V následujícím komentáři se Nechama Leibowitzová z Izraele zamýšlí nad částí sidry Mikec. 
V předchozí sidře Vaješev jsme si mohli všimnout, jak Josef navzdory svému osamění v pohanském prostředí stále vzývá Boží jméno. 
V okamžiku zkoušky, když odmítá nabídku faraónovy ženy, volá: Jak bych tedy učinil tak velikou nepravost a hřešil proti Bohu! (1.M. 39,9). 
Josef, zotročený židovský chlapec, jenž před egyptskými hodnostáři nabízí své služby, aby místo dvorních mágů vyložil faraónovy sny, neváhal již předtím prohlásit: Zda výklady nenáleží Bohu? (1.M. 40,8). 
Jinými slovy: Všemocný, pro něhož není velké, co se jako velké jeví v lidských očích, ani nepovažuje za malé, co lidem připadá malé, má moc vysvětlit vám svými ústy, co jste spatřili ve snu. 
Nyní se Josef ocitá před nejvyšším pánem Egypta, faraónem, který ho podle potřeby - třeba jen na krátký čas - propouští z vězení; 
Josef má nalézt řešení, jež egyptští mágové marně hledali: 
...a já jsem slyšel o tobě, říká se, že rozumíš snu, abys jej vyložil. (1.M. 41,15). 
V tomto rozhodujícím okamžiku života, kdy Josefa každé slovo může vyvést z temnoty ke světlu, či ho naopak vrhnout do nových temnot, jeho ústa znovu vyslovují Boží jméno: ...odpověděl Josef faraónovi řka: 
Nikoliv já, Bůh odpoví k faraónově blahu (1.M. 41,16). 
Stojí za to, abychom velice pozorně pročetli první část dlouhé Josefovy promluvy k faraónovi, odpověď na vládcovu otázku, jež je výkladem jeho snu:

25. Pravil Josef k faraónovi: 
Sen faraóna je jeden. Co Bůh učiní, zvěstoval faraónovi. 
26 Těch sedm pěkných krav je sedm let a těch sedm pěkných klasů je sedm let; je to jeden sen. 
27. A těch sedm krav hubených a špatných, vystupujících za nimi, to je sedm roků a těch sedm klasů hluchých, spálených východním větrem, to bude sedm let hladu. 
28. To je slovo, které jsem promluvil k faraónovi; co Bůh chystá, zjevil farónovi. 
29. Hle, sedm let přichází, nasycení velké v celé zemi egyptské. 
30. Pak nastane sedm let hladu po nich a zapomenuta bude všechna sytost země egyptské, také zhubí hlad zemi. 
31. Ani k poznání nebude, že byla sytost v zemi pro tento hlad potom, neboť přetěžký bude. 
32. A že opakoval se sen faraónovi po dvakrát (znamená), že jistá věc je od Boha a že Bůh spěchá ji vykonat. 
33. Nechť tedy vyhlédne faraón muže rozumného a moudrého... (1.M. 41,25-33). 
Zaměříme-li se na stavbu Josefovy řeči, zpozorujeme, že je vystavěna z několika rovin: 
První rovina - klíč k symbolům ve snu: krávy představují roky, klasy představují roky, dva sny tvoří vlastně jeden (verše 26-27). 
Druhá rovina - vysvětlení symbolů a jejich vzájemný vztah: hojnost a hlad, hlad bezprostředně následuje po hojnosti (verš 29-31). 
Třetí rovina - podrobnosti plánu záchrany: stát shromáždí v letech hojnosti přebytek, aby byla země nasycena v době nouze (verše 33-36). 
Načrtněme si nyní schéma řeči: 
25-26-27 
28-29-30-31 
32-33 - 34 -35 - 36 
Co znamenají verše, které oddělují jednotlivé roviny? 
Zdá se, že nepřinášejí žádný nový prvek, protože neobsahují ani vysvětlení, ani výklad, ani radu. 
Přesto nemusíme dlouho váhat, abychom si uvědomili, že tyto verše, zařazené na způsob refrénu, slouží jako úhelný kámen celé promluvy. 
Právě těmito verši se Josef opakovaně zmiňuje o Tom, kdo jedná, ohlašuje, odhaluje budoucnost, o Tom, kdo události navozuje a napomáhá jim. 
Právě proto je Boží jméno, Elokim, zdůrazněno a opakováno dokonce i v rozporu s všeobecně zachovávanými gramatickými pravidly Bible, jak se to stalo v posledním verši: ... že jistá věc je od Boha (Elokim) a že Bůh (Elokim) spěchá ji vykonat (1.M. 41,32). 
Znovu můžeme konstatovat, jak oddaně Josef hlásá Boží jméno uprostřed pohanského světa; upřesňuje, proti komu člověk hřeší, kdo vykládá sny lidí, kdo odhaluje budoucnost, kdo ohlašuje budoucnost a vykonává, co bylo vyjeveno. 
To vše bez zdlouhavého vysvětlování, jen dovedným stylem, vlastně opakováním jediného slova. 
Faraón vskutku pochopil narážku, neboť odpovídá: ... Zda nalezneme někoho takového, v němž je Boží duch? (1.M. 41,38). 
Místo aby se egyptský panovník obrátil na Josefa jako na počátku - jako na "znalce" osvobozeného z vězení, který má vyhovět královským potřebám: ... sen jsem snil a není, kdo by jej vyložil, a já jsem slyšel o tobě, říká se, že rozumíš snu, abys jej vyložil (1.M. 41,15), faraón nyní Josefovi říká:"... Ježto Bůh dal tobě vědět toto všechno, není nikoho tak rozumného a moudrého, jako jsi ty." (1.M. 41,39). 
Tak faraón, král Egypta, poprvé vzdal úctu Bohu, Králi králů.

(Z knihy Nechamy Leibowitzové: En méditant la sidra, Bérechit, přeložil Leo Pavlát.
VĚSTNÍK 12/52)

/Převzato z www.olam.cz/