukázáno, že Hospodin je Bůh, ale oni to nevidí. Jinými slovy, otázka výtek a zkázy na jedné straně a útěchy a pokání na straně druhé jsou spojeny a nemohou být odděleny.

Sidra Va-etchanan rovněž obsahuje dvě z nejdůležitějších a nejvýznamnějších kapitol Tóry. Jedna z nich přináší Desatero, které v naší sidře představuje mírně odlišné znění oproti sidře Jitro. Druhá je prvním odstavcem Šma, prvním a nejdůležitějším dokladem hlásajícím víru Izraele. O Šma Jisrael budu hovořit v příštím výkladu, protože následující sidra obsahuje druhou část Šma a já se vyslovím k vazbě mezi oběma odstavci. Dnes bych se chtěl ještě zastavit u počátku sidry Va-etchanan, která se na první pohled neváže k žádné z otázek, o nichž jsme právě hovořili. Tyto první verše pojednávají o osobní záležitosti Mojžíše, jenž snažně prosí Hospodina, aby zrušil trest, kterým jej postihl zákaz vstoupit do Země Izraele. Již dříve jsem zdůraznil, že si Mojžíš není vědom, že zhřešil, a Boží trest považuje za nespravedlivý. Ve své prosbě neusiluje o prominutí, milost či shovívavost, ale o zrušení trestu. Různé texty midrašů velmi dramaticky popisují tento velkolepý rozhovor mezi Bohem a Mojžíšem – tuto naléhavou stížnost, kterou Mojžíš předkládá, aby dosáhl zrušení zákazu, jenž vůči sobě považuje za nespravedlnost, i Boží odmítnutí vyhovět Mojžíšově žádosti. Zastavme se nyní u jednoho z těchto midrašů, protože přináší naučení, které se nás rovněž týká.
Na konci tohoto vzrušeného dialogu mezi Bohem a Mojžíšem, ve kterém Mojžíš od Boha žádá, aby prodloužil jeho dny, a on tak mohl vstoupit do Země Izraele, Bůh Mojžíšovi v midraši říká: „Požaduješ život. Avšak co ty? Řekl jsem ti snad, abys zabil Egypťana?“ Bůh znenadání připomíná Mojžíšovi událost, ke které došlo o čtyřicet let dříve: Mojžíš zničil život. I když tak učinil, aby zabil Egypťana, který bil Hebrejce, přece jen zmařil život. Jak tedy může žádat život pro sebe? Diskuse nabývá zvlášť dramatického obratu, když se Mojžíš odváží Bohu postavit: „Trestáš mě, protože jsem zabil Egypťana. Ty jsi však zabil všechny egyptské prvorozené, kteří byli bez viny – a já bych měl zemřít kvůli jedinému Egypťanovi?“ Nato se Mojžíšovi dostává definitivní odpovědi: „Ty se srovnáváš se mnou? Já stvořil život a já ho odnímám – ode mě život
člověka pochází, a já si ho tedy mohu opět vzít. Dokážeš však stvořit život ty? Kdo ti dal právo život brát?“ Tento bod stojí za zamyšlení, jak na to poukázal jeden z mistrů Talmudu. Dokonce i v případě, kdy je čin ospravedlnitelný, jako když Mojžíš zabil Egypťana, který bil Hebrejce, stále máme co činit se strašnou otázkou: Má člověk právo připravit svého bližního o život?
Z jakého důvodu či s jakým ospravedlněním? Tuto otázku si musíme klást v situacích, kdy se považujeme za oprávněné obětovat či zničit lidský život z důvodu, který by byl hodnotnější než lidský život. Ta otázka je zásadní. Nepřisvojujeme si tak výsadu, která přísluší jen Bohu, Tomu, kdo život dává, a má tedy právo ho i odnímat?

Úvahy nad Tórou

přeložil Leo Pavlát