Svobodu meči, moru a hladu...

Vy jste mne neposlechli, abyste každý svému bratru a každý svému druhu vyhlásili svobodu! (34:17)

Jirmijahu, mistr obratného (a často také kousavého a nepříjemného) slova hlásal svá poselství v dobách hroutícího se judského království. V proroctví haftary tohoto týdne připomíná posledního judského krále Cidkijaha, který se možná na poslední chvíli snažil navázat na svého předchůdce Jošijaha a dodržet zákony, které zavazovaly obyvatele i šlechtu k solidaritě a velkorysosti vůči těm, kteří neměli v životě takové štěstí jako oni. Parašat Mišpatim začíná zákony o hebrejském otrokovi. Tóra výslovně omezuje dobu služby hebrejského otroka na dobu do šabatového roku, maximálně pak na šest let. Za života proroka Jeremiáše lidé tento zákon nerespektovali a odmítali své otroky propouštět. Kdo by se také dobrovolně zbavoval levné pracovní síly. Ve snaze obnovit řádné dodržování tohoto zákona uzavřel král Cidkijahu se svými poddanými smlouvu o jeho dodržování a vyhlásil těmto zotročeným svobodu – likro lahem dror (odtud také pochází název šabatové písně Dror jikra). Lid se ale zachoval hanebně a propuštěnce brzy opět uvrhl do otroctví. A prorok Jirmejahu, snad aby načrtl, jak tenká může být linie mezi požehnáním a zatracením, popisuje věrolomnost lidu stejnými slovy. Jestliže nejprve používá slovo „dror“ v pozitivním smyslu, nyní jej formuluje negativně: „Nuže slyšte, co řekl Hospodin: Vy jste mne neposlechli, abyste každý svému bratru a každý svému druhu vyhlásili svobodu, proto vám vyhlašuji svobodu (dror) já, toť výrok Hospodinův, svobodu meči, moru a hladu, a vydám vás ke zděšení všem královstvím na zemi.“ (34:17) Tato hříčka se slovem „dror“ přibližuje závažnost zločinu lidu a jeho následného trestu. Raši vykládá tento verš tak, že Bůh nyní sám propouští svůj lid, zprošťuje ho závazku a poslušnosti micvot a vydává jej na pospas meči. Darování Tóry a zákona je často připomínáno jako symbol naší svobody. Šabat – sedmý den, i šmita – sedmý rok, rovněž úzce souvisí se svobodou. Dnešnímu člověku to může připadat zvláštní, neboť má tendence vnímat u Tóry a šabatu především omezení, kterými zasahují do jeho pohodlí. Tóra se všemi svými zákazy a nařízeními (a v této paraše jich je opravdu hodně) vzbuzuje pocity lecčehos, jen ne svobody. Zde prorok ale naznačuje, jak vypadá svět bez těchto domnělých omezení. Svoboda je svobodou pouze tehdy, je-li vzájemně dodržována a respektována. Pouze ve fungujícím právním řádu, kde zákon platí pro každého, může člověk najít skutečnou svobodu. Je proto příhodné, že tuto haftaru k paraše Mišpatim, kterou čteme takřka výhradně během přestupného roku (většinou šabat Mišpatim připadá na poslední šabat před roš chodeš adar, kdy se čte zvláštní haftara pro šabat šekalim) čteme i letos, kdy kromě přestupného roku je rovněž sedmý rok sedmiletého cyklu. Je rok šmity, rok svobody. A navíc má třináct měsíců! No kdo tohle má? 

https://www.lauder.cz/

Lauderovy školy

Týdenní daf 18/5782