"Vajifga bamakom" - "Střetl se s místem."
Jakov ve chvíli, kdy je nucen opustit dům a uprchnout do Charan kvůli nenávisti svého bratra - Esava, naráží před odchodem z Izraele na svaté místo - horu Morija. 
Nemůže opustit Izrael bez pobytí na tomto místě, a bez střetnutí se tam s B-hem a požehnání od Něj. 
(I dnes lidé, kteří se stěhují a mění místo pobytu, jdou za svými rabíny, aby od nich dostali požehnání k jejich cestě). 
Kromě toho, že mu B-h žehná, také mu formou snu ukazuje určitá poselství, o kterých musí Jakov vědět. 
Zajímavým bodem v tomto setkání je skromnost Jakova, který říká: "...jestli mi dá chléb k jídlu a oblečení, a vrátím se v míru domů, bude mi za (mého) B-ha." Stačí mu tak málo? 
Každý, kdo cestuje a vrátí se z cesty živ a zdráv, má být přesvědčen o tom, že mu Hospodin pomohl? Lidé chtějí vidět něco většího a důležitějšího, aby uvěřili, že jim bylo pomoženo
B-hem. 
Jakov si je však vědom toho, že to není žádná samozřejmost "přežít" v cizí zemi a v neznámých podmínkách, že je k tomu třeba zvláštní milosti od B-ha. 
Každý emigrant zná tento pocit bezmoci a ohrožení na cizím místě, a i onen pocit vděčnosti, když se mu povede "uchytit se" a "protlouci se" v novém prostředí. 
Člověk touto změnou vlastně narušuje přirozený řád světa. 
Byl stvořen na určitém místě, do určité společnosti, a teď najednou přetrhává tato pouta a "tlačí se" na místo, které není jeho a pro něj. 
Z tohoto pohledu je srozumitelnější, že žádat o "přežití" není žádnou malou věcí. Dá se však zeptat i opačně. 
Jak to, že Jakov podmiňuje svou víru v Jediného B-ha tím, že mu bude pomoženo v jeho těžké situaci? 
On přece ví od svého otce a děda, že B-h existuje a je vládcem ve světě. 
On nám nic "nedluží", a my ho nemůžeme soudit podle toho, co pro nás udělá, nebo neudělá. 
Tak jak si vlastně Jakov troufá vyžadovat od B-ha důkazy, tím, že se pro něj bude angažovat? 
Pro odpověď se musíme dobře podívat, co přesně Jakov říká. 
Neříká, jestli B-h pro mě neudělá to nebo ono, tak já na něj nebudu věřit, neexistuje. 
Takovýmto způsobem uvažuje mnoho lidí, že B-ží povinnost je, aby pro ně Hospodin něco udělal, a když ne, tak prostě není. 
Jakov ví, že je a zůstane B-h B-hem, i když pro něj nebude nic uděláno. 
To co říká, není zkouška pro B-ha, vlastně jen opakuje věci, které mu již B-h předtím slíbil (ve snu) - že ho neopustí a bude ho střežit, a vrátí Jakova zpět do jeho země (28,15). 
Tudíž to není ze strany Jakova kladení podmínek pro B-ha, je to víc souhlas, že přijímá tato zaslíbení a souhlasí s nimi.

"Vajarac likrato, vajechabek lo, vajenašek lo" - "Běžel mu naproti (Lavan), obejmul ho a políbil ho". 
Když slyšel Lavan, že přichází jeho synovec žádat o ruku jeho dcer, velmi se zaradoval. 
Pamatoval si dobře, jak k nim svého času přišel Eliezer - sluha Abrahama, a chtěl za ženu pro Jicchaka jeho sestru - Rivku, a přinesl obrovské dary. 
Teď se Lavan domnívá ( do určité míry právem), že když přichází sám syn a ne jen sluha, dary budou mnohem větší. 
V Midraši se vypráví, že poté, co mu vyběhl vstříc a viděl, že s ním není žádná karavana darů, běží ho obejmout, jistý si, že má pod oblečením skryté zlato. 
A když ani to, po objetí, neobjevil, líbá ho, aby se přesvědčil, jestli nemá diamanty schované ve svých ústech. 
Když ani je nenašel, zmateně stojí a nechápe, jak to že přišel Jakov žádat o ruku jeho dcery bez čehokoliv. 
A proto verš končí vysvětlením - "vajesaper le-Lavan et kol ha-dvarím" - "...a vyprávěl (Jakov) Lavanovi všechny věci". 
Jakov vysvětluje, že byl nucen narychlo uprchnout z domu před svým bratrem Esavem. 
Další vysvětlení nám říká Midraš, že přestože vyšel z domu s velkým majetkem, byl na cestě dostižen Elifazem - synem Esava, který ho pronásledoval, aby ho zabil. 
Když ho dostihl a bylo mu zatěžko Jakova zabít, nabídl mu Jakov všechen majetek, co měl s sebou a řekl mu, že ve chvíli, co nemá nic, je považován za mrtvého. (To je i jeden z rabínských výroků v Talmudu - člověk bez ničeho se podobá mrtvému - nemá žádné prostředky na přežití). 
Elifaz si tudíž vzal veškerý majetek Jakova a tím ho jakoby "zabil". 
To je důvodem, proč přichází bez darů, ale okamžitě nachází cestu jak utěšit hamižnost Lavana a slibuje mu, že bude pro něj pracovat 7 let, za jeho dceru Rachel. 
Posléze ho Lavan obelhal, a tak nakonec pro něj Jakov pracoval dlouhých 20 let.

"Vehine malachej elokím olím vejordím bo" - "A hle, B-ží andělé vystupují a sestupují po něm (žebříku)". 
Při svém odchodu z Izraele spal Jakov poslední noc na území Svaté země. 
Zde se mu zdál sen, ve kterém viděl skupinu andělů, jak vystupují do nebe a jinou skupinu, která sestupuje k němu na zem. 
Naši Moudří vysvětlují, že se vyměňovaly skupiny strážných andělů. 
V Izraeli jsou jiní a mimo Izrael jsou jiní. 
Bylo to proto, aby se Jakovovi ukázalo, že není samo sebou opustit Israel. 
I z tohoto příběhu se pak vyvinula halacha (předpis), že člověk žijící v Israeli má zakázáno opustit Izrael a jít žít někam jinam. 
Jsou jen tři důvody, kdy je dovoleno opustit Izrael.

1) učit se (nebo vyučovat) Toru - v případě, že jsou někde jinde lepší podmínky, nebo učitelé pro učení Tory, člověk může jít do "chuc laarec" (mimo Izrael). 
Tora je v tomto případě důležitější, jelikož je to základ celého židovství. 
Také v naší dlouhé historii byla místa, kde bylo centrum židovského vzdělávání mimo Izrael - Babylon, později Španělsko, Evropa, atd.

2) najít si ženu - dalším "legálním" důvodem je vytvoření rodiny. 
V případě, že se nepodařilo člověku najít ženu v Izraeli, má právo jít ji hledat jinam. 
Toto byl také důvod u Jakova, takže se mu nedá vytknout, že neprávem opustil Izrael.

3) podle Rambama ( Maimonides) je třetím důvodem zachránit se před nepřáteli, nežidy, kteří ohrožují člověka v Izraeli. 
I z tohoto hlediska byl motiv Jakovův oprávněný. 
V halaše se uvádí, jako třetí důvod zaměstnání - obživa. 
Když se nebude moci člověk uživit v Izraeli, může jít za prací jinam. 
Každopádně je v našem příběhu zdůrazněna zvláštní svatost Země izraelské a důležitost pro každého žida, aby usiloval v ní bydlet. 
A to až do té míry, že dokonce v případě, že žena, která se chce odstěhovat do Izraele, nemůže jí její muž bránit, a v případě, že jí nechce následovat, musí se s ní rozvést, aby jí to umožnil. 
A to přesto, že podle normálních halachických předpisů nemá žena právo iniciovat rozvod, toto je jediný případ, kdy je jí dáno k tomu právo. 
Z toho všeho vidíme, jakou důležitost má žití židů v Izraeli, jak není snadné z něj "legálně" odejít, a jak by se měl každý snažit se tam přestěhovat a tak posílit tzv. "jišuv erec Izrael" (osídlení Izraele). 
Z příběhu s anděly, kteří vystupují a sestupují po žebříku do nebe, je možno se učit i další dvě důležité a zajímavé věci. Jednak tento žebřík ukazuje, jakým způsobem funguje svět a člověk v něm. 
Andělé přece k výstupu a sestupu nepotřebují žebřík, tak proč nám Tora píše o žebříku. 
Abychom se naučili, že všechny věci, jak na zemi, tak i v nebesích - duchovních světech, mají své úrovně, a že člověk musí k dosažení něčeho postupně vystupovat - příčku po příčce, a jen tak dosáhne vytouženého cíle. 
Nejde dosáhnout věcí formou náhlého skoku, najednou. 
Druhou věcí, kterou viděl a pochopil Jakov ve svém snu bylo, že k vystoupení je potřeba také sestoupení. 
Jakov do této chvíle "jen seděl ve stanu" ("jošev ohalím"), žil odděleným, asketickým způsobem, vznášející se v duchovních světech. 
Teď mu B-h ukazuje, že jestli chce v životě něčeho doopravdy dosáhnout, musí "sestoupit" do materiálního světa, v něm působit, a trochu se i "umazat", aby mohl skutečně dosáhnout vysokých duchovních úrovní. 
Vypráví se ponaučení, které dával "Bal Šem Tov" (zakladatel chasidismu) svým žákům, kdy jim říkal - "Jestli chcete druhému, který se nachází v blátě, doopravdy pomoci, nemůžete stát nad ním a jen mu podávat ruku. Musíte se spolu s ním ponořit do bláta, a pak ho z bláta zespodu vytlačit nahoru ven". 
To bylo další poselství ve snu pro Jakova, kdy mu B-h ukázal, že se musí aktivně zapojit do "dělání" na tomto světě, a jen tak se povznese. 
Proto, když Jakov přišel k Lavanovi, začal okamžitě pracovat jako pastevec, po celou dobu dvaceti let, co u něj sloužil. 
Tímto přístupem k životu je židovství jiné od všech ostatních náboženství, že vnímá tento materiální svět pozitivně, a jako prostředek k duchovnímu růstu a povznesení se. 
Samozřejmě, že si člověk musí hlídat zdravým "selským rozumem" míru, až kam se dá "sestoupit do bláta", aby z něj pak mohl vylézt. Také se tím nedává nikomu "an bloc" povolení pouštět se do různých pochybných aktivit. 
Je to rada, jak pomoci člověku a ne jak ho zničit. 
Jak se říká v židovství - "chacham ejnav berošo" - "moudrý má své oči v hlavě" - myšleno, že vidí do budoucnosti, co mu to, co dělá, přinese.

"Vajagel et ha-even meal pí ha-beer" - "A odvalil kámen z ústí studny". 
Poté, co Jakov přišel do Charan, setkává se u studny s pastevci a posléze i s Rachel a pomáhá jí napojit její stádo tím, že odvaluje obrovský balvan (s kterým ani tři muži nemohli pohnout) ze studny. 
Proč nám vypravuje Tora tento "silácký kousek" Jakova? 
Nebudeme si ho proto vážit víc, nebo míň za tento výkon. 
Pro nás je důležitý jako "svatý muž" a otec všech dvanácti izraelských kmenů, a ne jako "silák". 
Takže důvod, proč se nám píše tento příběh, je pravděpodobně jiný. 
V Toře vidíme, že příběh se studní, který svedl dohromady manželské páry, se opakuje třikrát. 
Poprvé u Jicchaka (resp. Eliezera) s Rivkou, kde studně byla zkouškou jejích lidských kvalit. 
Podruhé je to náš příběh Jakova s Rachel, potřetí příběh Mošeho (poté, co uprchl z Egypta) s Ciporou (jeho pozdější manželkou) a jejími sestrami. 
Jak v případě Jakova, tak i Mošeho, je to jejich zkouška. 
Co mají mezi sebou společného, je to, že oba dva jsou prchající před nebezpečím do cizí země. 
Z toho se nám začíná rýsovat i důvod jejich "hrdinských skutků" u studně. 
Tím, že jsou na útěku, mohli by být považováni okolím za slabochy, kteří se neumí vypořádat se svými pronásledovateli. 
Proto, jak Jakov, tak Moše, musí ukázat, že příčinou jejich útěku je něco jiného, než jejich fyzická síla - té mají na rozdávání. 
Dalším motivem z jejich strany je určitě i to, dodat si sebevědomí v cizím, a možná jim nepřátelském prostředí. 
A konečně tím, že přicházejí oba dva do cizí země bez jakýkoliv prostředků, automaticky musí vzbuzovat podezření okolí, jací jsou po stránce morálních kvalit.
A proto dělají činy, které ukazují nejen na jejich morální bezúhonnost, ale mnohem víc na jejich lidské kvality a citlivost pro pomoc potřebným. 
Okamžitě pomáhají těm, kterým je třeba pomoci - Jakov pomáhá Rachel napojit její stádo; 
Moše pomáhá dcerám Jitrovým se bránit proti ostatním pastýřům, kteří je "předbíhají". 
Pro všechny tyto příčiny nám Tora vypráví skutky, které se mohou zdát nezasvěcenému oku jako "silácké kousky", ale které nás ve skutečnosti učí mnohem víc o našich největších předcích, ukazují nám jejich osobnost a morální kvality v jejich vztahu vůči druhým. 
Oni jsou základním kamenem celé naší tradice, a od nich je třeba se učit.

Šabat šalom

Moše Ch. Koller

/Převzato z www.olam.cz/