Va-era (Zjevoval jsem se)
Tetragram, Elohim, El Šadaj.

Bůh (hebrejsky Elohim) mluvil k Mojžíšovi a řekl mu: „Já jsem Hospodin (Tetragram – hebrejská písmena JHVH). Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi jsem se zjevoval jako Bůh Šadaj ale svým jménem Hospodin(JHVH) jsem se jim nedal poznat. (2 M 6,2)
Tyto dva verše zahrnují tři velká Boží jména: Tetragram, který označujeme jako „Nevyslovitelné Boží jméno“, jméno Elohim a jméno Šadaj. Nevyslovitelné Boží jméno nečteme tak, jak je napsáno, ale nahrazujeme je označením Adonaj (hebrejsky Pán). V této podobě se již (řecky) objevilo ve starém překladu „sedmdesáti“ – Septuagintě.
V židovském náboženském myšlení slovo Elohim označuje Všemocný, což překladatelé Septuaginty vyjádřili řeckým pojmem pro boha. Co však znamená Šadaj? Dle veršů, které jsem výše uvedl, je to jméno, pod nímž se Bůh zjevil praotcům Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi, přestože v líčení jejich životů, jak nás o něm zpravuje Prvníkniha Mojžíšova, se současně objevuje i JHVH (Nevyslovitelné Boží jméno) a označení Elohim. Tóra nám přesto upřesňuje, že navzdory přítomnosti těchto jmen v předestřeném vyprávění patriarchové poznali Boha jen pod označením Šadaj.

Jak jsme právě připomněli, toto v První knize Mojžíšově časté jméno se od darování Tóry na hoře Sinaj jakoby vytrácí. V Pěti knihách Mojžíšových se s ním dále setkáváme jen ve vyjádření z úst ne-Hebrejce Bileáma a pak již jen velmi zřídka u proroků a v žalmech.
Velice často se však vyskytuje v rozmluvě Joba a jeho přátel, kteří nenáležejí k národu Izraele a neznají Tóru. Tradiční aramejské překlady biblických textů Onkelos a Jonatan zachovávají toto jméno tak, jak je, zjevně proto, že nevědí, jak je přeložit, anebo se to neodvažují udělat.
Stejně je tomu s překladateli Septuaginty, kteří se slovu vyhýbají, jako by v textu neexistovalo. Komentátoři Bible stejně jako biblistika přisoudili jménu Šadaj rozličné výklady. Většina se patrně, avšak bez přesvědčivých argumentů, domnívá, že tomuto jménu jsou vlastní významy moci a svrchovanosti. Poukážu jen na jeden výklad, zjevně velice vzdálený zřejmému významu slova, za který vděčíme jednomu z největších mužů židovské víry, Maimonidovi. Ten vykládá jméno El Šadaj slovní hříčkou El še-daj, tedy „Bůh, který si postačí sám se sebou“; Bůh, jehož podstata se nachází v Něm samém, a nikoliv v tom, jak se projevuje vůči světu.
Takto vnímali Boha naši praotci Abrahám, Izák a Jákob, kteří věřili v Boha jako El Šadaje. Midraš poznamenává, že praotci – na rozdíl od Mojžíšovy generace – nezakládali svou víru ani na znameních, ani na zázracích a nepožadovali je. Zato od okamžiku, kdy bylo třeba poslat Mojžíše k dětem Izraele, které nepoznaly Boha jako El Šadaje, aby jim zvěstoval dobrou zprávu o vykoupení, nezbylo než užívat Boží jména zvýrazňující Boží působení ve světě. Tak dospíváme k zásadnímu rozlišení mezi poznáním Boha v Jeho Božství – největšímu a nejhlubšímu vyjádření víry – a poznáním Boha podle Jeho působení v dějinách.

Mojžíš byl pověřen posláním. Po prvním střetnutí s faraonem se mu dostalo příkazu, aby doprovázen svým bratrem Áronem znovu stanul před vládcem a postavil se do čela událostí, které měly vyústit ve vykoupení Izraele a jeho vyjití z Egypta. A hle, právě v tuto chvíli Tóra přerušuje své líčení, aby nám poskytla několik stručných informací o rodové linii a příbuzenství Mojžíše a upřesnila některé podrobnosti, které byly až dotud jen zlehka dotčeny. Předcházející sidra Šemot se spokojila se sdělením, že Mojžíš je syn muže z Leviho rodu, který si vzal za ženu dceru Leviho (2 M 2,1). Nyní se poprvé dovídáme, že Mojžíš je syn Amrama syna Kehata syna Leviho a že tento Amram se oženil se svou tetou Jocheved (2 M 6,20). Toto náhlé sdělení je zarážející. Tóra, jak ji Bůh později předá Mojžíšovi, totiž výslovně zapovídá spojení muže a jeho tety, považuje je za jeden z nejtěžších incestů, který trestá smrtí bez lidského přičinění – karet (doslova vytětí).
Ke zmíněnému spojení však došlo před darováním Tóry a podle zákonů platných u potomků Noemových, kteří sňatek s tetou nepovažovali za zakázaný, byl tedy přípustný. Čtenář se přesto nemůže ubránit, aby si Mojžíše nespojil s myšlenkou, že se narodil ze spojení považovaného později za zakázané. V životě patriarchů je tento jev častý: Jákob se oženil se dvěma sestrami (Tóra později takové sňatky zakáže), Abrahám a Sára byli bratrem a sestrou (nikoliv z matčiny, ale pouze z otcovy strany).Tóra, zdá se, zvýrazňuje skutečnost, že biologická spřízněnost u našich praotců stejně jako u Mojžíše neodpovídá měřítkům, která Tóra stanoví později. Rázem se dovídáme, že kvalita člověka, míra poznání Boha, k níž dospívá, nezávisí na biologických faktorech.
Chizkuni, jeden z klasických komentátorů Tóry, jde ještě dál, když takto vysvětluje důvody, proč Prozřetelnost způsobila, že se Mojžíš zrodil ze spojení považovaného později za zakázané (byť takové nebylo ve chvíli svého naplnění): Aby se před národem nevypínal.
Každého vůdce a mocného člověka ohrožuje jedno velké nebezpečí: že bude vůči svým podřízeným povýšený a pyšný – a toto nebezpečí hrozí dokonce i Božímu člověku a věrnému pastýři Izraele. Zdá se tedy, že je vždy žádoucí, aby vůdce pamatoval na něco ve svém rodokmenu, co by se mohlo jevit jako nedostatek.
Právě tuto myšlenku moudří Talmudu vyjádřili těmito slovy: Do čela společenství má být postaven jen ten, na jehož zádech spočívá nůše plná havěti, aby mu, kdyby zpychl, bylo možno říci: „Pohlédni za sebe“, tedy: Nezapomeň, kým jsi. Toto varování platí pro vůdce všech dob. V dané myšlenkové souvislosti poznamenejme, že očekávaný Král Mesiáš ve své linii od počátku vleče řetěz incestů a zapovězených sňatků od Rút Moabské (potomka spojení Lota a jeho dcery), Judy a jeho snachyTámar, Davida a Betsabé, Šalomouna a Nachamy Amonitské.

Úvahy nad Tórou

přeložil Leo Pavlát