„Bet“ je druhé písmeno hebrejské abecedy. Bet, Bejt představuje dům, který má pevný základ. Každé písmeno hebrejské abecedy žije vlastním životem a vždy se svým významem vztahuje k B-hu, neboť od Něho vyšlo. Tak, jako Alef obsahuje B-ží dech a nekonečno, tak v Bet je zakódována B-ží moudrost – Chochma. Tímto písmenem začíná Tóra - B´erešit – „Na počátku stvořil B-h nebe a zemi.“
Svět je dům, který B-h stvořil z radosti a pro radost, jako domov pro člověka. Je to dům, který On, z lásky a touhy být s námi, navštěvuje a naplňuje požehnáním. Muž a žena spolu také vytváří dům, domov, který je základem pro potomky. Být bezdomovcem není jen nemít trvalou střechu nad hlavou, ale je to především ztráta identity, bezbřehá osamělost, vykořenění. Jaký smutek z toho na nás dýchá! Náš milovaný Otec ve své moudrosti věděl, že člověk potřebuje někam patřit, mít zázemí a tak pro nás udělal nádherný Domov a do něj zakomponoval všechno důležité a krásné.
U B-ha jsou mnohé příbytky: např. Bet ha midraš (dům učení), Bet ha k´neset (dům setkávání),Bet ha mikdaš (dům svatosti)
a z každého vložil něco i do toho našeho, stvořeného pro nás. Žehnejme Zemi a všemu, co nám Pán dal do správy. Žehnejme i B-hu samému, neboť On nám tuto pravomoc daroval. Dal nám, nedokonalým, maličkým a omezeným svou tělesností, možnost udělovat požehnání – B´RACHA.
K písmenu Bet se vztahuje číslo dvě. Všechno, co žije a vyvíjí se, potřebuje napětí. Dvojka, to je rozvoj, nárůst možností, symbol stvoření. Aby vznikal nový život, je třeba dvou. Dvojka nám pomáhá lépe pochopit svět, naši existenci. Muž a žena patří k sobě, tvoří jednotu a přesto jsou to dvě možnosti bytí. Být ve dvou znamená také konflikt, střet, ale v tom je zakódován i růst, nové poznání a svoboda. K písmenu Bet se vztahuje číslo dvě. Všechno, co žije a vyvíjí se, potřebuje napětí. Dvojka, to je rozvoj, nárůst možností, symbol stvoření. Aby vznikal nový život, je třeba dvou. Dvojka nám pomáhá lépe pochopit svět, naši existenci. Muž a žena patří k sobě, tvoří jednotu a přesto jsou to dvě možnosti bytí. Být ve dvou znamená také konflikt, střet, ale v tom je zakódováni růst, nové poznání a svoboda.
Den a noc, nahoře a dole. Máme dvě oči,uši, ruce, nohy a v neposlední řadě i náš mozek je rozdělen na dvě hemisféry, z nichž se každá zabývá zcela jinými funkcemi...
Člověk je ve své podstatě stále zmítán a znejišťován dvojím sklonem a tak se stále musí rozhodovat mezi dobrem a zlem. V Bibli na tento kontrast často narážíme v příbězích. Kain a Ábel, Jákob a Ezau. U těchto postav je jasně vidět, že obojí je člověk, ve kterém nalézáme jak duchovní směřování, tak tělesné, pudové. Tento neustálý zápas v nás vede člověka k přemýšlení a hledání možností, protože v naší touze je dospět k jednotě a tak i my chceme dospět k jednoznačnosti svého názoru a chování. Psychologové a filozofové se touto problematikou zabývají stále a na jejím zkoumání založili mnozí své skvělé kariéry. C.G.Jung říká, že v životě člověka nastane někdy chvíle, kdy v sobě odkryje náhle „jinou postavu“, která se nám jeví jako cizinec a přesto
je naší součástí.
Souboj, který vedeme v každodenních rozhodováních, je pro nás, kteří jsme odevzdali svůj život B-hu, o mnoho jednodušší, máme mantinely v daru svědomí, máme příklady biblických otců a proroků, máme příklad Mesiáše a jeho pozemské cesty.
„Na počátku stvořil B-h nebe a zemi.“
„...a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval dnem a tmu nocí. Byl večer a bylo jitro, den první“.
„B-h stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, jako muže a ženu je stvořil.“

Marta Srbová