„Dalet” je čtvrtým písmenem v hebrejské abecedě a je branou do Světla. V hebrejské tradici přísluší k sefiře Chesed, což se překládá milost, milosrdenství. Je to ctnost, kterou bezbožný svět považuje za slabost. V Bibli je však toto slovo zmiňované 240x ve SZ a 28x v NZ. V knize Charizmata od br. Křesiny je nádherná definice: „Chesed je věrná oddanost, založená na lásce, která jde nad povinný závazek, a může být na ni spolehnuto v nejvyšší míře.“ Milosrdenství je jednou z nejdůležitějších vlastností našeho nebeského Otce v jednání s člověkem. Ale i On na nás klade tento požadavek s velikým důrazem. Přeje si, abychom my, jeho lid byli výraznými nositeli této vlastnosti (Oz 6,6 nebo Mi 6,8). Zástupnou obětí Mesiáše jsme se stali omilostněnými hříšníky, ale následky svých hříchů si neseme dál životem. Jen svatý B-h vidí naši situaci v souvislostech a v celé její tragédii. I omilostněný hříšník potřebuje neustálé projevy B-žího milosrdenství. Ten, komu byly z milosti B-ží otevřeny oči a srdce, si najednou zoufale bolestně uvědomuje svůj stav. Najednou vidí, že potřebuje milosrdenství a pomocnou B-ží ruku stále. Milosrdenství, to jsou dokořán otevřené dveře do B-ží slávy, do Jeho světla. Obětí Mesiáše bylo B-ží milosrdenství proměněno v Čin. A tak každý, kdo se hlásí do B-ží rodiny, by měl mít na vizitce svého života u svého jména přívlastek Ochotný a Milosrdný. Apoštol Pavel často ve svých listech nabádá bratry k milosrdenství, např. v listu Koloským 3,12: „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.“ K písmenu Dalet přináleží číslo čtyři. Čtyřka je číslem našeho světa.Chtěl-li by někdo opravdu poznat svět, musel by se vydat do všech jeho čtyř světových stran. Čtverec tvoří pevné, spolehlivé  a  trvalé  uspořádání.  Proto  stavíme  naše domy se čtvercovým půdorysem. Rok se skládá ze čtyř ročních období. Zamyslíme-li se nad čtyřkou, začnou nám vyvstávat další a další oblasti, kde se její důležitost projevuje. C.G.Jung, zakladatel analytické psychologie, zavedl typologii charakterů člověka na typ přemýšlivý, citový, vnímavý a intuitivní.
Také rozdělil typy lidí podle čtyř základních ctností na moudrého, statečného, uměřeného a spravedlivého.

Jedno středověké úsloví říká, že k tomu, aby člověk dobře žil, potřebuje čtyři stříbrňáky – jeden pro život, jeden jako dar potřebnému, jeden, aby mohl odevzdat daň králi a jeden odložit pro případ, že rodinu postihne neštěstí. Naplnění této životní moudrosti by jistě učinilo i náš současný svět příjemnějším místem pro život. Základy našeho života však v rámci různých „modernizací” už nemají tu čtvercovou, pravoúhle pevnou, osvědčenou základnu, ale stavíme na všelijakých patvarech, které stavbu našich životů činí značně vratkou a nestabilní. Není divu,
že svět, ve kterém žijeme, se pro nás stává nepochopitelný!

Není bez zajímavosti, že čtyřka se v různých souvislostech a významech objevuje i v Bibli. Například v Ezechielově vidění v 10 kap. je prorokem popsána čtverá bytost, cherub, který má čtyři tváře: lidskou, lví,býčí a orlí. V křesťanské tradici se pak z těchto bytostí čtyř tváří staly symbolické postavy čtyř evangelistů. Matoušovi je přiřazena lidská tvář, Marek je lev, Lukáš býk a Jan orel. Ve starých kodexech s biblickými rukopisy nacházíme vždy na počátku evangelií příslušného evangelisty jeho symbol.

Ve Starém zákoně je však jedna velmi významná čtyřka. Jak známo, Židé nesměli a nesmí vyslovovat B-ží jméno, proto je vyjádřeno pomocí čtyř písmen JHVH (jod, he, vav, he).

A co nejvýznamnější symbol křesťanství – kříž! Kříž má kořen v zemi, tyčí se však k nebesům a tvoří tak symbolickou spojnici. Břevno, tvořící kříž je ukazatelem do dalších směrů. A tak ze středu kříže proudí síla a požehnání všemi směry, jako rajská řeka, která se rozděluje na čtyři toky: Píšon, Gíchón, Chidekel a Eufrat.

Jeden středověký kazatel řekl: „…kříž je pevná opora vesmíru, místo odpočinutí všech věcí. Je udržován neviditelnými hřeby Ducha, aby neztratil své spojení s B-hem.“

Marta Srbová