Před dvěma lety, 24. února 2022, se většina z nás ocitla v šoku. Přestože jsme již od invaze na Krym v roce 2014 věděli o tom, že Putinův režim v Rusku se nezalekne před použitím brutální síly, v hloubi duše jsme doufali, že otevřená invaze do sousední země bude nepřijatelná. Opak však byl pravdou. V následujících dnech a měsících jsme všichni byli šokováni děsivými zprávami o zločinech agresora, u kterého bylo od počátku jasné, že se nezastaví před mučením, znásilňováním a vražděním.

Pohled na zlo, které to všechno zapříčinilo, ve většině z nás probudil staré noční můry, které v nás třímají. Mnoho z nás tehdy doufalo, že takové zlo nemůže přežít, že je jen otázka měsíců, než se zločinný režim zhroutí pod tíhou na něj uvalených sankcí a protestů statečných občanů Ruska, kteří proti němu začali protestovat. Ukázalo se však, že zlo je mnohem pevnější a odolnější, než jsme byli ochotni si připustit. S naprostou absencí studu se čím dál víc roztahuje a už si ani nedává práci s tím, aby zakrývalo své zločiny. Nedávné zavraždění největšího Putinova kritika Alexeje Navalného je toho dokladem.

Poslední čtyři měsíce i my sami, židovská komunita po celém světě, čelíme zlu, které představuje teroristická organizace Hamás. Se obavami sledujeme osud rukojmích, kteří jsou teroristy drženy v nelidských podmínkách. Na srdci nám leží život v Gaze nasazených izraelských vojáků, mezi kterými mají mnozí z nás přátele. Truchlíme za všechny padlé a v myšlenkách jsme s jejich rodinami. S těžkým srdcem sledujeme utrpení lidí na obou stranách konfliktu, k nimž patří i ti obyvatelé Gazy, kteří se od činů Hamásu distancují a které si teroristé berou za živý štít.

Otázkou, která je pro nás všechny aktuální, je to, jak si zachovat smysluplnost a radost ze života v době, ve které jsme obklopeni tak nezměrnou brutalitou, jenž v nás všech probouzí nejistotu a obavy z budoucnosti. Věřím, že odpověď nalezneme v prvním verši oddílu Tóry TECAVE, který společně studujeme tento týden: „Ve-ata tecave et benej Jisra’el Vajikchu elecha šemen zajit zach katit la-ma’or leha’alot ner tamid. Ty pak přikaž dětem Izraele, ať pro mne vezmou čistý lisovaný olivový olej do svícnu, aby stále stoupalo světlo z lampy.“ (Šemot 27:20-21) Toto věčné světlo, ner tamid, mělo představovat nikdy neuhasínající Boží přítomnost v přenosné svatyni (miškan), poté v Jeruzalémském chrámu (bejt ha-mikdaš a nakonec v každé synagoze (bejt kneset).

Nabízí se se zeptat, proč právě světlo mělo být symbolem Boží přítomnosti? Možná proto, že světlo samotné není na první pohled postřehnutelné. Přítomnosti světla jsme si vědomi proto, že nám umožňuje vidět to, co nás obklopuje. Ve skutečnosti nevěnujeme takovou pozornost zdroji světla, jako věcem, které díky němu vidíme. Stejně je tomu s Bohem, kterého rovněž nemůžeme spatřit, ale Boží přítomnost si můžeme uvědomit skrze krásu Božího díla, ke kterému patří i námi milované lidé. Světlo není předmětem. Ve skutečnosti se jedná o proces osvobozování energie, která je skryta uvnitř polínka dřeva nebo hroudy uhlí. Bůh se také stává součástí našich životů v rámci procesu uvolňování energie v každém z nás, která nás vybízí k tomu, abychom byli dobří, štědří, laskaví a spravedliví. Zapálení věčného světla je pokusem o začlenění Boží reality do našeho života.

Tóra vyžaduje, aby palivo, díky kterému bude menora hořet, byl čistý lisovaný olivový olej. Protože víme, že většina věcí v naší tradici má svou skrytou symboliku, je opět nasnadě se zeptat, proč právě tento druh oleje a toto zpracování. Prorok Jeremiáš cituje Svatého, budiž požehnán, který říká směrem k izraelskému lidu: „Košatou olivou tě nazval Hospodin, krásnou a s pěkným ovocem.“ (Jirmejahu 11:16) Již od starověku je olivová snítka symbolem míru, který olivovník potřebuje, aby vyrostl, stejně jako my všichni bychom měli toužit po životě v míru. Čas od času se však dostaneme pod tlak, stejně jako olivy v rámci procesu získávání oleje. A právě v období, kdy je na nás veden tlak, máme potenciál k tomu, abychom ze sebe vydali to nejlepší, abychom tím, co děláme, přispěli k šíření světla ve světě. Ať je nám to inspirací k tomu, abychom i v těžkých dnech neztráceli naděli a vůli k tomu přinášet světlo všem, kteří jsou kolem nás.

Šavua tov Vám přeje Váš,

Rabbi David Maxa