Několik zastavení u sidry Jitro: 
"Když uslyšel Jitro, kněz midjanský, tchán Mojžíšův, všecko, co učinil Bůh Mojžíšovi a Jisraeli..." (Ex 18,1), takto začíná tato jedinečná sidra, věnovaná Tórou tomuto váženému a vzdělanému cizinci, jenž z vlastní vůle přišel z dalekého Midjanu, aby navštívil svého zetě a pojal k jeho plamenným ideálům hlubokou úctu a trvalou náklonnost. 
Po jeho příchodu bylo mu slavnostně uděleno jeho sedmé jméno, JITRO, (když do té doby měl již šest jmen: Reuél, Jeter, Chovav, Chever, Keni, Putiel), to vše na důkaz úcty a díků, že se zasloužil o "šalom bájit" - uspořádání Mojžíšova rodinného života"(midraš). 
Bedlivému čtenáři sidrot jistě neujde překvapivé zjištění, že tchán přivedl s sebou též svoji dceru Ciporu - Mojžíšovu manželku a jeho dva syny, Geršoma a Eliézera (Ex 18,5-6), když několik roků dříve, v sidře Šemot(Ex 4,20) můžeme číst, že na pokyn Všemohoucího, daný mu z hořícího keře (Ex 3,4-5) vrátil se Mojžíš spolu se svojí manželkou a dvěma syny zpět do Egypta - a jak to, že se ocitla i s dětmi opět u rodičů? 
Tímto způsobem Tóra nepřímo odhaluje rodinné těžkosti, jaké náš veliký učitel prožíval, když obhajoval své manželství s Ciporou, dcerou midjanského kněze, proti častým výpadům své hašteřivé sestry Mirjam. 
Není divu, éjn pele - míní midraš, že na protest proti neudržitelnému stavu v rodině se Cipora s dětmi tajně vrátila k rodičům - k´dérech kol hanášim - jak to někdy činí mladé ženy, když nejsou šťastné v manželství. 
Proto se nyní vrací ke svému muži spolu se svým otcem, to znamená natrvalo, podruhé. 
Že ty spory a hádky v rodině mezi sourozenci a Mojžíšem nepřestaly ani poté, nám Tóra prozrazuje několik roků později, kdy Všemohoucí potrestá Mirjam a kárá Aharona kvůli jejich nesprávným řečem o Mojžíšovi: "I mluvila Mirjam a Aharon proti Mojžíšovi pro ženu kušskou (midjanskou), kterou si vzal, neboť ženu kušskou byl si vzal" (Nu 12,1 a dále). Když Mirjam za trest onemocní, je opět uzdravena jen na osobní přímluvu Mojžíšovu a zdá se, že tímto byly spory definitivně likvidovány. Ale tyto události jsou v době Jitrovy návštěvy ve stanech Jisraelitů pod Svatou horou - ještě daleko před námi. Tentokrát byl spor urovnán a Jitro byl za svoji mírotvornost bohatě odměněn, když mu Tóra darovala věčný život (olam habá) v samostatné sidře a v ní první tři důležité alijot (kohén, lévi a Jisroel, Ex 18,1-18.27), kdy jeho návštěva končí. Mechilta to komentuje takto: Jitro přišel jako midjanský kohen, spojil se s rodinou Mošeho a Aharona a stal se levitou, ale domů se vrací jako Jisroel, když uznal Všemohoucího jako Jediného Boha nad Nebem a Zemí. Sidra Jitro nám umožňuje poznat různé pohledy na život a způsoby mírového řešení jeho problémů. 
Midjanský kněz Jitro, vychovaný v polyteismu a Mojžíš, neoblomný ve své víře v Jediného setkávají se v blízkosti Svaté hory, kde zanedlouho budou Jisraelitům a celému lidstvu darována zvěstováním ta nejlepší morální pravidla, usměrňující život lidí na zemi. 
Výměna názorů obou velikánů je vedena duchem nejupřímnější mírumilovnosti. 
Jejich cílem je vzájemné poznání a zdokonalení charakterů, přičemž si ochotně vyměňují důležité zkušenosti z oboru filozofického myšlení a organizovaného řízení mas. 
Veliký náš učitel Moše se nezdráhá přiznat, že v mnohých otázkách, zejména ve věcech, týkajících se forem styku s lidem a způsobu jeho řízení - má jeho oponent Jitro plnou pravdu, a tuto skutečnost veřejně, před celým svým národem potvrzuje a přijímá ji za svou: 
"I poslechl Moše hlasu svého tchána a učinil všechno, co ten pravil (Ex 18,24)". 
Tentýž krásný charakterový rys své povahy osvědčuje též Mojžíšův tchán Jitro, když po dlouhých a přesvědčivých debatách o smyslu života a významu náboženského přesvědčení a víře v Jediného Hospodina, se veřejně zříká svých bludných úvah o oprávněnosti mnohobožství, prohlašuje: 
"Nyní vím, že mocnější jest Hospodin než všichni bohové, neboť stihlo je to, co páchali na jiných, (Ex 18,11),a dále: 
"A vzal Jitro, tchán Mojžíšův, ovce a obětoval Bohu celooběť a oběť k jídlu,i přišli Aharon a všichni starší jisraelští, aby pojedli s Mojžíšovým tchánem před Bohem (Ex 18,12)". 
Vysoká oboustranná kulturnost vedení dialogu mezi Mošem a Jitrem je zřejmá z každé jejich otázky a odpovědi. 
Midraš i Raši to shrnují takto: 
Jitro usmiřuje ohrožené manželství - tím si získal úctu Tóry a lásku Jisraelitů, když je nám známo, že jednou z nejvážnějších starostí Všemohoucího je uspořádání manželských svazků. 
Jitro se přímo pyšní titulem, že je Mojžíšovým tchánem a Tóra to respektuje a při každé příležitosti, když je v Tóře jmenován, to potvrzuje na důkaz toho, že midjanského proselyty si váží právě tak upřímně, jak on se pyšní příbuzenstvím s Mošem, sluhou Božím. 
Jitro zpočátku všemu pozorně naslouchá (vajišma Jitro), uvažuje nade vším co vidí a slyší (vajikach Jitro), prohlíží a zkoumá vztahy lidí navzájem (vajáar Jitro), aby teprve po zralé úvaze vyslovil i svůj názor, když radí Mojžíšovi: 
"Ata techze - Ty si vyber dobré lidi" a posléze: "Šemá bekoli" - uposlechni mé rady, zeti, a ulehčíš si život svůj i svému lidu, přenes část břemene vlády na spolehlivé vyšší a nižší velitele - a sobě přenech rozhodování ve věcech zásadních a záležitostech mravní výchovy národa. 
Tím se midjanský Mojžíšův tchán Jitro velice zasloužil o státnické zdokonalení našeho velikého učitele - a judaismus mu zůstává na věky vděčen. 
"Má godló šel Moše rabénu u-má kócho šel Jitro? - v čem tkví velikost ducha Moše rabénu a v čem je síla Jitro?" - táže se midraš a Raši komentuje: 
Moše pro kahal adat Ješurun reprezentuje "rochnijut ha-jahdut" morální sílu filozofie judaismu, kdežto Jitro, jenž byl větší část svého života spjat pouty materiálními (gašmijut ha-chájim), se od těchto vlivů tak záhy neosvobodí, i když ke stáru přijal Mošeho učení za své. 
Bývalý midjanský kněz vrací se domů jen krátce předtím, než za zvuků šofaru a sílícího burácení hromů blesků zazní mohutné zvěstování DESATERA PŘIKÁZÁNÍ (Aseret hadibrot) ze Svaté hory - protože Moše rabénu již tehdy znal etiku, kterou až v daleké budoucnosti uzákoní sanhedrin: 
"Před proselytou, až do desáté generace jeho rodu, nezlehčuj jeho dřívější božstvo ani myšlenky, podle kterých žil, abys nevyvolal stud ani bolest (tr. Sanhedrin 94)". 
Proto se loučí Tóra a Moše s Jitrem "před" Desaterem, o kterém se dočítáme v sidře v kapitole (Ex 20,1-23), aby při nich "nezbělela" tvář přítele, velikého ctitele Tóry. 
A člověk Mojžíš, velmi skromný, více než všichni lidé, kteří jsou na zemi (Nu 12,3) - si od nás, jeho dětí a žáků - zasluhuje, abychom jeho světlé památce v ten to den věnovali trochu světla, tichý kadiš a vřelou vzpomínku.

/Převzato z www.olam.cz/