Návrat na Sion

Kolega s nickem “lop“ položil otázku: Někde jsem slyšel, že sionismus není v souladu s judaismem. Co je na tom pravdy?

Odpověď není jednoduchá. Rámcově by se dalo říci: „Přesně tak!“. Z biblického hlediska  lid Jisroele velice dobře ví. Čte to totiž pravidelně rok co rok v parašat Ki-tavo. Jestliže nebudeš naslouchat hlasu a nebudeš kráčet patřičnými stezkami, přijdou na tě všechny tyto skutečnosti …(dt 28:15-68); Rovněž na jiných místech „Dopisu“ se hovoří o tom, že ukončení exilu je plně v rukou člověka, ale závisí zároveň na úradku Spasitele, zatímco zbudování Třetího chrámu  zase spočívá v rukou mesiáše.

Nicméně to je hledisko takříkajíc biblické, a to není rozhodující. Pro mnohé vůbec nemusí být validní. Vzhledem k tomu jak jsou dnes a po celá staletí od koncilu v Niceji  vykládána  a interpretována některá jiná biblická hlediska…

Je-li však judaismus zhruba totéž jako jidiškajt, (což je taky sporné, ale není to jádro dnešního povídání), pak ani z tohoto pohledu nejsou některá sionistická tvrzení a snahy v souladu. A to právě s ohledem na výše zmíněná hlediska biblická. Jidiškajt neviní z exilu nikoho zvenčí, ale sebe samu. Stačí si přečíst Jeremiáše anebo jeho skvostný Pláč (Threni). O tradiční literatuře ani nemluvě!!

Tedy za exil nemůže ani Panovník ani „objektivní“ okolnosti anebo někdo zvenčí. Pouze a jenom  laodicejské zvlažnění lidu Jisroele, jeho nedostatečná tešuva a odklon od vesmírných požadavků, které jsou kladeny na všechny národy světa včetně lidu Jisroele. Všechno by bylo dávno úplně jinak, kdybychom neseděli s rukama v klíně a nebyli rozhádaní jako vodácká parta při nízkém stavu vody.  Jakoby se tím chtělo říci, že pořídit si „židovský stát“ jenom „odzdola“ je neprozíravé a tedy dokonce invalidní. Domnívá se jidiškajt a řekl bych, ne docela neprávem.

Požehnání, zaslíbení a další kvality Svaté země nikdo nikdy nezpochybňoval a nikdy nezpochybnil. Ani v dobách, kdy se na severu Afriky, okolo Alepa a dole na Pyrenejském poloostrově rodily ty největší perly židovské filosofie, vědy i halachy.  Proto také ve Svaté zemi židovský živel vždy byl, působil, rozjímal a tvořil. Bez ambic dokazovat anebo tvrdit, že na tuto půdu či území má žid nějaké extra právo jenom proto, že se o něčem podobném píše v bibli. Protože o tom, že to právo ztratí až do chvíle, kdy se nevrátí k principům Harmonie, se tam píše taky. A dost hustě!!! To Panovník dal smlouvu a slib!  A také stanovil podmínky. (Viz Ki-tavo). A kolik krve stálo už první dobývání té země. Od těch utopenců v Rákosovém moži až po národy, které byly podmaněny pod taktovkou Jozue (Ješuy)!   Nicméně jako každý uživatel vesmíru si mohl, pokud mu to majitel a vrchnost umožnili, tamní půdu pronajmout anebo zakoupit. Aby nebydlil v cizím a na cizím.

Tento prvek pak o několik století později stojí také v základech Herzlova sionismu. Jenomže druhým  pilířem onoho oderního sionismu je také myšlenkový přínos Ašera Hirše Ginsberga, zvaného Achad Ha-am. Tento muž  usiloval daleko více než o nějaký konkrétní stát Židů o prosazení myšlenky židovského státu.  Tedy státu ne přímo teokratického,  ale přesto fungujícího na principech jidiškajt.  A v tomto ohledu je Herzlův a zejména pak dnešní politicky vykořisťovaný sionismus opravdu v rozporu.

Dalším zajímavým ukazatelem jsou i okolnosti poválečného vzniku státu Izraele. Není tajemstvím, že vnější nežidovský živel občas zauvažoval nejen o geografické Erec Jisroel, ale také o dalších územích. Dokonce i sami náckové si chvíli pohrávali s myšlenkou vytvořit židům extra stát –  Eichman ho chtěl ještě v roce 1940 založit na Madagaskaru. – Dnešní Izrael je tedy (opět z pohledu přísné jidiškajt)  „darem“  Evropy, potažmo OSN. Dárkem všem zdecimovaným židům od hanbou se propadající Evropy a dalších zemí. Jakýmsi výkupným na svědomí. Proto i ten lidsky a státotvorně nedomyšlený původní návrh OSN – který je už jenom z hledisko fungování dvou samostatných států maličko paskvilem.  Medinat Israel (moderní stát Izrael) tedy nepovstala ani díky tešuvě, ani v biblických intencích.

A ten, kdo by snad průmyslové vyvražďování v rámci šoa chtěl označit za určitý druh tešuvy, se fatálně plete. Dokonce až s jistými prvky rouhání. A rozhodně totálního nepochopení  — protože tešuva vyžaduje (jako všechno v jidiškajt) osobní účast, osobní rozhodnutí a zvědomění. Rovněž (naštěstí jen raritní) snahy argumentovat tím, že šoa lze chápat do jisté míry jako zásah shora, aby se židé mohli vrátit k tešuvě a do Zaslíbené země,  reprezentují jen nechutnou pa-kaši ze slovníčku křesťanských blouznivců cukrovanou ryzím hyenismem! Sečteno a podtrženo – z pohledu jidiškajt – dnešní stát Izrael rozhodně není tou zemí lidu Jisroele (Erec Jisroel).

Skutečnost se ale nikdy neodvíjí úplně přesně podle zdí libovolných extrémů, ale někudy směrem doprostřed, ke středovému sloupu sefirotického (vesmírného) žebříku. A tak pochopitelně i ti nejzarytější charejdim (horlivci) sice považují stát Izrael za „bezbožný“ a „proti tóře“, ale vesele zde existují a to lepší z toho, co tento státní útvar nabízí i jim, využívají. (Nic ve zlém, pitná voda se nevylévá jen tak pro nic za nic!) A naopak zcela nenáboženští týpkové si občas vypomáhají i biblickou argumentací o právu na prastarý Davidův stát.

Každopádně až se Židé i židé ze státu Izrael a také my ostatní, obyvatelé, občané a uživatelé států jiných – od Brooklynu až po Prahu a Gazu taky maličko ponavrátíme ke středovému stoupu vesmíru, tedy ke skutečné Harmonii, harmonii humanity a možná i myšlénkám „židovského státu“ (kde se dobytku nezavazuje huba, kde jsou ustanoveni setníci a desátníci jako mluvčí a reprezntanti lidu, kde je každá čeleď pozvána k službám v Chrámu, kde se hledá spravedlnost a soud podle jasně vytýčených ukazatelů, kde přesto přese všecko  o hrdelních a dalších vážných rozhodnutích rozhoduje rada 36 anebo 72 soudců, kde je hoden dělník své mzdy a kde je úplatek nejen nemyslitelný podobně jako vražda, ale i trestný jako znásilnění atd.  – celou tóru tady vypisovat nebudu…) není vyloučeno, že dojde i k ukončení exilu a že se sionismus i jidiškajt společně smíří…

Jaroslav Achab Haidler

Jaroslav Achab Haidler (* 13. října 1958, Frýdlant v Čechách) je český (především divadelní) herec, překladatel a bývalý ředitel Činoherního studia v Ústí nad Labem. Narodil se ve Frýdlantu a v jeho deseti letech byl jeho otec, pracující jako novinář, po srpnu 1968 zatčen a vězněn. Kvůli špatnému kádrovému posudku tak nemohl studovat, a proto se vyučil spojovým mechanikem. Složil státnice z ruštiny a němčiny. Později působil mezi Adventisty sedmého dne a zajímal se o křesťanství. Z biblických jazyků si vybral ke studiu hebrejštinu.

V divadelním prostředí pracoval nejprve jako kulisák v tehdejším brněnském Divadle bratří Mrštíků a až později začal vystupovat. Při hraní divadla se začal učit hebrejsky, studoval historii a judaismus. Ovlivnil ho chasidismus. Fascinovala ho symbolika, tajemství, znamení a překládal nápisy na židovských náhrobcích. Později se stal praktikujícím židem. Začal se věnovat dokumentaci židovských hřbitovů v Čechách a na Moravě. Hercem na volné noze se stává v roce 1984 a od roku 1989 působí v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

V roce 2010 neúspěšně kandidoval v komunálních volbách v Ústí nad Labem za Českou pirátskou stranu. V březnu 2011 jej správní rada divadla odvolala z postu ředitele pro jeho kritiku vedení města a oficiálně pak pro „překvapivou změnu v komunikaci mezi zástupci města a zástupci divadla, ke které došlo na sklonku roku 2010. V krajských volbách v roce 2012 byl zvolen za hnutí PRO kraj! do zastupitelstva Ústeckého kraje.

https://www.shekel.cz