„kof“, „kuf“ – devatenácté písmeno v pořadí hebrejské abecedy. Písmeno s gematrickou hodnotou 100 je písmenem přechodu. Vyslovuje se podobně jako písmeno k „kaf“,
ale přesto má zcela odlišný význam.

„Kuf“ znamená „ouško jehly“! „Snáze projde velbloud ouškem jehly, než bohatý do království nebeského“. Ano, ouško jehly je škvírečka opravdu velmi malá a tak člověka ani nenapadne, že by tenhle maličký otvor mohl otvírat nejen průzor, ale také vchod do nového, jiného světa. Písmeno „kuf“ je symbolickým předělem. Že není lehké, „projít“ takto úzkou cestu, věděl rebe Ješua, a i my, jeho následovníci to dobře víme. Ouško jehly, něco tak nepatrného, že prostrčit tudy nit je někdy zápas vyžadující značnou trpělivost. A přece je to v symbolu tak důležité! Jistě není toto podobenství zasazeno do biblického textu nadarmo! Na jedné straně „ouška“ je člověk, který byl v „egyptském otroctví“ a vyšel z něj, aby hledal budoucnost – zaslíbenou zemi.
Ouško jehly dělí náš život na ten před ouškem – „nefeš“ – život těla a na ten za ouškem – „nešama“ – lidskou stránku, která má své „doma“ jinde. Ten přechod z jedné strany do druhé je podmíněn tím, čeho jsme ochotni se vzdát! Nic si s sebou „domů“ nelze vzít! Žádné materiální bohatství, které jsme si tady za svůj pozemský život nashromáždili. Jen   lásku ! Tu, kterou jsme dali, ale i tu, kterou jsme dostali. To je to jediné bohatství, které ve věčnosti obstojí!

A proč je v podobenství použit k příměru právě velbloud? Byl totiž v orientální tradici považován za velmi skromné a cudné zvíře.

V některých materiálech „kuf“ znamená také opici; to mne vede k zamyšlení, že někteří lidé se opravdu tak chovají; myslí pouze na pozemské požitky. Třeba Darwinova teorie o člověku pocházejícím z opice není až tak scestná! Darwin byl velký filozof, ale nejspíš i vtipálek. Kdo nám dnes poví, jak to skutečně myslel? Prostě aby se člověk dostal dál, musí opustit své opičí myšlení a jednání. Musí se „vypracovat“ na vyšší úroveň. Opice je svou vychytralostí, mazaností, šikovností, sobectvím a sklonem k úskočnosti kvůli vlastnímu prospěchu, výjimečně podobná člověku. Ale ten, kdo touží projít „uchem jehly“ musí své touze, své vizi, podřídit veškeré jednání i myšlení. Kdo chce přejít Jordán, musí zbytečnou přítěž nechat na břehu. Do světa budoucnosti projde jen dítě v nás – prosté, bezelstné, bezmocné, důvěřivě očekávající a vyhlížející otevřenou náruč Otcovu.

Na www. stránkách Výzkumného centra starověké hebrejštiny jsem našla piktogram písmene „kuf“. Vypadá jako uzlík na šňůrce. A co mne tam neméně zaujalo, že  tento piktogram má název „šabat na obzoru“. No není to nadějné? Projdeme ouškem jehly a jsme TAM, u Pána, ve věčném šabatu! Vždyť gematrická hodnota „kuf“ je 100 a to je 1+0+0=1 – NOVÝ ZAČÁTEK. Maranatha!

On učinil písmeno Kuf králem nad smíchem

A připojil k němu korunu

A spojil je jedno s druhým

A s nimi vytvořil

Ryby ve Vesmíru

Adar v Roce

A slezinu v Duši mužské a ženské.

On je utvořil jako koryto

On je postavil jako zeď

On je rozestavěl jako k boji

Aryeh Kaplan, Sefer Jecira

Luach ha šana (deska, tabule) je židovský lunisolární kalendář. Měsíce jsou počítány podle Měsíce a roky podle Slunce. Lunární rok je o jedenáct dní kratší než sluneční a proto se sedmkrát za 19 let vkládá mezi adar (březen) a nisan (duben) třináctý měsíc – druhý adar, hebrejsky  adar šeni. V devatenáctiletém cyklu se jedná vždy o roky 3,6,8,11,14, 17 a 19. Tato praxe byla prováděna již za dob druhého Chrámu. (Převzato z Wikipedie).

Číslo devatenáct má ale i jiné významy. Právě východní národy, které své roky počítají podle uvedeného rytmu, věřily, že po osmnácti letech vždy v devatenáctém roce nastává nový začátek, obnova všeho.

V roce 432 př.n.l. zavedl athénský astronom Meton devatenáctiletý cyklus. Vychází z toho, že 19 slunečních let obsahuje 235 lunárních měsíců. Z toho pravděpodobně vzniklo přesvědčení, že číslo 19 je výjimečné a vysloužilo si přízvisko „zlaté číslo“, které přináší štěstí
a požehnání.

V mnohých částech světa pak číslo 19 znamená nevinnost, znovuzrození, ale na druhou stranu také hlubokou životní zkušenost, která předchází moudrosti a přijetí proměn.

Devatenáctka je tedy jakýmsi mostem mezi realitami. Jak už víme, v gematrii mají čísla různá symbolická vysvětlení a výklady. Také jejich zápis má více možností. Devatenáct lze zapsat jako 1+9=10 a to zase jako 1+0=1. Desítka připadá sefiře Malchut – Království – B-ží přítomnost. Jednička – první sefira – Keter – Koruna. S ní je spojeno
B-ží jméno Ehje ašer ehje ( Jsem, který jsem, Budu, který budu). Tato sefira je spojená s naprostou čistotou a je oslnivě bílá, tak bílá, že se dá říci, že je to bělost neviditelná.

Tak jsme se jinou cestou dostali ke stejnému výsledku, jako u písmene „kuf“. Došli jsme ke konci, ale i začátku. Přejme si, aby obojí bylo pro nás slavné. Ať je to cesta do světla a jasu, kde čeká odpočinutí v náruči Otcově!

„Tvá je, Hospodine, velikost a síla (Chesed/Gedula a Gevura),

  nádhera, vítězství a sláva (Tiferet, Necach a Hod)!

  Vše na nebi i na zemi (Jesod-Základ)

  je, Hospodine, tvé panství (Malchut)

  a ty jsi hlava (Keter), jež převyšuje vše!

  Od tebe pochází bohatství a sláva,

  jenom ty sám vládneš nade vším.

  Ve tvé ruce je síla i moc,

  svou rukou posiluješ a dáváš velikost.

  Tobě, Bože náš, vzdáváme díky,

                           tvé slavné jméno chválíme!“                         

 (I Paralipomenon 29,11-13)

Marta Srbová