„…nýbrž místo, které vyvolí Hospodin, Bůh váš, ze všech kmenů vašich, aby tam vložil jméno své, sídlo jeho budete vyhledávat a tam budeš choditi a tam přinášeti budete celooběti své a oběti (hodů) svých…“ (5M 12,5–6)

Tóra zde zřejmě mluví o našem svatém městě, Jeruzalémě, protože slova jsou vložena do kontextu vstupu Izraele do Zaslíbené země a nezbytnosti zničit modloslužebné oltáře předtím, než bude zřízen Hospodinův chrám. Ale proč není město Jeruzalém zmíněno přímo? Bible již dávno, v Abrahamově období určila Malkiho – Cedeka jako krále Šalemského (Jeru-Šalem, Město míru), (1M 14,18), a hora Morija byla určena jako místo, odkud „vyhlédne“ Všemohoucí po spoutání Izáka. (1M 22,14) V Bibli člověk většinou není na pochybách, co se místních jmen týče – vezměte přesné zeměpisné určení hory Gerizim nebo hory Eval (5M 11,29-30). Proč s Jeruzalémem tolik okolků?

Ve svém mistrovském díle Průvodce zbloudilých (část třetí, kapitola 45) se touto otázkou zabývá Maimonides. Soudí, že podstatou služby v chrámu bylo popření modlářství. Horu Morija zvolil Hospodin jako místo pro chrám proto, že převyšovala ostatní vrcholy v okolí, a mohla tak dosvědčovat nadřazenost Hospodina nad všemi modlami. Božský úmysl byl zjeven už Abrahamovi. Proč se tedy Mojžíš snaží zatajovat přesnou totožnost Božího města?

Maimonides nabízí tři důvody. Za prvé, Mojžíš cítil, že zveřejnění jména jedinečného města by probudilo zášť ostatních ná rodů a podnítilo jejich touhu dobýt Jeruzalém pro sebe. Za druhé – ostatní národy by se mohly rozhodnout město zničit jen proto, aby je Izraelci nezískali. Za třetí, Mojžíš se mohl obávat toho, že o Jeruzalém zač nou mezi sebou bojovat jednotlivé izraelské kmeny. První dva důvody známe velmi dobře i ze současnosti. K Maimonidovu výkladu bych přidal ještě jeden důvod, proč náš prozíravý prorok mohl odmítat prozradit jméno města. Ve starověku měl každý národ-stát svého vlastního boha, o němž se místní obyvatelé domnívali, že žije na jejich území. To ovšem nebyl případ Židů – ano, Jeruzalém se měl stát městem, v němž měl sídlit Boží chrám - ale nikoli samotný Bůh, jenž je Pánem ce lého vesmíru akterého, jak krásně řekl král Šalamoun, stavitel prvního chrámu nelze obklopit ani nebem nebes, ani celým vesmírem, natož jedinou budovou vjedi ném městě. Jeden z nejobtížnějších úkolů, které Mojžíš od Hospodina dostal, bylo vysvět lit lidem, že Všemohoucí Bůh není ome zen fyzickými rozměry, že není tělesný. Maimonides vdíle Mišne Torapíše, že sva tost Jeruzaléma je svatostí Boží přítomnosti (šechiny); tato přítomnost je věčná, je fyzicky nezničitelná, protože je fyzicky neuchopitelná – avěčná je tedy i svatost Jeruzaléma.

(Zkomentářů rabiho Šlomo Riskina vy brala apřeložila am.)

Roš Chodeš 

5766 SRPEN 2006 ROČNÍK 68