Matot – Masej (Kmeny – Pochody)
Neposkvrňujte zemi, v níž já sídlím.

Dvě sidry Matot a Masej, které letos kvůli kalendáři pročítáme společně (po většinu ostatních let je čteme zvlášť), se vždy čtou v období bejn ha-mecarim,³¹ tedy během tří smutečních týdnů počínajících 17. dnem měsíce tamuz a končících devátým avem,³² kdy si připomínáme zničení jeruzalémského Chrámu. Tyto sidry se svým obsahem nijak neváží ke zkáze a vyhnanství, které v tomto období dominují židovskému náboženskému vědomí. K oběma sidrám – a stejně tak i k první sidře Páté knihy Mojžíšovy, kterou čteme vždy o tzv. Šabatu
vidění (Šabat chazon) předcházejícímu devátému avu – se však pojí tři haftary, které zahrnují proroctví strašného trestu uvaleného na židovský národ a vizi zničení Chrámu.
Sidře Masej odpovídá druhá kapitola Jeremiáše, který byl prorokem zkázy. Otázky zmiňované v sidře a proroctví Jeremiáše, který žil sedm až osm set let po darování Tóry a událostech, o nichž text sidry pojednává, zdánlivě nic nepojí. Přesto starost, aby proroctví trestu a zkázy završovalo sidru Masej, jejíž četba vždy připadá na tři smuteční týdny, není tím jediným, co bychom měli mít na paměti. Ve skutečnosti totiž nacházíme i udivující souvislost mezi slovy verše sidry Masej a veršem jiným, v Jeremiášově napomínání zcela ústředním.

Mezi mnoha otázkami, kterým se sidra věnuje, se též objevuje důrazné a přísné varování před vraždou. Po verši, který hlásá, že prolitá krev poskvrňuje zemi, nacházíme toto varování:Neposkvrňujte zemi, v níž já sídlím a kde jste se usadili vy, protože já sídlím uvnitř synů Izraele! (4 M 35,34) Bůh nesídlí v zemi, ale mezi syny Izraele. To je to, co dává zemi smysl, když ji Židé obývají. Bůh sídlí mezi syny Izraele pod podmínkou, že oni sami Ho nechají mezi sebou sídlit. Toto Boží přebývání není automatické. Proto verš varuje: Nekažte zemi, v níž jste. (4 M 35,33) Kdyby Bůh v této zemi sídlil v důsledku svatosti jí vlastní, kdo by byl s to ji poskvrnit? Avšak verš nám říká, že lidé mohou tuto zem zkazit, učinit nečistou. Jeremiáš se zjevil přibližně sedm set let po Mojžíšovi. V jeho promluvě nenajdeme žádné výstrahy ohledně toho, co by se mělo či nemělo dělat, ale jen strohé výpovědi o tom, co se děje a co bylo dopuštěno. Proto říká: Přišli jste, znečistili jste mou zemi. ( Jr 2,7) Této zemi, nazývané Boží země (má země), tomuto Božímu dědictví není vlastní žádná imanentní ctnost a scestné počínání lidí může Boží zemi lehce proměnit v nečistotu a Boží dědictví v ohavnost.
Jeremiáš nehovořil pouze ke svým současníkům. Většina proroctví, ať se již jedná o jakéhokoliv proroka, platí pro všechny časy. Existují samozřejmě proroctví, která se svým významem váží k určité situaci a svým smyslem se vztahují právě jen k dané souvislosti. Avšak největší proroctví – ta nejdůležitější a nejzávažnější – pronesená všemi proroky Izraele, představují slova pravdy a spravedlnosti, která se týkají všech generací a všech dob. Uvedený verš proroka Jeremiáše je tedy určen nám všem. Na jedné straně jsme si vědomi (nebo alespoň někteří z nás), že jsme se do Země Izraele vrátili a budujeme zde svůj příbytek jako v zemi Boží, zemi Božího dědictví. To nám ale na druhé straně neumožňuje přijmout nebo dokonce zastřít příkrovem svatosti činy, které sidra Masej stejně jako prorok Jeremiáš považují za nečisté a ohavné. Není nic nebezpečnějšího, než když špínu přikryjeme pokličkou svatosti.

Zemi není vlastní žádná zvláštní moc, která by posvěcovala činy, jež se v ní dějí. Naopak, právě skutky, které na zemi činíme, ji umožňují posvětit. Ve slavné mišně vyslovené o několik století později je o Zemi Izraele řečeno, že je nejsvatější mezi všemi zeměmi. A tato mišna se ptá: V čem spočívá svatost této země? V tom, že dává omer, prvotiny a dva předkladné chleby. Jinými slovy, svatost této zemi propůjčuje konání micvot. Sama o sobě svatá není. Mišna neříká, že Země Izraele je svatější než jiné země, ale že je mezi všemi zeměmi posvěcována, protože se na ní zachovávají určité příkazy, jako přinášení omeru, prvotin a dvou překladných chlebů, jejichž zachovávání jsme jinde zproštěni. A jestliže tyto příkazy nedodržujeme, činíme-li opak toho, co hlásá Tóra, země se může stát nečistou a dědictví Boha se může proměnit v ohavnost. Tato slova jsou určena nám všem. Střežme své činy, které konáme v Zemi Izraele, předurčené k tomu, aby se stala zemí Boha a Jeho dědictví.

Úvahy nad Tórou

přeložil Leo Pavlát

³¹ Podle Pláče Jeremiášova 1,3: Všichni její pronásledovatelé ji (Judeu) v době tísně
dostihli!
³² Data určující počátek obležení Jeruzaléma a zničení jeruzalémského Chrámu
armádou babylonského krále Nabukadnezara roku 586 před občanským leto-
počtem.