Sidra Dvarim se čte vždy na Šabat chazon, šabat před devátým avem, půstem na památku zboření obou Chrámů, zkázy Jeruzaléma a ztráty naší národní suverenity. Tento vztah vyjadřují slova „Jak bych (ejcha) sám unesl vaše obtíže, vaše výhrady a vaše spory?“(5M 1,12), jež se o tomto šabatu pronášejí v synagoze na tutéž temně znějící melodii jako ke svitku Jeremiášův pláč (Ejcha). 
Jak zmíněná slova naznačují, ke zboření Jeruzaléma vedl nejtěžší hřích – vnitřní boje Izraele, svárlivost a hádavost, hřích, který naši moudří definují jako „sinat hinam“, bezdůvodná nenávist. K víře v její ukončení se vztahuje nadějná vize proroka Izajáše, který volá: „Potěšujte, potěšujte lid můj, praví váš Bůh. Mluvte láskyplně k srdci Jeruzaléma a ohlašujte mu, že už skončila jeho poroba, že jeho vina je splacena, že ho svou rukou ztrestal Hospodin dvojnásob za všechen jeho hřích“ (Izajáš 40,1,2). 
Všimněte si, že prorok mluví o srdci Jeruzaléma, přičemž právě srdce město určuje. Domnívám se, že právě to měl na mysli rabi Avraham Jicchak Hakohen Kook, když hovořil o Západní zdi jako o skutečném symbolu Jeruzaléma: „Existují srdce, která jsou z kamene; a existují kameny, jež jsouopravdovým srdcem.“ Západní zeď tvoří taková srdce v kameni a takovým kamenným srdcem je i Jeruzalém.
Srdce má základní funkci: pumpuje okysličenou krev do celého těla; díky kyslíku dýcháme a krev je životodárnou látkou lidské existence. Srdce je též zdrojem lidského citu, především lásky. Věřme, že Jeruzalém se jednoho dne skutečně stane středem– srdcem lidskosti celého světa a láska, která z něj bude vyzařovat, dosáhne ke všem národům. 

Zkomentářů rabiho Šlomo Riskina

Roš Chodeš 2013-07  5773  ČERVENEC