Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Sidra Ki tece

5. 9. 2014

 

Výklad sidry Ki tece

(Deut. 21,10 – 25,19)

 

V těchto týdnech se Tora zaobírá předpisy, které B-h dává Mojžíšovi před vstupem do Země zaslíbené, jakým způsobem se lid Izraelský musí chovat, aby byla vytvořena spravedlivá a dobře fungující společnost.
Nejprve B-h stanovuje strukturu společnosti, její hierarchii a atributy jednotlivých vrstev ve společnosti. Do čela společnosti jsou stavěni Šoftím ve Šotrím (Sanhedrin, soudci a výkonná moc - policie), kteří budou určovat zákonodárství ve společnosti a vést společnost ideální cestou. Především je tu požadavek na ně samotné, jaké vlastnosti musí mít, být čisti od jakékoliv korupce, což v dnešním světě zní znovu aktuálně, jak víme - ne všichni „vládci“ jsou toho hodni, nikdo dnes ve volbách neověřuje jejich morální hodnoty. Základem musí být jejich bohabojnost a znalost židovského zákona, tudíž celá společnost je založena na duchovní čistotě a ne jen technicky dokonalých zákonech.
Jako druhá úroveň je uváděn Melech (král), který reprezentuje více materiální svět. Hlavní požadavky na něj kladené jsou více rázu fyzického – aby nehromadil příliš majetku, aby neměl příliš žen, jelikož to odvede jeho srdce od B-ha. Ale i na něj je kladen požadavek, aby se celý svůj život vzdělával v Toře. 
Třetí skupina jsou Kohanim, Leviim (kněží), kterým je zakázáno vlastnit půdu a jakýkoliv hmotný majetek, jsou určeni k duchovní službě a zbytek národa má za úkol je živit formou desátku a jiných darů. Oni slouží jako spojovací článek mezi B-hem a lidem.
Poslední článek ve společnosti je řadový občan, na kterého se pak vztahuje celá řada zákonů určující jeho správné chování ve společnosti, a tím i ideální chod společnosti.
[Mimochodem, je zajímavé, když srovnáme tuto strukturu se strukturou, ve které žije v dnešní době většina civilizovaného světa – demokracie – kde je vyvýšen občan na nejvyšší úroveň. On je ten, který rozhoduje a určuje, co je správné a co ne. Zní to krásně, říct, že to dává absolutní rovnost – všichni jsou si rovni, ale nejsem si jist, jestli se dnešním společnostem, založeným na tomto principu, skutečně daří řídit společnost dobrým způsobem.
Jen pro zajímavost, i v Platónově „Ústavě“ společnost demokratická – vláda lidu, je považována za něco nežádoucího a Platón ji staví jen o trošku výše než tyranii – diktaturu. Naproti tomu říká, že patricijský systém společnosti, kde ti „nejlepší“ řídí stát, je formou nejdokonalejší. (Zajímavé, kde ten nápad odkoukal.)]
Teď vám budu ukázkově reprezentovat několik ze zákonů, které B-h dává lidu izraelskému před vstupem do země. 
Ki tece lemilchama – Válka 
V případě, že Izrael vychází do války, člověk, který postavil nový dům, zasadil novou vinici, zasnoubil se se ženou – všichni tito jsou osvobozeni od vojenské povinnosti. Nabízí se dvě vysvětlení proč: B-h nechce, aby z úsilí jednoho měl prospěch někdo jiný (v případě, že první by byl zabit ve válce); druhý důvod – člověk nebude ve válce plně, celou svou duší a tělem, bude myslet na něco jiného (dům, vinici, ženu). A je zde ještě jedna zajímavá věc. Zdánlivě se zdá, že pořádek věcí je naopak, žena je mnohem důležitější než dům, tak proč je to psáno naopak? Naši Moudří vysvětlují, že je to správný řád věcí v životě. Člověk nejdřív musí mít dům (materiální zabezpečení), poté vinici (symbolizující zaměstnání – má co jíst) a teprve na konci ženu (vybudování rodiny). A takto také určuje halachu Rambam (Maimonides) ve svém halachickém díle Mišna Tora. Kromě těchto tří kategorií zvláštních úlev jsou oproštěni lidé, kteří se bojí jít do války (lepší žádný voják, než špatný voják).
V samotné válce Izrael nejprve nabízí nepříteli mír (podrobení se) a teprve poté začíná válčit. Ale i ve chvíli války B-h zakazuje, aby byly při dobývání zničeny stromy a okolní příroda, jednak proto, že jsou nevinní, a také proto, aby byla po válce možnost pokračovat, žít normálním způsobem. 
Štej naším – Dvě ženy 
Podle zákonů Tory může být muž ženatý se dvěma (i více) ženami. Tora říká, že v případě, že prvorozenec se narodil ženě, která není milována a naproti tomu milované ženě se narodil druhý syn, musí dostat při dědickém vyrovnání dvojnásobnou část majetku prvorozenec, nikoli syn milované ženy. Lidově řečeno, zákon je zákon a city jdou stranou.
V dnešní době, už zhruba posledních tisíc let, není v židovství možnost bigamie, protože Rabenu Geršon (jeden z důležitých rabínů středověku) vyhlásil „cherem“ (klatbu) na člověka, který si vezme dvě ženy. A tento „cherem“ zůstal platný až do dnešní doby. Jelikož se však „cherem“ nerozšířil mezi všemi židovskými obcemi po celém světě, v obcích sefardských a jemenských je až dodnes možnost oženit se s několika ženami. Pro obce aškenázské je tato možnost také, a to v případě, že manželský pár je ženatý deset let a zůstává bezdětný (a je zřejmé, že neplodná je žena). Rabíni mají možnost dát muži zvláštní povolení ke sňatku s další ženou (nebo se rozvést a nově se oženit). Na muži je náboženská povinnost „perú ve revú“ (množit se – přivést na svět děti – minimálně jednoho syna a jednu dceru), tudíž se o to musí všemi silami snažit.
Šor achicha o et sejo nidachím – Býk nebo ovce, kteří se ztratili
Jestliže se někomu ztratil býk, ovce, oblečení i všecky další věci, je povinnost každého, kdo je nalezl, vzít tyto věci k sobě a starat se o ně do té doby, než se najde majitel, a to i za cenu finančních výdajů a dalších starostí.
V talmudu se vypráví příběh o rabi Chanina, že k němu přišli lidé a nechali u něj na hlídání pár kuřat a řekli, že si je přijdou zpátky vyzvednout.Čas plynul a lidé se nevraceli. Rabi Chanina se mezitím staral o kuřata, která vyrostla, měla mladé, až z nich bylo velké hejno. Rabi Chanina už se o ně dál starat nemohl, prodal je a koupil za to ovci. Čas opět plynul a i ovce se rozmnožila do velkého stáda. Po dlouhé době se vrátili lidé, kteří u něj nechali pár kuřat a chtěli je zpět. Rabi Chanina jim přivedl celé stádo ovcí a „vrátil“ jim je. 
Gdilím taase lach – Udělej si třásně
Další z příkazů Tory říká, že v případě, že má někdo na sobě oblečení se čtyřmi rohy, musí do každého rohu upevnit třásně (4 šňůrky dvojitě). Tato micva je povinností jen ve dne, nikoli v noci, tudíž požehnání, které se na ni říká, se říká jen ve dne. Ženy jsou této povinnosti zproštěny. Říká se pravidlo - „micva še zman grama, iša ptura“ - věc, která je závislá na čase – je povinností jen v určité době a ne nepřetržitě, žena není vázána touto povinností. Logika věci je v tom, že žena, která má na starosti chod domácnosti i výchovu dětí, nemá vždy čas a tudíž když bude časově omezena jen na určitou dobu, bude pro ni těžké tuto micvu splnit.
Iš šochev im iša beulat baal – Muž, který „spí“ s vdanou ženou
V případě, že dojde k situaci, že jiný muž měl intimní styk s vdanou ženou (rachmana liclan), byli oba „hříšníci“ odsouzeni a zabiti Sanhedrinem (nejvyšším židovským soudem). To samozřejmě jen v případě, že jsou dva svědci a byly naplněny i další podmínky. V dnešní době se na takovéto lidi vztahuje tzv. „karet“, což je zhruba jinými slovy „smrt v nebesích“. Pozemský rabínský soud nemá právo je odsoudit, jsou souzeni později B-hem.
Zajímavá je otázka, který trest je přísnější. Podle rabínského vysvětlení je z určitých aspektů těžší trest odsouzení Sanhedrinem (k smrti), ale na druhé straně (v dlouhodobé perspektivě) je to mírnější trest. Člověk si svou smrtí tento hřích odčinil. Na druhou stranu, tzv. „karet“ – člověku se zde, na tomto světě nic nestane, ale je navěky potrestán ve světě budoucím. Každý si může popřemýšlet, co se mu zdá horší.
V dnešním moderním světě, kdy jsou všechny morální hodnoty v totálním úpadku a svět se chová, že vše je dovoleno a vše je legitimní, zdá se trest Tory nadměrně tvrdý. Když se však na to podíváme jinýma očima (víc do hloubky), uvědomíme si celou hrůzu tohoto činu. Každý z nás zná pocit velké lásky, že člověk má druhého rád ne méně než sebe (někdy i více). Ve světle tohoto vztahu přichází najednou někdo cizí a ničí vše. Nejen, že se člověk cítí, jakoby mu amputovali část jeho těla, ale zhoubný vliv tohoto činu postihuje celý život člověka (rodinný, osobní) a často mu je tímto nezodpovědným počínáním (vždyť se toho tak moc nestalo a všichni to tak dělají) zničen celý život. Není divu, že moderní společnost, která je tak tolerantní a shovívavá vůči takovýmto (a jiným) činům, prochází těžkým stavem rozpadu rodinného života (lidé se nechtějí ženit, nechtějí mít děti, potraty atd.). Svět se mění na džungli, kdy se každý snaží „urvat, co to jde“ (netvrdím, že všichni jsou takoví). V tomto světle je dobře znovu se zamyslet nad zdánlivě krutým příkazem Tory přísně potrestat jednání, které narušuje základní a nejintimnější vztahy mezi lidmi.
Hišamer benega ha-caraat – Střež se před malomocenstvím
Tora varuje člověka před malomocenstvím, leprou. Jak se ale člověk může bránit této chorobě, zdánlivě to na něm vůbec nezáleží? Proto Tora pokračuje a vysvětluje – „Pamatuj si, co se stalo Miriam na cestě při vyvedení z Egypta“. I ona byla nakažena malomocenstvím, protože říkala Lašon Ha-Ra (zlý jazyk) na Mošeho. Přesné vymezení Lašon Ha-Ra je takové, že informace samotná je pravdou (na rozdíl od pomluvy nebo vymýšlení si), ale problém je v tom, že člověk, který slyší tuto informaci, si bude myslet o zmíněném člověku něco špatného, klesne v jeho očích, poškodí se jeho kredit u člověka poslouchajícího tuto informaci.
Naši Moudří říkají, že Lašon Ha-Ra je jeden z nejhorších hříchů a je roven třem největším hříchům v židovství – modloslužbě, vraždě, cizoložství. První Chrám byl zničen kvůli těmto třem hříchům, ale přesto byl po sedmdesáti letech znovu vybudován. Naproti tomu Druhý Chrám byl zničen kvůli Lašon Ha-Ra a dodnes (be avonotejnu ha-rabím) nebyl postaven. Na tom vidíme, jak velký přestupek je Lašon Ha-Ra a možná nám to také ukazuje důvod proč dodnes nebyl znovu postaven Chrám – lidé dále pokračují v mluvení Lašon Ha-Ra. Nezbývá než doufat, že se lidé naučí používat jazyka správným způsobem a tím si (bezrat Ha-Šem) zasloužíme znovu vybudování Chrámu s příchodem Mesiáše. 
A jelikož se podle židovského zvyku musí vždy zakončit něčím dobrým…
Stojí psáno: „Nebudeš se odívat vlnou a lnem dohromady“, a naproti tomu stojí psáno „Udělej si třásně na svém obleku“ (cicit – a tím je myšleno z vlny a lnu). Zdánlivě si tyto dva verše protiřečí. V určování halachy (předpisů) je pravidlo „Ase doche lo taase“ – dělání potlačuje nedělání (zákaz). Naskýtá se otázka, proč je dělání silnější než zákaz. Odpověď je nasnadě – samozřejmě, že v židovství je (stejně jako v obecném životě) důležitější aktivní přístup více než pasivní. Vždy je snazší „nedělat“ věci, než něco udělat, vytvořit. A také – v nicnedělání jsou si všichni rovni, naopak v „dělání“ jsou různé individuální úrovně, jak člověk tvoří věci, s jakou motivací. „Nedělání“ může být stereotypní, automatické, „dělání“ potřebuje vnitřní nasazení člověka pro věc. Člověk, který byl stvořen k „obrazu B-žímu“, se cítí dobře, když tvoří (připodobuje se tím B-hu – Stvořiteli). Je důležitější – pro B-ha, člověka i pro svět – aby člověk „dělal“ B-ží vůli, dobré činy, než aby jen „nedělal“ hříchy. 
O to se musíme všichni společně stále snažit, abychom činili svět lepším, dokonalejším a spravedlivějším.
Šabat Šalom
M. CH. Koller 

 

/Převzato z www.olam.cz/

Ki tece.docx

Ki tece.pdf