Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Sidra Noach 2015

20. 10. 2015

 

Výklad sidry Noach
(Gen. 6,9-11,32)

"Vatišachet ha-arec…vatimale ha-arec chamas" - 
"A země byla zkažená…a naplnila se násilím". 
V době před Potopou bylo fungování země zcela jiné - bylo ideální počasí, které se neměnilo (až po Potopě Hospodin říká - "...bude zima a horko..." - což znamená změny počasí), nebyly nemoci a lidé měli velice snadný život. 
Právě tato hojnost a lehkost způsobila, že se lidé zkazili a odklonili od Hospodina. 
Člověk, který žije v přebytku a v ničem necítí nedostatek, nic mu nechybí a nic ho nebolí, žije v pocitu, že je dokonalý (skoro jako B-h). 
Neuvědomuje si, že všechno, co má, není automatické a samozřejmé, ale že jsou to dary a zvláštní milost B-ží. 
V podobné situaci se dnes nachází část rozvinuté společnosti. 
Lidé žijí v pocitu, že jsou víceméně vládci přírody ("poručíme větru, dešti"), kterou formují a mění podle svých potřeb. 
Díky rozvinuté vědě a technologii cítí, že jsou pány nad životem a smrtí (do určité míry). 
Dochází tak k převrácení hodnot - za stvořeného se stává stvořitel. 
To vše způsobuje posun i v etickém vnímání světa a jeho hodnot. 
Lidé se stávají sami sobě normou, a co se jim zdá správné, je i "morální". 
Nemusíme si vysvětlovat (natolik se známe), že ve své podstatě člověk není schopen objektivního soudu, nechá se ovlivnit svými názory a pocity (popřípadě chtíčem - nejen sexuálním), a podle toho pak určuje, co je "správné". 
Bez zakotvení ve vyšší autoritě, vyšším morálním principu, je jen otázkou času, kdy se z "ráje na zemi" stane "peklo na zemi". 
Vždy mají nepsanou výhodu destruktivní a zlé síly, a ne ty pozitivní - je lehčí bořit než stavět. 
To je přesně, co se stalo tehdejší generaci Potopy, a co se stává mnohdy i nám. Je psáno, že země byla "mušchetet" - což má význam totální duchovní zkaženosti a prohnilosti. 
Midraše líčí hrůzné příběhy, kdy se lidé chovali v sexuálních pudech hůře než zvířata. 
U zvířat bylo zpočátku jasné dělení živočišných druhů, teprve poté, co lidský druh vnesl do světa absolutní promiskuitu (prováděli sexuální styk s různými zvířecími druhy), také zvířata se "zkazila" a druhy se promísily mezi sebou. 
Tím padla hlavní bariéra mezi člověkem a zvířetem, ona výlučnost, kterou člověk od B-ha dostal. 
(Nápravu pak musel Hospodin dělat po Potopě, kdy dal nová pravidla ve Stvoření, a "uměle" zvětšil propast mezi lidmi a zvířaty. Po Potopě umožnil lidem jíst zvířata, což bylo předtím zakázáno - lidé byli vegetariáni. Tím dal jasně najevo, kdo je zde "pánem", a co má jen sloužící úlohu.) 
S tímto duchovním, morálním úpadkem šlo "ruku v ruce" násilí - "chamas", kdy brutalita se stala normou, život ztratil cenu. 
(V těchto líčeních často nevíme, zda vypravěči hovoří o "předpotopní" době, nebo o naší dnešní.) 
Do této doby spadají i všichni podivní živočichové, kterými se dnes zaobírají paleontologové. 
Vznikly právě tímto "mícháním" druhů, kdy vznikali zvláštní kříženci, kteří nebyli v původním plánu Stvoření. 
Proto přichází B-h a rozhoduje se "vyčistit" zemi Potopou od všech těchto úchylek. 
Je třeba nově člověku připomenout, odkud vyšel, kdo a jak ho stvořil (prach země, kterému Hospodin vdechl duši), a co je jeho úkolem.
"Ase lecha tevat acej gofer" - "Udělej si Archu ze dřeva gofer". 
Proč Hospodin chtěl po Noachovi, aby stavěl Archu (a tato stavba trvala celých 120 let), a nezachránil ho jinou, méně pracnou cestou? 
Například v příběhu s Lotem vidíme, že ho B-h zázračně zachránil tak, že mu poslal anděly, kteří ho vyvedli ze Sodomy. 
Lot si přitom zasloužil záchranu mnohem méně než Noach, a byl zachráněn jen díky tomu, že byl synovcem Abrahama. 
Naproti tomu Noach byl - "cadik bedorotav" - spravedlivý ve svém pokolení - a proto si zasloužil záchranu. 
Přesně tento rozdíl je odpovědí na naši otázku. 
Ten, kdo nemá dostatečné zásluhy (Lot), je zachráněn, jestliže je to B-ží vůle, jen zázračnou cestou, protože on sám, na základě svých činů toho není hoden. 
Naopak ten, kdo má své vlastní zásluhy - je "cadik", svou vlastní aktivitou, prací si "udělá" záchranu (jako Noach Archu) a nepotřebuje zázrak. Je mnohem lépe, aby člověk svým jednáním "předběhl" kritickou situaci, a vůbec se nedostal do stavu, kdy jediné, co ho může spasit, je zázrak. 
Často se lidé přivádějí do bezvýchodných situací, a pak se vehementně dovolávají zázraku (a "běda", když Hospodin nepřispěchá a nezachrání je). 
Tora nás chce naučit Noachovým příběhem správnému přístupu - předvídavosti a prozíravosti, a donutit nás, abychom maximálně používali našich vlastních schopností. 
Midraš vypráví, že po celou dobu stavby (120 let) přicházeli k Noachovi lidé a ptali se ho, co dělá. 
Když jim řekl o Potopě, tak se mu posmívali a nevěřili. 
Na jednu stranu je zde skálopevná víra Noacha, který se nenechal zviklat ve svém jednání a "choval se jako blázen". 
Věděl, že není důležité, co okolí říká, ale to, co je vůle B-ží, a tato víra ho zachránila. 
(Kolikrát se lidé nechávají ovlivňovat okolím a strhnout do situací, které jim pak škodí jen proto, že si nedokážou být dostatečně jisti sami sebou a svou cestou.) 
Na druhou stranu je zde vidět zaslepenost společnosti, které nepřetržitě, jako živé memento, stojí před očima "cadik" (a oni v hloubi duše věděli, že je), varuje je a vyzývá ke změně, a oni jen kvůli své pohodlnosti, nebo ze strachu, co řekne okolí, ho ignorují a sami tak (vždy znovu) rozhodují o svém osudu. Co nám verš říká zdůrazněním "bedorotav" - ve svém pokolení? 
U Našich Moudrých existují zdánlivě 2 protichůdné názory. 
Rabi Jochanan říká - jenom ve svém pokolení, z čehož plyne, že kdyby byl v jiné době, nebyl by považován za cadika (byl by průměrný). V jaké době? Například v pokoleních Mošeho, nebo Šmuele, kteří by ho jasně překonali svou mírou "cidkut" - spravedlnosti. 
Reš Lakíš říká opak - "bedorotav" - dokonce ve svém pokolení, které bylo zkažené a hříšné. 
Tím spíše, kdyby byl v lepší době, například Mošeho a Šmuele, tím více by byl cadik, protože by měl lepší podmínky pro duchovní růst. A Naši Moudří pokračují v úvaze a říkají - jak může Rabi Jochanan takto vyložit pasáž poté, co jsme si ukázali (v Midraši) pevnost jeho víry, kdy se nechal 120 let zesměšňovat a ani "to s ním nehlo"? Jakou míru "spravedlnosti" mohl ještě víc ukázat? 
A odpovídají - v bodě víry nebyl u Noacha problém, a tam skutečně ukázal naprostou oddanost Hospodinu. 
To, co bylo jeho nedostatkem, bylo, že se staral jen o svoji záchranu, a ne o záchranu celého světa. 
Proto je srovnáván s Mošem a Šmuelem, o kterých je známo, že byli ochotni se obětovat pro blaho celku - Moše řekl Hospodinu: "Vymaž mě ze své knihy, jestliže nezachráníš celý národ", a nebyl ochoten přistoupit na možnost své vlastní záchrany na úkor národa. 
K tomu být stoprocentně spravedlivý nestačí jen oddaně věřit B-žímu slovu a naplnit Jeho vůli, B-h chce, aby člověk dal "něco ze sebe", vnesl do věcí vlastní invenci, a byl schopen se třeba sebeobětovat. 
Proto Rabi Jochanan vysvětlil - "v jeho pokolení" kritickým způsobem, chtěl tím říci, že Noach nedosáhl oné absolutní a universální spravedlnosti, a spokojil se jen s dílčím řešením - vlastní záchranou, z které pak vyjde nové lidstvo. 
Není to ze strany Rabi Jochanana myšleno jako výtka, spíš nás chce na Noachově případu učit princip, že k dosažení absolutního výsledku je třeba absolutního nasazení. 
Vůči B-ží vůli se Noach patrně ničeho nedopustil, jelikož nevidíme nikde ve verších, že by mu to bylo někde, nějakým způsobem vytknuto. 
Hospodin si skutečně přál, aby kromě Noacha s rodinou byli všichni vyhubeni, což lze dokázat i z přesných pokynů o stavbě a mírách Archy, které byly dány tak, že stačila jen pro Noacha, jeho rodinu a všechny vybrané živočišné druhy. 
Člověk však nemá právo si osobovat moc nad výkladem B-žích příkazů, vyvodit si z toho pro sebe závěry, a tím se zbavit případné zodpovědnosti. Vždy musí usilovat o maximum ze své strany a nebýt lhostejný vůči svému okolí, ať je, v jeho očích, sebehorší a sebe zkaženější.
Šabat šalom
Rabín Moše Ch. Koller

 

/Převzato z www.olam.cz/

Noach.pdf

sidra noach 2014 zde.