Sidra Šelach začíná vyprávěním o zvědech, které poslal Moše, aby prozkoumali zemi, kterou přislíbil Hospodin našim praotcům. 
Zvědové se navrátili ze své cesty s následující zprávou: 
"Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. 
Vskutku oplývá mlékem a medem. Toto je její ovoce. 
Jenomže lid, který sídlí v té zemi, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká. 
Dokonce jsme tam viděli potomky Anákovy..." Za tuto zprávu byli zvědové přísně potrestáni a Tóra je označuje jako "ty, kteří vydávají zlou zvěst o zemi." 
Na první pohled se ovšem zdá, že splnili svou úlohu. 
Bylo jim přece uloženo, aby prozkoumali zemi, aby zjistili, jaký lid v ní sídlí, jaká jsou města, v nichž bydlí, zda jsou to pouhé tábory, či pevnosti. To vše zvědové učinili a nemohli přece podat lidu nepravou zprávu. V čem tedy spočívá jejich vina? 
Spočívá v tom, že překročili svou povinnost, nespokojili se s vylíčením země, ale přidali své závěry, které vyvolaly v lidu zoufalství a otřásly jeho důvěrou v Hospodina. 
Jejich hřích spočívá tedy v tom, že víra v příkazy Hospodinovy nebyla dost silná. 
Neuvědomili si, že to, co Hospodin přikáže, lze splnit, protože Hospodin od nás nevyžaduje nic, co by nebylo v našich silách učinit. 
Tato víra však v žádném případě neznamená spoléhání na zázraky a člověk vždy musí hledat nejlepší přirozený způsob, jak dostát této své povinnosti. 
Sidra Šelach je doplněna haftarou vzatou z druhé kapitoly Jehošuovy knihy, v níž se vypráví, co se stalo na konci onoho čtyřicetiletého období bloudění po poušti, k němuž byli naši předkové za nedostatek důvěry v Hospodina odsouzeni. 
Tato pasáž Jehošuovy knihy přináší také vyprávění zvědů, které poslal Jehošua, aby prozkoumali zemi předtím, než do ní vstoupí Jisraelité. 
Ve vyprávění, které přináší sidra Šelach a pasáži Jehošuovy knihy je mnoho shod, ale i rozdílů, tak jako byly rozdílné obě historické události. 
Na počátku sidry stojí psáno: A řekl Hospodin Mošemu: pošli (hebr. šelach lecha) muže zvědy..." (13,1-2). 
Naproti tomu v haftaře je řečeno: 
"Poslal pak Jehošua bin-Nun ze Šittim dva muže zvědy..." (2,1). 
Na první pohled se zdá, že zatímco Moše dostal od Hospodina pokyn, organizoval Jehošua vyslání zvědů sám. Avšak Raši ve svém komentáři říká: "Šelach lecha" - tzn. podle vlastního uvážení, jestliže chceš, pošli. A Izraelští skutečně přišli a řekli: 
Chceme před námi poslat muže (Devarim 1,22). 
Moše vyslal dvanáct zvědů, z každého kmene jednoho zástupce a Tóra přináší jejich seznam, zatímco Jehošua vybral pouze dva muže, o nichž nic bližšího Tóra nepřináší. 
O vyslání zvědů Mošem věděl všechen lid, zatímco Jehošua vyslal "dva muže zvědy v tajnosti". 
K tomu Raši poznamenal, že to znamená "Chovejte se jako němí, aby neutajovali (obyvatelé té země) před vámi svá slova. 
Naproti tomu rabbi David Kimchi - Redak - říká, že Jehošua je poslal ve skrytu proto, aby se lid nevyděsil, kdyby se tito muži vrátili se špatnými zprávami. 
A především, kromě mnoha dalších rozdílů, nelze opomenout ten hlavní, kterým je rozdíl mezi oběma událostmi. 
V sidře se celá událost končí neštěstím pro všechen lid. 
Naproti tomu v haftaře čteme o ukončení období trestu a o novém a slibném začátku cesty izraelského lidu do země, kterou mu Hospodin přislíbil.