Týdenní paraša Nicavim, která pravidelně připadá na poslední šabat před Novým rokem, zachycuje Mošeho promluvu v den jeho smrti (7. adar). Přestože jde o jeden z nejkratších oddílů Tóry (40 veršů), nechybí mu naléhavost, která nás uvádí do intenzity Vysokých svátků. V kontrastu s předchozím týdenním čtením (Ki tavo), které bylo plné kleteb a trestů, nás nechává aktuální paraša vydechnout, dovoluje nám nechat za zády vše špatné předchozího roku a vstoupit do roku nového, s novými nadějemi a očekáváními. „Ať skončí starý rok se svými prokletími, nechť začne rok nový se svými požehnáními! (תכלה שנה וקללותיה תחל שנה וברכותיה)“. K účasti na Deseti dnech pokání, do nichž na Roš hašana vstupujeme, nás vybízí již úvodní verše: „Vy všichni dnes stojíte před tváří Hospodina, svého Boha, vaši předáci, vaši soudci, vaši starší, vaši strážníci a každý muž Jisraele. Vaše děti, vaše ženy i přistěhovalec, jenž je uvnitř tvého ležení, počínaje tím, kdo ti rube dříví, a konče tím, kdo ti čerpá vodu“ (Dt 29:9-10). Na Roš hašana stojí před Hospodinovým soudem každý člověk, všichni jsou si v onu chvíli rovni, neexistuje žádná protekce, která by mohla komukoli polepšit – jediné, co za nás mluví, jsou naše skutky. K tomuto soudu, před kterým se chvějí i andělé, je pozván každý a onen soud je veřejný – všichni si navzájem hledíme do tváří s vědomím, že pokud jsme prokázali milosrdenství svému druhovi, budou k nám milosrdná i Nebesa, a pokud jsme byli shovívaví k přestupkům druhých vůči nám, přivře nad našimi přestupky oči Hospodin (srov. Šabat 151b, Joma 23a). Je třeba si uvědomit, že verše parašat Nicavim přecházejí střídavě z druhé osoby plurálu („vy všichni dnes stojíte“) do druhé osoby singuláru („abych tě provedl smlouvou Hospodina, tvého Boha, již tvůj Bůh, Hospodin, s tebou uzavírá, a jeho kletbou“ - Dt 29:11). Roš hašana je totiž zároveň soudem soukromým, soudem našeho srdce, do něhož v intimitě tohoto okamžiku nahlíží pouze Hospodin. Naši moudří nás ale učí – nezapomínejte, že takový soud neprobíhá jen jednou v roce! Tvé činy jsou souzeny každý den, ba dokonce každý okamžik (אדם נידון בכל יום/רגע), jelikož Boží přítomnost je s Tebou neustále (שויתי השם לנגדי תמיד). Přesto jsou pro nás Roš hašana a Jom kipur svátky mimořádné vážnosti a chvění – troubení šofaru nás budí ze spánku (Rambam) a zároveň ohlašuje Den korunovace, den, kdy si Hospodina vybíráme za krále. Pro každého z nás se může jednat o poslední Nový rok našeho pozemského bytí, jelikož v onen čas je náš osud pro rok příští zpečetěn – jsme zapsáni do Knihy života anebo do Knihy smrti. V mimořádném období Vysokých svátků tedy hledíme do našich srdcí, na trůn Krále a Soudce a myslíme přitom na sebe a na naše nejbližší. Nesmíme se ale bát, protože víme, že hledíme zároveň do očí našeho Přítele a že modlitba, pokání a dobročinnost odvracejí zlý osud. Kéž jsme tedy zapsání k dobrému! Šana tova! Gmar chatima tova! (Podle výkladu rabína Ofera Pelleda, sepsal Daniel Soukup).

Federace židovských obcí v ČR 

Evening yeshiva Olomouc