Výklad sidry Chukat (Num. 19,1 - 22,1)
Nejdříve si musíme vysvětlit dvě slova – dva pojmy: Co je to hebrejsky חוק (chok, množné č. chukim) a משפט (mišpat, množné č. mišpatim).
חוק je nějaký zákon nebo nařízení zákona, které nám Bůh přikázal, abychom ho plnili, ale my dnes nevíme, proč nám ho dal. Takový zákon nebo nařízení zákona, který neumíme rozumem vysvětlit, proč nám to Bůh přikázal. To je například nařízení o červené krávě, kterým začíná tato paraša. Její popel smísený s vodou očišťuje všechny ty, kteří jsou rituálně nečistí dotykem s mrtvým (טומאת מת- tumat met).
Nebo další zákon, který dnes nedovedeme rozumově vysvětlit je kašrut – כשרות. Proč Bůh určil, že přežvýkaví sudokopytníci s rozdělenými kopyty ( například krávy, kozy, ovce, daňci, jeleni) jsou kašer, povolení k jídlu a ostatní ne.
Pak jsou משפטים – zákony, které můžeme rozumově vysvětlit. Například Desatero, povinnost udělat na střeše zábradlí (מעקה), aby nikdo z ní nespadl a odpovědnost za smrt člověka by pak byla majiteli domu, na jehož střeše nebylo zábradlí (Dt 22,8).
19,2
פרה אדומה תמימה אשר אין בה מום…“ -…červenou krávu bez vady a bez poskvrny…“
Komentátor Raši vysvětluje, že musí být červená barva její srsti bez vady. Když se tam objeví dva černé chlupy, není již tato jalovice vhodná pro rituální účely.
Bezvadnost červené krávy poruší dva chlupy jiné barvy, ale dokonalost lidské duše, takovou dokonalost, o níž se hovoří v Tóře (Dt 18,13) „תמים תהיה עם ה‘ אלהיך – Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha“, může, obrazně řečeno, porušit již jeden malinký chloupek. Z toho pro nás plyne ponaučení, že dokonalost lidské duše je mnohem více ohrožena než dokonale červená srst rituálně způsobilé jalovice.
(Podle rabi Jicchaka Meira Altera Rotenbergu,1799-1866, autora díla חידושי הרי“ם)
19,2
אשר אין בה מום אשר לא עלה עליה על – bez vady, na níž nebylo vloženo jho…
Má-li někdo dojem, že již dosáhl úplné dokonalosti a netrpí žádným nedostatkem, tudíž je podle svého mínění nejdokonalejším, je to zářným důkazem, že takový člověk vůbec nepřijal na sebe jho nebeského království – .עול מלכות שמים Kdyby totiž přijal nebeské jho, věděl by velmi dobře, že je dosud plný vad a nedostatků.
(Podle slov Jakoba Jicchaka Horowice, zvaného Vidoucí z Lublinu, 1745-1815).
19,2
„…červenou krávu bez vady a bez poskvrny…“
Komentátor Raši vysvětluje, že musí být červená barva její srsti bez vady. Když se tam objeví dva černé chlupy, není již tato jalovice vhodná pro rituální účely.
Bezvadnost červené krávy poruší dva chlupy jiné barvy, ale dokonalost lidské duše, takovou dokonalost, o níž se hovoří v Tóře (Dt 18,13) „תמים תהיה עם ה‘ אלהיך – Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha“, může, obrazně řečeno, porušit již jeden malinký chloupek. Z toho nám plyne ponaučení, že dokonalost lidská duše je mnohem více ohrožena než dokonale červená srst rituálně způsobilé jalovice.
(Podle rabi Jicchaka Meira Altera Rotenberga, autora díla חידושי הרי“ם , 1799-1866).
20,1-13
וישב העם בקדש ותמת שם מרים ותקבר שם. ולא היה מים לעדה… – Lid se usadil v Kádeši. Tam zemřela Miriam a byla tam i pochována. Pospolitost neměla vody….
V této části se dovídáme o smrti Miriam v Kádeši. Tradice nám říká, že po celu dobu života Miriam provázela syny Izraele zázračná studna, z níž čerpali na poušti vodu. Po smrti Miriam studna zmizela. Proto lid začíná žíznit a bouří se proti svým vůdcům, proti Mojžíšovi a Áronovi.
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Vezmi hůl, svolej spolu se svým bratrem Áronem pospolitost a před jejich očima promluvte ke skalisku, ať vydá vodu…. Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody….
Toto Hospodin považoval za projev nedůvěry a malomyslnosti ze strany Mojžíše a Árona a vynesl nad nimi rozsudek-neuvedou shromáždění do země, kterou jim dá.
V této souvislosti krátký příběh, který vyprávěl bývalý vrchní aškenázský rabín Haify Šaar Jašuv Kohen. Ten vzpomínal, jak za života rebeho přišel do jeho brooklynské rezidence v East Parkway 770, kde rebe, jak bylo jeho zvykem, rozdával všem, kteří jej přišli navštívit, jednodolarové bankovky. Rabín Šaar Jašuv trpělivě s ostatními vystál obrovskou frontu. Když se konečně dostal k rebemu, rebe mu požehnal, promluvili spolu několik zdvořilostních frází v jidiš a haifský rabín dostal několik jednodolarových bankovek. Když už odcházel, náhle na něj volal rebeho pomocník a v jidiš mu oznamoval, že rebe si s ním přeje ještě mluvit. Šaar Jašuv se vrátil a Lubavičský rebe mu pak objasnil jeden z důvodů, proč má ve zvyku každému, kdo přijde, dát dolarovou bankovku. Rebe mu ukázal na slova, která jsou napsána na všech amerických bankovkách: „IN GOD WE TRUST – BEZVÝHRADNĚ DOUFÁME (VĚŘÍME) V BOHA“. K tomu dodal, že tato slova by měla stále provázet každého Žida.
(Letos, třetího dne měsíce tamuzu (20. června) uplynulo 21. výročí, kdy si Hospodin povolal k sobě duši rabína Menachema Mendela Shneersohna, זצ“ל, známého jako Lubavičský rebe).
20,18
לא תעבר בי פן בחרב אצא לקראתך – Mou zemí procházet nebudeš, jinak proti tobě vytáhnu s mečem. Edómský král řekl toto: „Pravda, nyní nic nemohu ztratit, pokud ti umožním teď projít mou zemí. פן בחרב אצא לקראת“- jinak proti tobě vytáhnu s mečem“, v budoucnu možná budu muset jednou proti tobě vytáhnout s mečem do války, proto dnes nechci, abyste procházeli mou zemí, abyste si ji zblízka prohlédli a tak zjistili, kde jsou mé pevnosti a opevněná města.“ (Podle slov Jehudy Leiba Altera, třetího rebeho z Góry, zvaného podle svého díla ,שפת אמת1847-1905).
Rabín Daniel Mayer