"Paro cholem" - "Faraon sní (zdá se mu sen)". 
Po dalších dvou letech, které strávil Josef ve vězení, přichází jeho vysvobození. 
Faraonovi se zdají prorocké sny a nikdo je neumí vysvětlit. 
Egypt, byl známý ve své zběhlosti v kouzlech a čarování, a také jeho vládce dokáže okamžitě rozpoznat, že sny, které se mu zdály, nejsou obyčejné věci, ale že je v nich skryto důležité poselství. 
Volá k sobě všechny čaroděje a kouzelníky Egypta a ptá se jich na vysvětlení snů. 
Nikdo z nich nedokáže říci uspokojivé řešení, které by Faraona uklidnilo. 
Samozřejmě, že věděli techniku výkladů snů, ale u výkladů, které mu předložili, 
Faraon cítil, že to "není ono". 
Je psáno - "veejn poter otam le-Faro" - "není, kdo by mu je vysvětlil". 
Naši Moudří si okamžitě všímají zvláštní struktury věty. Proč nám musí verš zdůrazňovat "Faraonovi"(to je přece jasné), a na základě toho se učí, že výklady nebyly jasné jemu, ale byly jasné Josefovi. 
Další zajímavý bod těchto snů, který se nám vynořuje - proč snil Faraon dva různé sny. 
To, co říká Josef ve verších, že je to proto, že B-h spěchá a chce, aby se brzy naplnily, nám stále nevysvětluje, proč dva různé sny. 
Mohl to být dvakrát ten samý sen a z toho by bylo jasné, že to bude brzo. Což znamená, že zde máme další, skryté vazby a poselství. 
Dá se vysvětlit, že tyto dva různé sny obsahovaly informace pro Josefa, který ihned pochopil spojitost se svou osobou. 
Sen o klasech ho upozorňuje a připomíná mu jeho vlastní sny, které měl doma ještě jako mládenec, kde se mu zdálo, že jeho snopu se klaní snopy jeho bratří. 
(Tento sen se stal důvodem jejich nenávisti vůči Josefovi.) 
Josef okamžitě chápe, že klasy Faraona jsou prostředkem k jeho snopům (jeho důležitosti). 
Jinými slovy - přes klasy Faraona se on - Josef dostane do situace, že se naplní i jeho starý sen s bratry. 
A to je také důvod, že při výkladu snů uzavírá tím, že říká Faraonovi - musíš postavit do čela moudrého člověka, který celou nastalou situaci zorganizuje (a tím myslí sebe). 
Tyto sny se stanou "odrazovým můstkem" pro naplnění prorockých snů Josefa. 
Je známé pravidlo v židovství, které říká - "Hašem makdím trufa lemaka" - "Hospodin připravuje lék před ranou". 
Byl zde od počátku B-ží plán, že Israel musí sestoupit do Egypta, aby se tam zformoval jako národ, a proto mu předcházejí přípravy, které nejsou nezasvěcenému oku viditelné, zřetelné. 
Druhý Faraonův sen byl o kravách. 
Co se z něj učil Josef, kromě zřetelného výkladu, který dal Faraonovi? Josef se z něj učil, jakým způsobem postupovat v řízení státu, společnosti poté, co se stane vládcem v Egyptě. Když později došlo Egypťanům jídlo i peníze na koupení si jídla, přišli za Josefem a žádali ho o jídlo. On jim odpověděl, že jim ho dá výměnou za jejich dobytek (to se naučil ze snu, který se týkal krav). Proč měl Josef potřebu a důvod připravit Egypťany o jejich stáda? 
Bylo to proto, že ve chvíli, kdy ztratili dobytek a přišli, rok poté, znovu žádat o jídlo, Josef jim ho dal výměnou za jejich půdu. 
Kdyby vlastnili stáda, nikdy by je nemohl "vykořenit" z jejich půdy. 
A znovu se naskýtá otázka - proč je vykořenit z jejich půdy? 
I to byla příprava na příchod Josefovy rodiny do Egypta. 
Když později přichází, jsou si rovni se všemi, jelikož nikdo není bohatý, nemá půdu a majetek, tudíž ani Jakovova rodina se nemusí cítit méněcenně, nikdo je nemůže považovat za "nižší kastu". 
Ve Faraonových snech můžeme vidět ještě další věc, která se nám spojuje se svátkem Chanuka, který v těchto dnech oslavujeme. 
V opěvné pasáži, kterou vkládáme do modlitby v průběhu všech osmi dnů, se říká - "dal Jsi silné do rukou slabých, mnohé do rukou nemnohých". 
Tento princip vidíme i ve snech Faraona a je to znamení nadpřirozenosti věci, když slabý přemůže někoho mnohem silnějšího. 
Faraonovi se zdálo, že silné, zdravé krávy (klasy) byly "sežrány" slabými, neduživými - což je věc, která není normální a také proto Faraon hledal vysvětlení těchto snů. A tato nadpřirozená věc se stala i v našem svátku Chanuka, kdy slabí - kněží (Chašmonajim), kteří neuměli bojovat, přemohli silnou, vycvičenou armádu Syřanů.

Vajikra Faro šem Josef Cafnat paneach va jiten lo et-Osnat bat Potífera kohen On le-iša" - "A Faraon dal Josefovi jméno Cafnat paneach, a dal mu Osnat dceru Potiferi, kněze On, za ženu". Po Josefovu úžasném vysvětlení snů Faraona a jeho rady, že musí dát do čela Egypta člověka, který ho bude umět řídit v krizových létech hladomoru, je jmenován Faraonem vládcem nad Egyptem. Toto jmenování však není jednoduché, protože ostatní Faraonovi služebníci se tomu brání a říkají, že není podle egyptských zákonů možné, ustanovit za vládce člověka, který je cizinec - "ivrí" - hebrejec, a který byl "eved" - otrok. Jako hebrejec nenávidí modloslužebné zřízení Egypta, to co je Egyptu svaté (ovce), hebrejci nepřikládají žádnou svatost (je to možné vidět z veršů, že nejedli pohromadě). Také status otroka je překážkou. Faraon řeší situaci tím, že vysvětluje, že Josef nikdy nebyl otrok, byl jen ukraden ze své země a prodán do otroctví, ale to z něj ještě nedělá otroka. (Otrokem se člověk stává jen tím, že byl zajat ve válce, anebo že se narodil z otroků.) I jeho hebrejskou identitu mění tím, že mu dává egyptské jméno a ženu Egypťanku - dceru modloslužebného kněze. To bude dostatečnou zárukou, že se Josef asimiluje a nebude více hebrejcem. Jak víme, byly tři věci, které chránily židovský národ v Egyptě, aby neztratili svou židovskou identitu. Naši Moudří říkají to, že si udrželi svoje židovská jména, svůj jazyk - hebrejštinu, a svoje zvláštní, specifické oblečení - tyto tři věci jim pomohly, aby nesplynuli s egyptskou kulturou. A právě podle těchto třech kritérií se stává Josef Egypťanem. Je mu změněno jméno, se svou ženou - Egypťankou nemůže mluvit hebrejsky, ale jen egyptsky, a oblečení mu dává Faraon ve chvíli jeho jmenování do funkce. Tato proměna uklidňuje jak Faraona, tak jeho služebníky, Josef už nebude nebezpečný pro Egypt, pro jeho kulturu a náboženství - je dokonale asimilovaný. Říká se, že ve chvíli, kdy mu dával Potífera svoji dceru, uzavřel s ním dohodu, že první syn bude Egypťan (Menaše - to napovídá i jeho jméno) - nedostane židovské vzdělání, a teprve druhý syn (Efraim) může být židovsky vzdělán. To také vysvětluje, že později, když přišel do Egypta Jakov a žehná synům Josefovým, kříží ruce a jako hlavního žehná právě Efraima, a ne prvorozeného Menašeho. Podobný příběh se nám vypráví i o Mošem, kdy i on si vzal dceru modloslužebného kněze a uzavřel s ním podobnou dohodu. Proto se první syn Mošeho jmenuje Geršom - "byl jsem tam cizincem" - nebyl vychován podle židovské tradice, a druhý Eliezer, což je tradiční židovské jméno. Z těchto příběhů bychom se měli poučit i my, v dnešní době, jakým způsobem vychovávat a udržet v našich dětech židovskou identitu. Bohužel vidíme často, že na různých místech židovského galutu dávají rodiče dětem nežidovská jména, děti neumí hovořit židovským jazykem - hebrejsky, popř. jidiš, a i jejich oblečení se podobá okolnímu světu, ve kterém žijí. Odtud je již jen krůček k asimilaci, a to je pravděpodobně i privilegium dnešního státu Izrael, kde lidé udržují židovská jména a mluví hebrejsky, což jim dává základní židovskou identitu. Přestože jsou to vnější znaky (a je k tomu třeba i vnitřních, duchovních hodnot), mají tyto věci svoji důležitost a váhu. "Redů šama ve šivru lanu mišam" - "Sestupte (do Egypta) a přineste odtamtud (jídlo)". 
Ve chvíli, kdy přichází hladomor do celého světa a Egypt je jediným místem, kde je možné sehnat jídlo, Jakov posílá své syny, aby přinesli zásoby pro rodinu. Naši Moudří říkají, že měl v této chvíli prorockého ducha, protože je v jeho příkazu zakódována doba, na jak dlouho pak sestoupila jeho rodina do Egypta - "redů" - je v gematrii 210, což byl počet let , které strávili židé v Egyptě. 
Jakov však není ochoten poslat spolu s bratry Binjamína (bratr Josefův), jelikož je to jediný syn, který mu zůstal z Rachel. 
Možná má i obavy z bratří a podezřívá je (právem), že v příběhu s Josefem nebyli tak nevinní. 
Josef, který dohlíží nad prodejem jídla (a čeká na bratry), vidí jejich příchod, nedává se jim poznat, a také oni ho nepoznávají. 
Josef se jim úmyslně neodhaluje, protože ví, že se musí naplnit jeho prorocké sny, v kterých se mu klaněli všichni bratři, a také ví, že se jim bude snáze klanět vládci Egypta, a ne jemu jako Josefovi. 
Proto, aby se proroctví naplnilo, vymýšlí Josef lest, prohlašuje je za zvědy, a jako podmínku k očištění z tohoto nařčení stanovuje, že musí přivést do Egypta i jejich nejmladšího bratra. 
Je možné, že i on nemá důvěru k bratrům, jaké úmysly mají s Binjamínem. 
Také je chce vyzkoušet, jestli se budou ochotni pro něj obětovat. 
A v neposlední řadě - on ví, že jejich rodina musí sestoupit žít v Egyptě, a Binjamín je ten jediný, kvůli kterému bude jeho otec Jakov ochotný tam sestoupit. 
Bere si jako "zástavu" Šimona, aby je donutil se pro něj vrátit. Šimona si však bere i z jiného důvodu. Ví, že dvojice, která vždy "dělá problémy" je on s Levim (vzpomeňme na příhodu s Dinou, kdy právě oni vyhladili celé město Šchem), a proto je od sebe odděluje. 
Po jejich návratu k Jakovovi, když mu vypráví, co se stalo, Jakov je v zoufalé situaci a nenechá se obměkčit k tomu, aby s nimi poslal Binjamína. 
Celá rodina se mu hroutí před očima (zůstalo mu v této chvíli jen deset synů), a teprve sužující hlad ho nakonec přiměje k tomu, aby souhlasil s posláním Binjamína do Egypta. 
Zde, v této krizové situaci, se znovu projevuje, že opravdovým vůdcem kmenů je Jehuda. 
Reuven zpočátku nabízí nereálné řešení, že vymění své syny za Binjamína, a bude za něj zodpovídat životem svých synů. 
To samozřejmě Jakov odmítá, jako by on (jejich děda) je byl schopen potrestat. 
Reuven tradičně s dobrými úmysly, ale zbrklostí a nápady, které se nedají realizovat. 
Na řadu přichází Jehuda a dělá reálný návrh. 
Pokusí se všemi silami ochránit Binjamína, a když se mu to nepovede - vina na jeho hlavu. 
To je věc, kterou Jakov přijímá, protože ví, že často je život mocnější, než sebelepší úmysly. 
Maximum dobré vůle, to je to, co člověk může slíbit, ale ne víc.

Šabat šalom.
Moše Ch. Koller

/Převzato z www.olam.cz/