Matan Tora – darování Tóry!

Týdenní paraša Jitro popisuje ony události živě a s velkou senzualitou: „A viděl všechen ten lid ty zvuky a pochodně a zvuk šofaru a dýmající horu…“ (Šemot 20:15). Nezdá se vám, jako bychom i my najednou stáli pod horou Sinaj a třásli se bázní před hromy a blesky, ohlušeni silným zvukem beraního rohu? (srov. Šemot 19:16). Rambam k tomu dodává: děti Jisraele neuvěřily Mošemu jen proto, že konal zázraky a znamení. Mohly si totiž říct – takové divy umí kdejaký kouzelník. Uvěřily mu z toho důvodu, že na vlastní oči viděly a svýma ušima slyšely Hospodinův hlas, který volal z oné hory. „To s vámi mluvil Hospodin z nitra ohně, vám tváří v tvář!“ (Devarim 5:4). Nebyl to jen Moše Rabejnu, s nímž uzavřel Hospodin v onen jedinečný den smlouvu, byl to celý lid Jisraele. Ale co my? Židé a Židovky současnosti? Jak se nás ta velká událost týká? My jsme tam přeci fyzicky nebyli. Není tomu tak zcela. Středověký učenec R. Josef Albo nás v Sefer ha-ikarim učí, že zpráva o darování Tóry se předává v nezměněné a autentické podobě z otců na syny, od těch, kteří byli přítomni, až po dnešní dny. A ta zpráva není falešná, protože co by to bylo za otce, který by své potomky učil lži? Byli jsme tam tedy přítomni skrze své prarodiče. Nad to se v kabalistických textech dočteme, že v den, kdy byla darována Tóra, byla pod Sinají přítomna každá židovská duše všech časů, včetně duší spravedlivých konvertitů. To znamená, že tam byl každý z nás! Jádrem tohoto zjevení bylo jasné a srozumitelné formulování Desatera (Aseret ha-dibrot), k němuž se hlásí téměř celá západní civilizace. Podíváme-li se však pozorněji, všimneme si, že pro nás Židy je zde ještě jedenácté přikázání: „Jenom se střež velice a chraň svou duši, abys nezapomněl ty události, které spatřily tvé oči … A Hospodin k vám mluvil zevnitř toho ohně, slyšeli jste zvuk těch slov a kromě toho hlasu jste neviděli žádný obraz“ (Devarim 4: 9-12). Jde o micvu, která nám klade na srdce nezapomenout na nic, co jsme v onen okamžik viděli a slyšeli. I proto nám naši moudří doporučují, abychom – na rozdíl od kohanim – nerecitovali každodenně Desatero, a to proto, abychom neupadli do mylné představy, že v něm je obsaženo celé zjevení, a zapomněli tak na další z 613 micvot. Zjevení na Sinaji nepředává jen „nějaký“ univerzální etický kodex zestručněný do deseti bodů, ale je mnohovrstevnatým, adresným, osobním kontaktem Hospodinu s každou židovskou duší! Je darem Tóry každému jednomu z nás. Zkuste se své duše zeptat. Třeba se na ony hromy, blesky a zvuk šofaru během šabatového odpočinku rozpomene.

(Podle výkladu Rabi Ofera Pelleda sepsal D.S.).