„Jakov vyšel z Beer ševy a šel do Charanu.“ (28:10) Čím je tento údaj tak důležitý, že nám jej Tóra sděluje? Jak vysvětluje Raši, když cadik  opustí nějaké místo, zanechá po sobě mezeru- dokud tam je, jeho přítomnost jakoby povznášela celou obec, takže když odejde, jeho nepřítomnost je citelně znát. Stejně je tomu, když cadik opustí tento svět.

Čteme v Tóře, že když B-ží přítomnost (šechína) sestoupila na horu Sinaj, nikdo se nesměl k hoře přiblížit kvůli intenzitě její svatosti; ale když se pak B-ží přítomnost z hory vzdálila, hora byla opět jako kterákoli jiná. Z toho se učíme, že nikoli místo člověku dává slávu, ale spíše člověk místu. Hora Sinaj byla výjimečná jen tak dlouho, dokud na ní byla šechína; B-ží přítomnost pozvedá svatost místa.

O Erec  jisrael  se  hovořívá  jako  o Svaté  zemi, z čeho pochází její svatost? Z toho, že se s ní B-h identifikuje, stejně jako s horou Sinaj při darování Tóry. Proč se mluví o židovském lidu jako o

„svatém národu“? Kvůli jeho blízkému vztahu k B- hu. Stejně je to i s cadikem: když žije v nějakém místě, místo má zvýšenou svatost, díky blízkému vztahu cadika k B-hu.

Maharša uvádí, že jít do synagogy je v mnohém podobné jako jít do Erec jisrael. Proč? Již bylo zmíněno, že Erec jisrael má výjimečnou svatost jen díky svému spojení s B-hem Synagoga je místo, kde se v minjanu modlíme k B-hu, a modlitba v minjanu, jak bylo již dříve řečeno, posiluje přítomnost B-ží.

Gemara říká, že bejt hamidraš má vyšší stupeň svatosti než synagoga. Je to proto, že bejt hamidraš slouží především ke studiu Tóry. Tam, kde se studuje Tóra, je přítomen B-h. S tím můžeme pochopit smysl výroku „židovský národ, Tóra a B- h jsou jeden celek“.

„Faraon se tázal: Kolik je let tvého života? Jakov mu odvětil: Dnů mého putování je sto třicet let.Léta mého života byla nečetná a zlá, nedosáhla let života mých otců za dnů jejich putování“. (47:9)

Za dnešních dnů se jen málo lidí dožívá 120 let, a jen málo lidí zemře ve stejný den jako se narodili- jak tomu bylo v minulých dobách u mnoha cadikim- ale když se to stane, lze to možná pokládat za B-ží potvrzení, že život toho člověka byl dobře prožitý čas. V gemaře čteme napomenutí, abychom svou duši vrátili B-hu v tom stavu, v jakém jsme ji od Něj dostali.

Jakov byl cadik- spravedlivý: zabýval se duchovními věcmi a využíval svých schopností, aby sloužil B-hu. Byl by spokojen, kdyby tak mohl strávit celý život, stranou od vnějšího světa. B-h však měl s ním jiný záměr a vytrhl Jakova z klidného a duchovně příznivého prostředí. Nejdříve mu Esav ukládal o život, pak ho Elifaz oloupil a nakonec se dostal k Lavanovi, který byl protipólem všeho, co vyznával Jakov. Po 36 letech je z Jakova mimořádný muž. Zatímco jeho bratr Esav, žijící v pohodlí, svět zneužíval a kořistil v něm, Jakov byl nucen žít bez pohodlí i bezpečí domova- a přesto zůstal spravedlivý ve všech situacích, jež musel zvládnout. Nikdy si nestěžoval, vyjma těch několika slov před faraónem, pronesených na sklonku života. Prožil mnoho útrap,  ale  nikdy to nezviklalo jeho  víru v B-ha,  měl   k B-hu  „bezvýhradnou   lásku“   (termín z Mišny). Co to znamená? Jestliže milujete B-ha bez ohledu na okolnosti. B-h vám může požehnat nesmírnou přízní, nebo na vás může seslat nesmírné soužení, ale ať je to tak či onak, máte absolutní důvěru, že B-h dělá to všechno z lásky k vám.

Právě o tom je dnešní  paraša:  o bezvýhradné lásce k B-hu. Učíme se jí od našeho praotce Jakova. V naší paraši má Jakov všechny důvody pochybovat, ale on nepochybuje, každou novou výzvu chápe jako krok blíž k B-hu. Stálo ho to mnoho, ale konečná odměna vysoce převýšila všechny ztráty: stal se otcem židovského národa.

Když se Jakov probudil ze svého prorockého snu na hoře Morija, vzal kameny, které měl pod hlavou a postavil   z  nich   památník  Bet-el.  Složil   tam   slib:

„Jestliže B-h bude na této cestě se mnou, bude mne chránit, poskytne mi chléb i oděv a já se vrátím v míru do otcovského domu, pak tento sloup, který jsem tu vztyčil,   stane  se  domem  B-žím.“  Co  se  míní  slovy

„bude mne chránit na této cestě“, je to narážka na fyzické útrapy, jichž se Jakovovi dostane od Lavana? Hospodin přece již Jakovovi slíbil, že se vrátí domů bez úhony.

Jalkut vysvětluje, že Jakov věděl, do jaké společnosti přichází, když jde k Lavanovi: vražda, modlářství, cizoložství tu nebyly nijak vzácné, na rozdíl od Jakovova rodičovského prostředí. Jakov věděl, že u Lavana bude vystaven mnoha negativním vlivům. Proto žádá B-ha o ochranu, aby nebyla ohrožena jeho duchovnost- žádá o B-ží ochranu před zabíjením, modlářstvím, cizoložstvím a lašon hara.

Na jedné straně žádá o ochranu před tak závažným zlem jako je vraždění, modlářství a cizoložství, na druhé straně přikládá stejnou závažnost lašon hara. Čím je „zlé mluvení“ tak nebezpečné?

Jestliže se člověk dívá na druhého člověka jako na stvoření B-ží, nemůže ho zabít. Ani ho to nenapadne, protože bude vědět, jakou hodnotu má lidská bytost. A co je lašon hara? Mluvit ve zlém o druhé osobě nebo šířit o ní řeči. To znamená, že druhého nepovažujeme za natolik hodnotného, aby si zasloužil úctu, jaká náleží každému člověku- je to podcenění, ponížení druhého. Jakoby se říkalo „já jsem já, ale on je méně než já“. Je laciné pozvedat tímto způsobem vlastní sebevědomí. Ten, kdo mluví lašon hara, jedná, jakoby on byl soudcem, zcela nezávislým na životních podmínkách a oprávněným soudit. Jedná úplně stejně jako modlář, který si jen na základě vlastního úsudku vybírá, které božstvo bude uctívat.

Gemara poznamenává: „B-h takovému člověku řekne, že svět není dost velký, aby v něm mohli být oba, B-h i tento přehnaně sebevědomý člověk“. Rovněž cizoložství má stejný základ jako lašon hara, protože i cizoložník se domnívá, že jeho manželský partner je bezcenný a jakoby pro něj neexistoval. A kde je začátek procesu, který může končit vraždou, cizoložstvím či uctíváním model? V podcenění hodnoty druhého- v lašon hara. Jakov to dobře chápe a proto prosí B-ha, aby ho před lašon hara ochránil.

Možná někteří lidé namítnou, že oni přece určitě nikdy nespáchají vraždu ani ty další dva hříchy. To možná platí v té chvíli; ale jecer hara je mocný a lstivý, a nebýt B-ží pomoci, lehce by se od lašon hara sklouzlo níž a níž. Jak nám B-h pomáhá? Dal nám mechanismus k ovládnutí jecer hara- Tóru.

„Jakov sloužil za Rachel sedm let a bylo to pro něho jako několik dní, protože Rachel miloval“. Ze zkušenosti víme, že když člověk po něčem velmi touží, zdá se mu naopak čas, než se jeho touha naplní, nekonečný. Jak to, že u Jakova je tomu jinak? Nutno pochopit, proč Jakov miloval Rachel.

Láska může vycházet z mnoha vnějších okolností, anebo může být založena pouze na vlastnostech a vnitřní hodnotě druhého. Když Tóra říká „miloval Rachel“, říká tím, že Jakovova láska  k Rachel vycházela z její niterné hodnoty, jež byla důležitá pro vznik budoucího židovského národa. To si Jakov jasně uvědomoval. S tímto vědomím mu pak sedm let těžké služby uběhlo jako několik dnů.

„Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí“, říká se v Příslovích (19:21). Na první pohled to vypadá jako by B-h nám dával najevo svou převahu: my máme představu, co bychom se svým životem chtěli podniknout, ale B-h má s námi svůj záměr a všechno, co můžeme udělat, je modlit se, aby to, v čem spatřujeme štěstí, bylo to, co od nás chce B-h.

Rabínská moudrost nabízí další možnost: „Konej Jeho vůli tak, aby se Jeho vůle stala tvou vůlí“ (Pirkej avot 2:4) Šťastný je ten, kdo pochopí, že všechny zákruty života nás vedou po cestě vnitřního zdokonalování a k dosažení velikosti. S tím uvidíme i Jakovovu cestu k Lavanovi v jiném světle. Pochopíme, že Esav i Lavan byli součástí Jakovova života: tím, jak zvládl jejich zásahy, se stal z Jakova Jisrael. I my jsme na tom stejně- musíme pochopit, co si vzít ze styků se všemi Esavy a Lavany v dějinách.

„Jakov procitl ze spánku a zvolal: Určitě je na tomto místě Hospodin a já jsem to nevěděl! Bál se a řekl: Jakou bázeň vzbuzuje toto místo!“ To bylo něco, co se Jakov  musel  naučit,   a   proto  jej   B-h   poslal   pryč z domova, aby se to naučil. Jistě, B-h mu to  prostě mohl říci, ale důležité je nejen to, co víme, ale také jak jsme se to naučili. To, co se naučíme zkušeností, se do nás vryje hlouběji, než když slyšíme výklad učitele nebo čteme text.

Verš říká, že Jakov přespal na tom místě (na hoře Morija), protože „slunce už zapadlo“. Podle chazal B-h záměrně „zhasl“ slunce, aby tam Jakov musel přespat. Midraš říká: Je to stejné, jako když přijde blízký přítel do králova paláce- král nechá zhasit zářící světla, aby si mohl povídat s přítelem v soukromí. A Jakovův sen o žebříku, to bylo B-ží sdělení.

Tóra zaznamenává, že Jakov si položil pod hlavu kámen. Podle Gemary bylo kamenů původně dvanáct a začaly se mezi sebou hádat „ať si na mne spravedlivý položí hlavu“. A B-h, aby uspokojil touhu všech kamenů, spojil je v jeden kámen. Midraš také uvádí, že Jakov si podložil 12 kamenů pod hlavu, aby zjistil, zda on má být tím, kdo se stane otcem 12 kmenů Izraele, neboť podle tradice ten, kdo je způsobilý být otcem kmenů Izraele, bude mít 12 synů. Když se kameny spojily v jeden, pochopil to Jakov jako náznak, že je dostatečně duchovně čistý, aby byl otcem 12 kmenů národa. Je to i symbol toho, že i přes jedinečnost každého z dvanácti kmenů tvoří spolu jednotný židovský národ.

„Ráno Jakov viděl, že je to Lea“. Raši cituje Talmud: „Jak je možné, že Jakov nepoznal, že se  oženil s Leou, a ne s Rachel? Jakov a Rachel- předvídajíce nějaký Lavanův úskok- si smluvili tajné znamení, aby si Jakov mohl být jistý, že žena pod závojem je opravdu Rachel. Midraš k tomu říká: když Rachel viděla, že místo ní chce Lavan dát Jakovovi její sestru Leu, nechtěla, aby Lea byla zostuzena a prozradila jí smluvené znamení. Jistě, nemusela to dělat. Mohla argumentovat, že jí bylo určeno být Jakovovou ženou, kdežto Lea si měla vzít Esava-jakkoli špatný, byl to také syn Jicchaka a Rivky a spojením s Leou se mohly špatné Esavovy stránky napravit aspoň do přijatelné podoby. Rachel mohla nechat věci běžet dál.

Místo toho však zvolila jinou možnost: obětovala vlastní potenciální štěstí, umožnila Jakovův sňatek s Leou, aniž bylo jisté, zda se ona sama také stane Jakovovou ženou.

Napodobila tak B-ží vlastnost slitovnosti: B-h je vždy milosrdný, a i Rachel projevila milosrdnost.

Pochopila, že její povinností je napodobit B-ží skutky podle svých nejlepších schopností. Tím projevila svou bezvýhradnou lásku k B-hu i víru v Něj.

Dokud jednáme, jak si B-h přeje, B-h jedná, jak si přejeme my. Rachel pochopila, že bude-li ona milosrdná k Lei, bude B-h milosrdný k jejím dětem a přivede je nazpět do jejich země- domů: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala..oni se vrátí“.

Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození
1133, www.olam.cz