První slova sidry začínají tím, že Mojžíš shromáždil celou pospolitost Izraelitů a připomněl jim svatost sobotního dne odpočinku. 
Potom Mojžíš seznamuje lid s Hospodinovým příkazem, aby každý muž i žena přinesl dobrovolný dar - teruma, jehož se použije ke stavbě přenosné svatyně. 
Tyto dobrovolné dary, jež měli Izraelité přinést, byly: zlato, stříbro, měď, barevné látky, jemné plátno, kozí srst, červeně obarvené beraní kůže, kůže jezevců, akáciové dřevo, oleje a balzámy a drahé kameny. 
Mojžíš nabádá všechny, kteří jsou řemeslně zruční, aby pomohli při stavbě Hospodinova svatostánku. 
Zároveň představuje lidu dva vedoucí řemeslníky: 
Becalela, syna Úriho, vnuka Chúrova, z pokolení Judova, a Oholíaba, syna Achísamakova, z pokolení Danova, kteří budou odborně dohlížet na práci. 
Mojžíš si pak zavolal všechny řemeslníky s Becalelem a Oholíabem v čele a předal jim všechny dary, které lid dobrovolně daroval na stavbu a zařízení svatyně. 
Lidé však stále přinášeli ochotně své dary, takže jejich množství již přesahovalo potřeby na stavbu, a proto Mojžíš vydal příkaz, aby již nic nenosili. 
Potom všichni řemeslníci zhotovili příbytek - miškan. 
Když byl příbytek dokončen, dává se Becalel do práce, aby podle Božího příkazu zhotovil zařízení svatyně. 
Pod jeho dovednýma rukama se všechny drahé kovy a ostatní darovaný materiál proměňují v schránku, příkrov, stůl, svícen, kadidlový a obětní oltář. 
Becalel zhotovil též všechno oltářní náčiní a bronzovou nádrž na vodu. 
Sidra končí tím, že Becalel ještě udělal nádvoří pro svatyni. 
Tím skončila stavba svatyně a jejího zařízení tak, jak to Hospodin přikázal Mojžíšovi na Sinaji. 
Sidra začíná slovy o dodržování sobotního dne odpočinku. 
Toto opětné připomenutí svatosti soboty má zde své důležité opodstatnění. 
Již na dvou předchozích místech v Tóře se píše o sobotě jako dni odpočinku, který jsme povinni světit: Jitro [Ex 20, 8-11) a Ki tisa (Ex 34,21). 
V této sidře má přikázání o kedušat sabat své významné poslání. 
Izraelité začali stavět na poušti pro Hospodina svatyni; tato svatyně plnila stejně posvátnou funkci jako později jeruzalémský Chrám. 
Tedy stavba Hospodinovy svatyně nebyla obyčejnou prací. 
Na stavbě se svými dary, umem a zručností podílelo celé izraelské shromáždění. 
Byla to práce, jejímž konečným výsledkem byla důstojná svatyně, ve které byl oslavován a veleben Všemohoucí. 
Odtud též Všemohoucí hovořil s Mojžíšem. 
Jak vidíme, nešlo o obyčejnou práci, a zde již mohlo být mnoho zbožných a horlivých lidí, kteří by v zápalu lásky k Hospodinu byli ochotni pracovat na stavbě Jeho svatostánku i o sabatu. 
Vzhledem ke své horlivosti by si mohli myslet, že stavba Hospodinova svatostánku je důležitější než sobotní odpočinek. 
Proto, aby Mojžíš předešel případnému narušení sobotního klidu a znesvěcení Sabatu, byť i z nejčistších náboženských pohnutek, musel před zahájením prací na stavbě svatyně připomenout celému shromáždění, že svatost sobotního dne odpočinku převyšuje i stavbu Hospodinovy svatyně. 
Tedy v sobotu se musí bezpodmínečně přerušit i tak požehnaná a bohulibá práce, jako je stavba Hospodinova svatostánku. 
Kchú meitchem teruma la. Adonaj kol nediv libo jevi jehá et terumat Adonaj zahav vachesef unechošet - Vyberte mezi sebou pro Hospodina dar. Každý ať ze srdce dobrovolně přinese jako dar Hospodinu zlato, stříbro a měď! (35,5). 
Mojžíš tlumočil lidu tato Hospodinova slova tak, jak mu je Bůh řekl na hoře Sinaj (Ex 25, 1-7). 
Tento dobrovolný dar - teruma, dával každý muž a každá žena ze svého osobního majetku. 
Každý přinesl svůj dar pro stavbu svatyně nikoliv jako nutnou povinnost, ale s radostí a z přesvědčení. 
O tom, že lidé přinášeli mnohem více, než se mohlo při stavbě použít, nám svědčí nakonec i Mojžíšovo nařízení, aby již více Izraelité své dary nepřinášeli (36, 5-6). 
Tóra nám vydává svědectví o postoji našich předků. 
Vidíme, že i ten, kdo se přímo neúčastnil stavby svatostánku, chtěl alespoň svým darem mít podíl na jeho vybudování. 
Dnes není ani tak potřeba materiálních darů či obětí, abychom jimi vyjádřili svůj podíl duchovní sounáležitosti ke svatostánku tak, jak jej krásně, prostřednictvím svých darů, vyjádřili dřívější Izraelité. 
Naše dnešní teruma není či spíše by neměla být zlato, stříbro, drahokamy a ani peníze a šperky. 
Bohužel, mnozí z nás se mylně domnívají, že pokud dají určitý obnos pro potřeby židovské obce či synagógy, tak si tím zcela zajistili svůj podíl na sounáležitosti nejenom k židovské pospolitosti, ale i k víře samé. 
Je samozřejmé, že peněžní nebo i jiné dary ať ve prospěch židovské obce, nebo synagógy, velice pomáhají celé naší pospolitosti a jsou vždy s povděkem vítány. 
Avšak takové dary nejsou a ani nemohou (byť jsou sebevětší) být plnohodnotným vyjádřením sounáležitosti věřícího k naší židovské pospolitosti. 
Teruma dnešních dnů musí vycházet ze slov Hospodinových: "Vasú li mikdaš v'šachantí betocham 
- Ať mi udělají svatyni, já budu bydlit uprostřed nich" (Ex 25,8). 
Svatostánky - synagógy máme. 
Bydlí však Hospodin mezi námi? 
Opravdový pocit sounáležitosti k naší víře, lidu a tradicím může mít pouze ten bratr či sestra, kteří se aktivně účastní náboženského života našich obcí a svou přítomností v synagógách i svými modlitbami potvrdí nejen sami sobě, ale i celé naší pospolitosti, že jejich židovství není formální věcí, ale že vychází opravdu z jejich srdcí. 
Závěrem citujme talmudický midraš, který krásným způsobem vysvětluje původ jména hlavního řemeslníka při stavbě Hospodinova příbytku Becalela. 
Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, pravil .rabi Jonatan: Becalel se nazýval podle své moudrosti. 
Tehdy, když řekl Všemohoucí Mojžíšovi: 
"Jdi a řekni toto Becalelovi: Udělej mi příbytek, schránu a náčiní." 
Mojžíš šel, ale obrátil pořadí Hospodinových slov a řekl Becalelovi: 
"Udělej schránu, náčiní a příbytek." 
Na to mu Becalel odpověděl: 
"Móše rabenú! Přece postup je takový, že člověk nejdříve postaví dům, a potom do něho dává zařízení. 
Ty mi ale říkáš, abych nejdříve udělal schránu, náčiní a nakonec příbytek. 
Náčiní, které vyrobím, kam je dám? Tobě to přece řekl Hospodin takto: 
"Udělej příbytek, schránu a náčiní." 
Mojžíš mu na jeho slova odpověděl: 
"Tak jest, byl jsi ve stínu Božím (hebr. b'cel El = ve stínu Božím; Becalel) a znal jsi správné pořadí Hospodinových slov" (Beráchot 55a).

/Převzato z www.olam.cz/