V dnešní parašat Šoftim v V. Knize Mojžíšově nacházíme instrukce, které se zdánlivě týkají jen válečných událostí. Pojďme si je přečíst: "...ten, který je bojácný a zbabělý, ať se vrátí domů, aby jeho bratři neztratili odvahu jako on" (Devarim 20,8). A druhý verš: "Když budeš dlouhou dobu obléhat nějaké město a v boji se ho zmocníš, nezničíš jeho stromoví a nebudeš je vytínat sekerou. Vždyť z něho můžeš jíst! Nekácej je! Což je strom na poli člověk, abys jej také obléhal?" (Devarim 20,19).
K tomu prvnímu verši Rambam cituje názor Baal Halachot Gedolot, že tento verš je započítáván jako jedno ze 613 micvot - přikázání! Bojácný, vystrašený voják nemůže zůstat se svými spolubojovníky, aby jeho slabost neovlivnila jejich odvahu v době bitvy. A je jedno, jestli se to týká války, epidemie, nebo nějakého jiného náročného období. Každý má svou individuální odpovědnost, každý může pozitivně, nebo negativně ovlivnit ostatní. A pak už to není jen jeho osobní věc. Každý není hrdina, ale v tu rozhodující chvíli by měl zvážit, jestli jeho přítomnost bude přínosem, nebo jen bude roztáčet kola paniky. V tom druhém případě by měl ustoupit stranou a nechat jednat ty, kteří se neroztřásli a chtějí se s vírou pustit do boje.
Je to skutečně o osobním příkladu a vlivu na ostatní. Hrdina jde na věc. Jako v tom vtipu, kdy se Hospodin už vážně naštve a rozhodne se do tří dnů zničit zemi a všechny lidi na zemi neodvolatelnou potopou. Katolíci se svolávají a papež jim říká:"Modlete se, máme už jen tři dny na pokání a přípravu na onen svět." Evangelíci a jejich vůdcové radí to samé: "Čiňte pokání, máte už jen tři dny na své očištění, než nastane konec." I vrchní rabíni svolávají své lidi a pak od nich zazní: "Židi, je to super, máme tři dny na to, abychom se naučili žít pod vodou!" Tolik k té odvaze.
Ten druhý verš o neničení stromů za války také naši moudří interpretují jako obecný zákaz Bal tašchit - nezničit nic, co má nějakou hodnotu, kdykoli a kdekoli. Sefer HaChinuch komentuje: (micva529) Smysl této micvy je dobře známý - má nás naučit milovat to, co je dobré a prospěšné a držet se toho. Díky tomu se nás bude držet to, co je dobré, a zůstaneme daleko od všeho zlého a ničivého.
To je způsob spravedlivých lidí: milují mír, radují se z dobra lidí a přibližují je k Tóře. Nezničí ani jediné hořčičné semínko na světě a budou zneklidněni jakoukoli ztrátou nebo zničením, které vidí. Dnes asi nejvíc barbarskými útoky na ukrajinské zásoby obilí a kukuřice, které by mohlo nasytit miliony lidí v Africe a Asii... Pokud jsme schopni pomoci a nějakým způsobem můžeme zabránit tomu ničení, máme tak činit s veškerou svolu silou. Naopak jen ti zlí se dokážou radovat z ničení světa a sami se zničí.
Existuje krásný příběh o rabínovi Menachemu Manis Mandelovi, který sedmdesát let přitahoval srdce židovských dětí blíž k Tóře v brooklynské ješivě. Když se New York State poprvé rozhodl zavést školní stravovací systém, díky kterému by mohly příslušné děti dostávat jídlo zdarma nebo za nižší cenu, investovala ješiva do kuchyňského vybavení a instalace tisíce dolarů. Chtěli tak ulehčit sociálně slabším rodinám.
Když došlo k prvnímu vyúčtování ze strany státu, přišla studená sprcha. Proplacení bylo zamítnuto s tím, že nebyl dodržen příslušný školský zákon. Chyba měla spočívat v tom, že studenti nedostávali určené množství mléka k jednomu jídlu. Rabín Mandel namítal, že mléko bylo v určeném množství studentům nabízeno, ale protože ho někteří nepijí, spotřebovalo se ho prostě míň. Úředník nebyl úplně spokojený s odpovědí a slíbil, že přijde na kontrolu. A pak na vlastní oči viděl, že je všechno přesně tak, jak slyšel. Na stolech byly velké nádoby mléka a každý si mohl nalít. Polovina množství mléka ovšem zbyla. Po jídle zaměstnanci kuchyně slévali nespotřebované mléko, aby bylo uskladněno v menším množství nádob. "Nojo, tady je ten problém", řekl úředník. "To stanovené množství se prostě musí spotřebovat při každém jídle. Když ho děti nevypijí, vylijte ho."
Rabi Mandel byl ohromen. "Vážně říkáte - vylijte mléko? Pane, tohle není hospoda, ale škola! A škola by měla učit hodnotám. Vylití dokonale dobrého mléka je hříšné a nebudeme to dělat, i kdybychom byli vyřazeni z obědového programu a ztratili tak i tisíce už investovaných dolarů." Teď byl zase ohromen úředník, který měl v hlavě jenom svoje předpisy a čísla, a najednou mu do toho vlezla nějaká jejich vyšší hodnota. Šli s rabínem Mandelem do kanceláře, aby nalezli nějaké východisko. Padl i návrh, aby část mléka byla ochucena čokoládou a že by se ho třeba takhle vypilo víc. Když se úředník vrátil zpět do svého úřadu a vykládal tam o své zkušenosti z ješivy, vyvolalo to tam dokonalý úžas. Zřejmě zatím nikdo neměl problém vylít mléko do kanálu. A teď tohle. Skončilo to ale nakonec tak, že uznali přístup ješivy jako morálně opodstatněný. A pokračovali v podpoře, i když to neodpovídalo původnímu zadání na množství spotřebovaného mléka.
Nebudu tu teď rozebírat plýtvání s jídlem, které je dnes nejspíš na nejvyšší historické úrovni. Prostě jsme si na to už tak nějak zvykli, stejně jako na všelijaké dotace. A tak by nás i tento příklad mohl oslovit. I v tom, co se dává, a je zdánlivě zadarmo, platí morální kritéria. A rabín Mandel nebyl bojácný a zbabělý, jak říká ten dnešní první verš. Díky tomu vybojoval svoji malou válku s úředním molochem a dal i jim vynikající příklad k zamyšlení.

Šabat šalom přeje Avi - Pavel Avraham Vrátný

Židovská obec Liberec