Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Sidra Chukat

29. 6. 2014

 

Výklad sidry Chukat

(Num. 19,1 – 22,1)

 

"Kach et ha-mate…vedibartem el ha-sela" - 
"Vezmi hůl…a budete mluvit ke skále". 
V příběhu vyvedení vody ze skály, byl Moše a Aharon potrestáni tak, že nevstoupí do Zaslíbené země. 
Je těžké pochopit, zač byli tak přísně potrestáni. 
Tradiční výklad říká, že protože neposlechli přesně příkaz Hospodina, který byl, aby jen mluvili ke skále a ta dá vodu. 
Mělo to poučit Israel, že i skála (neživá příroda) poslouchá B-ží slovo, tak jak si oni mohou neustále stěžovat? 
Přes toto vysvětlení je stále celý příběh těžký na pochopení. 
Jaký je rozdíl v tom, jestli voda vyjde ze skály po úderu hole, nebo po mluvení k ní? Obě věci jsou zázrak, který musí udělat velký dojem na Israel. 
Proč je tedy třeba, tak přísně trestat Mošeho a Aharona za takovou drobnost? 
A navíc - to Hospodin mu dal příkaz, aby s sebou vzal hůl! 
Moše si z tohoto příkazu logicky odvodil, že hůl musí použít ( v židovství se tomu říká - "davar mitoch davar" - rozumět jednomu z druhého), stejně jako v prvním případě, kdy lidu chyběla voda (tomu se zase říká "gezera šava" - jako tam, stejně i tady). Použil tudíž dva naprosto legitimní cesty výkladu Ústní Tory. 
A přesně v tom byla zkouška Hospodina pro Mošeho. 
Šlo o správnou hierarchii autorit, které musí být správně nastaveny. 
Je zde B-ží slovo - příkaz mluvit ke skále, a naproti tomu Mošeho logika - nač je hůl a předtím to bylo takto. 
Právě za to následoval tak přísný trest, jelikož šlo o nebezpečný precedens ve stanovení pravidel chápání B-ží vůle. 
Lidé by mohli, po příběhu s Mošem, nabýt dojmu, že není třeba jít přesně podle Hospodinových slov, naopak je možné (a možná i žádoucí) nahradit je lidskou logikou a zkušeností. 
Obecně samozřejmě platí, a zvlášť v židovství, že člověk ve službě B-hu vychází ze sebe - své logiky a zkušenosti v životě, jelikož to jsou nástroje, které mu dal sám Hospodin do výbavy k Jeho poznání. 
Přesto, a právě proto, je třeba mít na zřeteli, že v hierarchii nad tímto stojí jasně vyřčená B-ží vůle, která musí být to nejzávaznější pro člověka. 
Jinak se on sám stane tvůrcem své náboženské zkušenosti (a jsou takové případy ve světě), a ne naplňovatelem B-ží vůle. 
Tuto úzkou hranici nás naučil svým příběhem Moše. 
Ani on ve své svatosti, absolutní službě Hospodinu, silou své logiky a obrovskými zkušenostmi, se nemůže a nesmí stát tím rozhodujícím a určujícím faktorem. 
Došlo by tím k naprostému pokřivení základů monoteistické víry, jak byla prostřednictvím Israele zjevena světu. 
(V podobném duchu vyznívá Midraš, který vypráví o rozhovoru Mošeho s Hospodinem, kdy si Moše přál pochopit principy B-žích rozhodnutí. Hospodin mu ukázal zamotaný příběh, který vyzněl naprosto nespravedlivě a nelogicky - v očích Mošeho. 
B-h se ho zeptal, zda chápe, co se zde stalo a Moše musel přiznat, že nikoliv. 
Hospodin mu pak doplnil informaci, v jejíž světle vše bylo v nejlepším pořádku a vysvětlil, že to je logika, kterou jen On chápe a určuje. Moše pochopil a rezignoval - sebevětší lidská zkušenost, ani případná genialita nemůže vystihnout B-ží řízení světa a Jeho úmyslů v historii celého světa, národů či jednotlivých lidských osudů.) 
V našem poznání budeme vždy omezeni svou fyzickou podstatou, svými vjemy a nikdy nemůžeme plně porozumět smyslu věcí.

"Vajišlach Moše…el melech Edom" - 
"A vyslal Moše…ke králi Edomu". 
V paraše jsou 3 příběhy konfliktů s jinými národy, přičemž se každý liší jeden od druhého. 
První příklad je král Edomu, kterého Israel žádá o průchod jeho zemí. 
Po jeho odmítnutí se zavazuje, že půjde jen vytyčenou cestou, a když ani s tím edomský král nesouhlasí, tak se Israel od něj odvrací a obchází jeho území. 
Druhý případ je Sichon - emorejský král, který také odmítá nechat projít Israel svou zemí. 
Israel s ním bojuje a zabírá jeho území. 
Třetí je bašanský král Og, s kterým vůbec neproběhlo žádné jednání o průchodu, Israel rovnou vstoupil a zabral mu zemi. 
Čím se tyto případy liší? Edom byl potomek Esava - bratra Jakova. 
Když byla Země israelská zaslíbena Jakovovi, bylo dáno území hory Seir (pozdější Edom) Esavovi, jako jeho dědictví (5 M 2,5). 
Jelikož měl Esav (Edom) "špatnou" zkušenost s Jakovem (Israelem), který mu sebral prvorozenství a zemi Israel, těžko bude nyní věřit židovskému národu, že chce pouze projít jeho zemí. 
To je legitimní obava a je třeba se vyhnout jakémukoli zbytečnému krveprolití. Jiná situace je u krále emorejského Sichona. 
Když viděl, co se stalo (resp. nestalo) Edomu, a že úmyslem Israele je skutečně jen projít, měl jim to umožnit. 
Mezi základní pravidla lidské slušnosti patří, co se v židovství nazývá - "ze nehene veze lo chaser"- poskytnout druhému požitek, když není na ničí úkor. Jeho bezdůvodná neochota ukázala jeho zlou podstatu - "raša", a v takovém případě není třeba se snažit úzkostlivě vyhýbat konfliktu (na hrubý pytel hrubá záplata). 
Israel se nějak do své země dostat musí, a tak když emorejci proti nim vytáhnou do války, bojují s nimi a dostávají zemi, která jim původně nebyla určena. 
Třetí případ Oga - bašanského krále byl opět jiný. 
Og viděl, že úmyslem Israele je pouze projít a válečně proti nim nemá šanci obstát. 
Přesto se nesnaží o jednání a vyráží okamžitě do útoku. 
Tím získává Israel další "neplánované" území. 
Pro Israel to byla i určitá nezbytnost přemoci Oga, jelikož jak se říká - "oj le raša oj lešcheno" - těžce je darebáku a těžce jeho sousedovi. 
Lze se z těchto příběhů poučit, že když "dva dělají totéž, není to totéž" - naší povinností je se snažit pochopit jádro problému a motivy lidí, s kterými se občas dostáváme do konfliktů. 
Ne vždy jsme v právu (viz. Edom) a občas dostaneme za poctivost v přístupu víc, než si zasloužíme (viz. emorejský Sichon), a ten kdo vždy upřímně kráčí s Hospodinem, je ochraňován a požehnaný.

Šabat šalom

Moše Ch. Koller

 

/Převzato z www.olam.cz/

 

Sidra Chukat.pdf