Šemot (Jména)

Ehje ašer Ehje. (Budu tím, jímž budu.) 

V okamžiku „smlouvy mezi kusy [obětních zvířat]“ Bůh pravil Abrahámovi: Věz, že tvé sémě bude přistěhovalcem v zemi nikoliv jejich, že je zotročí a utlačovat je budou čtyři sta let. (1 M 15,13) Naše sidra zpravuje, že když tyto čtyři stovky let uplynuly, Bůh viděl syny Izraele a Bůh věděl (2 M 2,25). Toto druhé věděl se váže k předchozímu věz. Otroctví v Egyptě, narození Mojžíše, jeho dětství, mládí a útěk do Midjanu, Bůh, který se mu zjevil v hořícím keři, Mojžíšova mise u fa- raona za podpory bratra Árona, střet s panovníkem, první záblesky vykoupení – to všechno jsou témata, o kterých pojednává sidra Šemot. Zastavím se u tří slov počítaných v Tóře k těm nejdůležitějším a dále u dvou veršů, které na ně navazují. Zmíněná tři slova stála, co se týče otázky víry, po celou historii v centru teologického myšlení a filozofické reflexe: Ehje ašer Ehje. Mojžíš se táže: Přijdu-li k synům Izraele a řeknu jim: Bůh vašich otců mne k vám poslal, řeknou mi: „Jak se jmenuje?“ A co jim na to odpovím? (2 M 3,13) Klade si tedy otázku, jak je možno poznat Boha a dostává se mu odpovědi: Ehje ašer Ehje – Budu tím, jímž budu. Tento slavný výrok byl nesčetněkrát interpretován, vyvolal ne- sčíslné úvahy a zrodil rozličné, často přímo protikladné koncepce 55 ) víry. Přesto zůstává zřejmé, že kořenem těchto slov je sloveso být – haja, a vztahují se proto k bytí. Ehje ašer Ehje je Pravé jsoucno, které představuje podstatu Božskosti nebo, vyjádřeno slovy Maimonida, „Pravé bytí“, jež Mojžíš poznal „v pravdě Jeho bytí“. Přesto Bůh poté, co Mojžíšovi řekl: Pověz synům Izraele a řekni: Ehje (Já budu) mne k vám poslal, dodává: Pověz to synům Izraele takto: Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, mne k vám poslal, toto je mé Jméno navěky, a tak nechť jsem připomínán v každém pokolení! (2 M 3,14–15) Spojení pověz synům Izraele se opa- kuje, aniž by Mojžíš kladl novou otázku. Měl tedy dát synům Izraele jednu odpověď, nebo dvě rozdílné odpovědi? On sám přijal poznání Boha jako Ehje ašer Ehje, tedy poznání Boha v jeho Božství jako takové, oproštěné od působení, které Bohu přisuzujeme. Dokonce se zdá, že se od Mojžíše žádá, aby o tomto významu zpravil syny Izraele. Ale tu se mu bezprostředně poté nabízí jiná odpověď. Dospět k poznání Božství pouze z hlediska Jeho Božství je ve skutečnosti nesmírně ob- tížné a dosáhnout ho mohou jen skuteční velikáni víry. Věřící ve své většině dospívají k víře v Boha prostřednictvím působení, které Mu přisuzují, jež je ve vztahu k jejich vlastnímu osudu i osudu národa – což je pojetí označené jako víra v Boha Abraháma, Izáka a Jákoba. První pojetí víry je natolik hluboké, že se zdá být doménou nejvyšších teologických úvah – a přesto se s ním můžeme setkat ve vyjádření, které bychom mohli označit za prostý výraz židovské víry, totiž v siduru, knize běžných každodenních modliteb: Ty jsi tím, jenž byl před stvořením světa, a Ty jsi týž po stvoření světa. Takto se uznává Bůh jako Ten, kdo nijak nesouvisí se světem, kdo je poznán a přijat sám v sobě jako Pravé bytí. Proto je Mojžíšovi řečeno: Pověz synům Izraele a řekni: Ehje mne k vám poslal. Ale pro případ, že lid tomuto poselství neporozumí, má Mojžíš připojit: Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, mne k vám poslal – tedy Bůh, kterého již znáte z toho, co učinil pro vaše otce, a od něhož oče- káváte, že zasáhne i ve váš prospěch. 56 ) Takový je zásadní rozdíl, který je možno vymezit mezi dvěma úrovněmi víry, z nichž každá byla ustavena jako možná: Poznat Boha v jeho Božskosti anebo Jej poznat podle působení, které mu lidé přisuzují. Z toho lze odvodit dva různé přístupy k Boží službě, které Talmud označuje jako „nezištný“ a „zištný“. Sloužit Bohu nezištně, jen kvůli Němu samému, znamená poznávat Jeho Božství, zatímco sloužit s určitým zájmem znamená doufat, očekávat, věřit, že z této služby možno mít prospěch. Obě tyto úrovně jsou přijatelné, jak to názorně objasňuje Maimonides: Tóra opravňuje člověka, aby sloužil Bohu a zachovával příkazy v naději na odměnu a vyhýbal se hříchu ze strachu z trestu. Jestliže Tóra dovoluje, kdo jsem, abych zakazoval? Nicméně spo- jení Tóra opravňuje naznačuje požadavek přesahující tento postoj, totiž poznání Boha tak, jak je vyjádřeno slovy Ehje ašer Ehje, což je nárok, jemuž dokázal dostát Mojžíš a jemuž mohou dostát ti, kdo kráčejí v jeho stopách. Nicméně existuje ještě jiný způsob víry v Boha, rovněž povolený Tórou, jako víry v Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova. • Učiním poslední poznámku. Je psáno, že Mojžíš zakryl svou tvář, po- něvadž se bál na Boha hledět (2 M 3,6). Avšak o několik kapitol dál, a znovu v souvislosti s Mojžíšem, můžeme číst, že Hospodin mluvíval s Mojžíšem tváří k tváři (2 M 33,11) a jinde v Tóře, že vidí Hospodinův obraz (4 M 12, 8). V těchto vyjádřeních není třeba vidět žádný pro- timluv. Vidí Hospodinův obraz se vztahuje k pravému poznání Boha, totiž takovému, jakým Jej právě žádný člověk nemůže poznat. Proto si Mojžíš zakryl svou tvář, protože takto Boha znal. Tu samou myšlenku formuloval pronikavým způsobem Raši, považovaný za autora vyjadřujícího prostou, přitom dokonalou víru. Učinil tak v komentáři k výroku Talmudu: Všichni proroci hle- děli do okna, které není průhledné, zatímco náš učitel Mojžíš hleděl do 57 ) průhledného okna. Raši vysvětluje text tím, že ho doplňuje: Všichni proroci hleděli do okna, které není průhledné, zatímco náš učitel Mojžíš hleděl do okna průhledného (což znamená, že zdánlivě mohl vidět Boha) a věděl, že Mu nepohlédl v tvář. Takové je poznání Boha trans- cendentního.

Úvahy nad Tórou

přeložil Leo Pavlát

Ješajahu Leibowitz (1903–1994) je řazen mezi nejzajímavější a nejoriginálnější postavy izraelského myšlení 20. století. Narodil se v Rize, vystudoval v Berlíně biochemii, medicínu a současně filozofii, doktorát získal v Basileji. Názorově se klonil k sionismu, nábožensky k ortodoxii. Roku 1935 se přistěhoval do Země Izraele a v následujícím roce začal působit na Hebrejské univerzitě. Jeho náboženská filozofie spočívá na jednoznačné tezi, že judaismus se vyjadřuje naplňováním micvot a v přijetí „jha micvot“, nikoli ve věroučných zásadách a dogmatech, ve kterých se ani po mnoha generacích nedospělo ke všeobecné shodě