Výklad sidry Mišpatim (Ex. 21,1-24,18)(3)
13. 2. 2026
Mišpatim je poslední ze šesti parašot zvaných šovavim – o jejich významu jsme si již na této stránce říkali. Výklad naší paraši Mišpatim si tak dovolíme začít v předchozí paraše Jitro, ve které dochází k darování Tóry, tedy k velké sakrální, posvátné události. To je patrné na už první čtení. A v této paraše se Moše před darováním Tóry podle tradice čtyřicet dní a nocí postil. To by žádný člověk nevydržel – Moše se tak stal podobným andělům. A v takovémto rozpoložení k němu přichází jeho tchán Jitro…a říká mu: Moše, to, jak soudíš lid, to je nesmysl, takhle unavíš sebe i lid. Buď realista…a následuje praktická rada tchánova. Takzvaně ze života do života. Velmi světské, velmi profánní…
Tóra nás tak učí, že i ve styku s posvátným je třeba nezapomínat na své lidství – protože tak nás Hospodin přece stvořil. Tak jako po nebeské zkušenosti šabatu přichází neděle a všední život, tak po paraše Jitro s darováním Tóry a Desatera přichází paraša Mišpatim a s ní velké množství praktických micvot, pokynů /přes padesát/.
Aby to bylo ještě více zřejmé, začíná paraša Mišpatim – jak upozorňuje Raši – slovy: „A toto jsou zákony…“, hebr. v ele mišpatim… Gramaticky by pravda mohla začít pouze slovy „Toto jsou“, nicméně je zde ještě „navíc“ písmenko vav – a. Vav také ve svatém jazyce může znamenat stanový kolík, je to malé písmenko, které dokáže spojovat velké věci. A zde je zcela na místě – gramaticky nás upozorňuje na propojení obou parašot, na to, že tyto „malé“ micvy mají stejný význam jako ty velké, jako např. Desatero. Ze světa posvátného zjevení nás přivádí do světa akce, olam hamaase. A ten nemá menší význam! Obé má stejnou váhu, stejnou relevanci.
Jako v té staré anekdotě, kdy se jeden muž ptá přítele: „Jak to, že máte se ženou takové šťastné manželství?“ „To je jednoduché“, odpovídá druhý. „Rozdělili jsme si sféry vlivu – má jsou velká rozhodnutí a důležité věci a její ty malé a drobné.“ „Ale, to mi musíš vysvětlit!“ Podivuje se první. Přítel to ochotně učiní: „Já rozhoduje v důležitých záležitostech, jako je klimatická krize, corona virus, politika a tak. No a moje žena v těch drobných, jako je výchova dětí, peníze, kam pojedeme na dovolenou, kdo co doma uklidí a tak…“
Zkrátka, velké věci bez malých nejsou možné. Tak jako v manželství nevystačíme se vzpomínkou na první zamilování, ale je třeba každodenní přátelské práce a laskavé trpělivosti, stejně tak nevystačíme v židovství s velkými sliby, prožitky a ideály. Ty je třeba žít – i v detailech. A o nich nám vypráví paraša Mišpatim.
Podle učení r. Ofera Pelleda sepsal J.A.K
21.02.2020
