"Ukšartem otam leot al jadchem, vehaju letotafot bejn ejnechem..uktavtam al mezuzot bejtecha" - "Přivážeš si je na znamení na svou ruku a budou ozdobou mezi tvýma očima…a napíšeš je na veřeje domu". V paraše se nám objevují velmi známé micvy "tefilin" a "mezuzy". Tefilin jsou dvě černé krabičky, které se připevňují na ruku a nad čelo.
V každém z nich jsou čtyři ústřední pasáže, v kterých jsou nejsilněji vystiženy základní body naší víry - jedinost a jedinečnost B-ží, vyvedení z Egypta, povinnost žití podle učení Tory a Jejího neustálého studia, zaslíbení Země israelské.
Tím, že si je připevňujeme na paže a na hlavu, vyjadřujeme tím absolutní poddání našich fyzických (ruka) i psychických - duševních (hlava) sil do služby Hospodina a Jeho učení.
V mezuze, které musí být umístěna u vchodu každé místnosti, kde člověk přebývá, jsou uvedeny dvě pasáže.
Ty, které hovoří o vyvedení z Egypta, kde byly ušetřeny příbytky Israele, s apelem na učení Tory.
Celý člověk, jeho tělo se všemi energiemi, které v sobě má, i vnější svět, který ho obklopuje (jeho byt), musí být cele koncentrovány na vztah s Hospodinem a smlouvu s Ním. Proč se staly právě tyto dvě micvy symbolem celé naší víry?
Z hlediska logického vysvětlení bude těžké jim dát nějaký rozumný - rozumový důvod, a přitom je židovství přeplněné micvami, které jsou průzračně logické a mohly by hrdě prezentovat židovství "v očích světa". Přesně to je důvod, proč se staly reprezentanty židovské víry.
Patří do kategorie tzv. "halacha le Moše mi Sinaj", což je kategorie, která je zcela metafyzického rázu, což znamená nemá logické výklady, je určena Hospodinem, předána Jeho prostředníkem Mošem (odtud i její jméno), a musí být zachovávána a ctěna, bez jakéhokoliv prostoru na spekulace. A právě tyto micvy jsou dány za ústřední proto, aby bylo zdůrazněno, že židovství je ve své podstatě náboženství a celý pro nás závazný a složitý systém micvot držíme ne proto, že jsou zdravé, rozumné, morální, ale proto, že nám byly dány Hospodinem.
Kdybychom si je vymysleli a logicky odvodili sami, nemají pro nás žádnou zavazující cenu.
To je nosný princip, na kterém židovství stojí, přičemž logicky propracovaný systém příkazů je doprovodný jev, který odvodili Naši Moudří z Hospodinových příkazů.
Je to taková partnerská spolupráce - Hospodin stvořil svět s člověkem a dal mu mozek, který určitým způsobem funguje, a díky kterému se daří člověku proniknout do principů daných Hospodinem - jestliže bude chtít.
Což znamená, že logické rozebírání micvot přichází teprve po pochopení základních principů světa.
To je také hlavní rozdíl mezi náboženstvím - transcendentálním vnímáním světa, a ideologií - čistým produktem lidského intelektu, který vlastními silami, na základě poznání, stanovuje principy - nedokonalé a dočasné, neustále vyměňované novými "pravdami", vyplývající z postupného odhalování stvořených a existujících principů.
Celá 5. kniha Mojžíšova je koncipována jako Mošeho poslední, rozlučující řeč, ve které apeluje na židovský národ, a neustále mu připomíná tyto základní principy, na kterých náš národ stojí.
Vypráví mu o vyvedení z Egypta jakožto historickém zázemí, z něhož se Israel zrodil, jeho poznání Hospodina a uzavření smlouvy s Ním, z čehož vyplývá úkol Israele ve světě - být světlem národům, předat jim pravé poznání světa a vysvětlit jim cestu, po které je třeba jít, aby člověk dostál svému poslání.
V Mošeho apelech se neustále objevují ty samé ústřední body, které se jim snaží předat a neustálým opakováním jim je vrýt co nejhlouběji do myslí. Moše ví, že je to jeho poslední příležitost ovlivnit budoucnost národa.
Ví, že síla zapomnění a nepochopení je veliká, a proto dává veškeré svou duchovní autoritu do této závěrečné řeči (v naší tradici se uvádí, že Moše sepsal před svou smrtí 13 Tor - jednu každému kmeni a jednu do Stánku, aby zachoval autenticitu Učení).
Chce zanechat v duši židovského národa trvalou stopu, předat jim "návod" jak žít, ukázat jim čeho se držet, a jak rozumět všemu, čím prochází a bude procházet Israel v průběhu celé historie.
Hlavní body konceptu jsou:
a) Israel je tím čím je, díky Praotcům, kteří měli dokonalý kontakt z Hospodinem, a díky jim se Hospodin rozhodl uzavřít smlouvu s Israelem.
Ne proto, že jsou největší či nejmoudřejší (ne díky držitelům nobelových cen, naopak, díky vyvolení jsou i "nobelovky", jako vedlejší produkt).
Jediná opravdová moudrost, za kterou budou uznáváni je moudrost v Učení - díky jí budou národové obdivovat Israel, a to je jejich úkol a přínos lidstvu.
b) Odmítnutí jakékoli modloslužby, což znamená všech kultů a kultur, v jejichž středu nestojí Hospodin.
S tím je spojeno zaslíbení Svaté země, která je výhradním vlastnictvím našeho lidu, pod podmínkou, že v ní budeme žít podle B-žích příkazů a pravidel a pak se stane zdrojem našeho, jak materiálního, tak duchovního požehnání.
"Opití se" Svatou zemí se sebou nese velké nebezpečí, které musí Israel přemoci.
Lid propadne pocitu, že on sám je příčinou požehnání, on sám "si to udělal" a vlastnictví Země bude vnímat jako samozřejmé.
c) Jestliže národ propadne této bludné filosofii, čeká ho zkáza.
Země se stane jeho nepřítelem, všechny ostatní národy ho budou sužovat a trápit.
Nastane nesnesitelná situace, která se nedá vydržet, ničí celý národ, lidé prchají do galutu, vládne chaos a rozklad.
d) Přijde chvíle, kdy si celý národ, i každý jednotlivec uvědomí, že jedinou cestou k přežití je navrátit se zpět k Hospodinu.
Pochopí, co je krásně řečeno Mošem ve verši (10,12) -
"Co po Tobě Hospodin chce? Jen, abys Ho poslouchal, šel v Jeho cestách, a miloval Ho celou svou bytostí".
Tak může Israel dosáhnout absolutní harmonie a splní úkol, pro který byl stvořen na zemi.
Ukáže světu B-ží řád a dá lidem pochopit smysl jejich existence ve světě. Amen.
Šabat šalom
Moše Ch. Koller