Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Sidra Behalotecha

9. 6. 2014

 

Výklad sidry Behalotecha

(Num. 8,1 – 12,16)

 

Z odkazu vrchního rabína Dr. Richarda Federa

 

CHRÁMOVÝ SVÍCEN A JEHO SEDM SVÍTILEN

(Poznámky k sobotnímu oddílu Tóry Beháalótechá)


Neviděl jsem dosud brusiče diamantů při práci a věru ani nevím, jaké schopnosti musí mít, aby se ve svém oboru dobře uplatnil, ale přesto mu závidím, neboť má vznešené povolání:
dělá krásné diamanty ještě krásnějšími, a lákavějšími. Jeho umění je vysoko ceněno a po dokonale vybroušených démantech je poptávka ve všech světadílech.
Kdo je vlastní, cítí se šťastným, honosí se jimi, střeží je jako zřítelnici svého oka, aby se mu neztratily, a je nešťasten, když mu byly ukradeny nebo když ho okolnosti nutí, aby je prodal.
Diamanty jsou skutečně úžasné, obdivuhodné kameny.
Ačkoliv jsou nejtvrdší ze všech, přece jsou poddajné, dají se brousiti a nechají si vnutit tvar podle brusičovy vůle.
Při broušení jistě zkusí, ale jsou trpělivé, jako by tušily, že je brusič jejich přítel, který jim chce dopomoci k větší úctě a slávě.
Ale závidím brusiči diamantů právem?
Vždyť mám neméně vznešené povolání: jsem rabín, tedy duchovní poradce svých souvěrců.
Jsem učitel náboženství dětí i dospělých.
Jsem kazatel a mám právo, ba povinnost, abych s kazatelny tepal všecky chyby a špatnosti svých souvěrců, ježto je mým úkolem, abych je obrousil, to jest zušlechtil, a člověk je nesčetněkrát cennější materiál než diamant.
A přece je má závist oprávněná, neboť brusič diamantů je na tom mnohem lépe než já.
Má na svém pracovním stole v jedné krabičce přírodní diamanty, bere jeden po druhém do ruky a klade do stroje, aby je zušlechtil, a když je pozorně opracoval, klade je do druhé krabičky a raduje se ze své umělecké práce.
Ale já nemám nikdy všecky židy, svěřené mé péči, pohromadě, a ani ti, kteří přicházejí pravidelně do chrámu a vyslechnou má kázání, nejsou mnou řádně vybroušeni, neboť lidé nejsou tak poddajní jako diamanty a nedají si jen tak bez odporu mou vůli vnutit, i když vědí, že jsem jejich dobrý přítel.
Jsou to přece již dospělí lidé, mají vzdělání, zkušenosti, vlastní názory, sklony, záliby a zvyky, a tak mě vyslechnou a žijí si dále, svým dosavadním způsobem.
Ať se mi to líbí nebo ne. Často jsem to těžko nesl, vyčítal si, že nejsem dosti výmluvný, dosti snaživý, dosti průbojný, dosti pilný, protože se spokojím s odříkáním kázání a nevyhledávám své posluchače u nich doma a nepřemlouvám je, aby se řídily mými radami.
Ale brzo jsem si uvědomil, že bych přílišnou horlivostí lidi spíše odpudil a dobrou věc poškodil.
Mimo to jsem si řekl, že rozsévači mravních myšlenek a šlechtitelé lidských srdcí nejsou dělníci, kteří vidí ihned výsledky své práce, nýbrž vychovatelé, kteří spatřují úspěchy své činnosti teprve po desetiletích.
Proto však nesmí ve své učitelské a buditelské činnosti ustát, nýbrž musí po každé, když vystoupí na kazatelnu, podniknout nové pokusy, aby přesvědčili své posluchače, že náboženské pravdy jsou věčné a že by se nám všem dařilo lépe, kdybychom je přijali. A proto jsem na svém místě vytrval a mnohokrát jsem se pak přesvědčil, že mé úsilí nebylo zcela marné. A když se dnes, po pětapadesátileté činnosti dívám zpět, pak se stydím jen za to, když vidím, jak snadná byla má práce, protože nevyžadovala žádného mimořádného vypětí mých duševních sil.
Vždyť mým úkolem přece bylo jen, abych hlásal učení Móšeho, jemuž jsme ještě dnes věrně oddáni, protože nám zcela vyhovuje.
Proto je Móše, syn Amramův z kmene Leví, rabénu - i naším učitelem, i my jsme naplněni jeho duchem, i my jsme jeho stoupenci a obdivovatelé.
Móše byl hluboký myslitel a všechny své myšlenky soustředil na jednu jedinou otázku:
Co je třeba podniknout a učinit, aby byl člověk za svého pozemského žití šťastný?
Šťastný bude, když bude mít vše, co potřebuje, když bude zdráv, když se nebude strachovat o svůj život, o svou čest, o svou rodinu, o svůj klid.
Ale jak je možné toto vše mu zabezpečit?
Ve státech, které Móše znal, vydržovali si vladaři velký policejní aparát a poručili soudcům, aby ukládali přísné tresty, aby se lidé těchto trestů báli a nekonali nic, co zákon zakazuje.
Ale státy mohou trestat jen ty provinilce, které dopadnou.
A ti nejhorší často unikají, poněvadž jsou chytří a dovedou klamat.
Tento systém přísné ruky se Móšemu nelíbil a hledal jiný, lepší, bezpečnější, méně nákladný a hlavně důstojnější.
Našel jej.
A jak zní?
Vychovejme dobře lidi, a všecky žaláře budou zbytečné!
Móše byl přesvědčen, že je možné lidské srdce zušlechtit, lidské mysli vytříbit, lidskou vůli zocelit, lidské vášně udržet na uzdě a lidské sobectví do jisté míry překonat, vytvořit tak z lidí poctivé, pracovité, střídmé, pravdomluvné a mírumilovné občany, kteří milují svobodu, bezpečnost a mír a přejí tyto statky každému.
Móše byl tedy pedagog.
Každý pedagog musí být především dobrý psycholog a musí znát člověka po všech stránkách.
A Móše znal lidi.
Viděl především, že lidé jsou slabí, bezradní, nesamostatní tvorové, že se navzájem potřebují a že chytří zneužívají hloupých.
Věděl dále, že se lidé stále ohlížejí po druhých a napodobují je, buď zcela nebo částečně, anebo dělají úmyslně pravý opak toho, co jiní.
Je proto bezpodmínečně nutné, aby mělo všechno lidstvo světa jeden jediný vznešený vzor ke kterému by vzhlíželo, jehož příkladem by se řídilo a jehož vůli by plnilo.
Takovým pravzorem nemůže být žádný člověk, neboť člověk člověku v takovém případě nikdy dost neimponuje.
Mimo to není jediného člověka na světě, který by vedle četných ctností neměl také nějakou nectnost, kterou zlomyslní lidé mohou snadno zveličit.
Takovým pravzorem může být pouze Bůh, a to Bůh jediný, věčný, všemohoucí, všudypřítomný, vševědoucí, nesmírně vzdálený a přece blízký, Bůh milostivý, milosrdný, dobrotivý, soucitný, trpělivý, smířlivý a přece spravedlivý, Bůh který má moc odměnit dobré a potrestat zlé skutky. Bůh, který je ochoten odpustit viníkům, když svých hříchů litují a za jejich odpuštění prosí.
A takového neviditelného Boha velkého v lásce a v pravdě znal a uctíval již praotec Jisraelitů Abrahám, jeho syn Jicchak, jeho vnuk Jáakob a všichni jeho potomci, ke kterým náležel i on - Móše.
O takovém Bohu mu vypravovala jeho matka, když byl malým, královskou princeznou adoptovaným chlapečkem, a na toho myslil, když skláněl z rozkazu svých učitelů kolena před egyptskými modlami.
O tomto Bohu přemýšlel, když dlel sám na midjanských návrších u stáda ovcí svého tchána a vzhlížel k nekonečnému, širému nebi.
A tento vysněný Bůh se mu zjevil a poslal ho do Egypta, aby jednal s tamním králem a žádal ho, aby propustil Jisraelity ze svých služeb, aby měli čas a možnost sloužiti Jemu, Pánu nebe a země a Otci všech lidí.
Jménem tohoto Abrahámova Boha jednal Móše a vydával příkazy a zákazy.
Jeho jménem vybudoval svatyni a z jeho vnuknutí sepsal svou Tóru, tu podivuhodnou knihu.
V té zvěčnil svůj výchovný program, tedy návod, jak máme žít a své děti vychovávat, aby v našem životě nalezl zálibu i věčný nebeský Bůh, který je přítelem lidstva, které stvořil a jemuž odevzdal celou zemi, aby ji podle své vůle spravovalo.
Móše, hluboký myslitel a znamenitý pedagog, zná jen dva základní rysy člověka: srdce a mozek, lásku a pravdu.
A on ví, že láska nemůže být bez pravdy ani pravda bez lásky.
Proto hlásá: myslete! učte se! vzdělávejte se! hromaďte zkušenosti a poznáte, že ten, kdo stvořil celý svět a v něm i vás, lidi, jimž dává všecko, co k životu a živobytí potřebují, je hoden vaší hluboké úcty a lásky.
Proto mějte k Bohu posvátnou úctu, milujte Jej a z lásky k Němu milujte i pravdu, právo a spravedlnost a všecky lidi na světě!
Mějte na mysli výhradně jejich dobro!
Vystříhejte se všeho, čím byste je zarmoutili nebo poškodili, čím byste jejich životy ohrozili, a konejte vše, čím jim můžete život zpříjemnit a prodloužit!
Vzhlížejte proto k Bohu a řiďte se Jeho příkladem!
Bůh vás vyvedl z egyptské poroby a učinil vás volnými a svobodnými.
Važte si svobody a přejte ji všem lidem a všem národům na celém světě!
On uzavřel na úpatí Sinaje smlouvu a zavázal se, že bude vaším Bohem, dokud budete vy jeho národem.
Buďte této smlouvy pamětlivi, dodržujte ji a dodržujte každou smlouvu, kterou kdy i s lidmi uzavřete!
Bůh je dokonalý ve svých myšlenkách a činech, je prost všech předsudků, závisti, nenávisti, pomstychtivosti, proto buďte i vy nestranní, spravedliví, přejte lidem, radujte se z jejich úspěchů a nemstěte se na nikom!
On pracoval po šest dnů a vytvořil celý svět.
Sedmého dne pak odpočíval od své práce.
Tak učiňte i vy! Buďte pilní, snaživí, houževnatí, ale jakmile k vám zavítá posvátný šabat, svěťte tento den jako den Boží!
Bůh je přítelem sirotků, vdov, cizinců, chudých a všech slabých. Buďte i vy jejich přáteli a ochránci!
Bůh je silný vykupitel, buďte i vy vykupiteli a vykupujte z otročení své příbuzné a známé a zaplaťte za ně dluhy, jsou-li zadluženi!
Bůh je spravedlivý soudce.
Suďte i vy spravedlivě své bližní a trestejte jen skutečné provinilce!
K smrti smíte odsoudit jen vrahy, lidi, kteří bijí své rodiče a ztrpčují jim život, lidi, kteří ujařmili člověka a učinili tím z něho otroka, a lidi, kteří vás svádí k modlářství.
Bůh vám slíbil, že vám požehná mírem.
Přejte mír, po kterém toužíte a který milujete, všem lidem!
A kdybyste snad přece byli nuceni vést někdy válku, pak se zdržte i v zemi nepřátel každé ohavnosti a násilnosti!
Móšeho učení je všelidské, ale všichni lidé celého světa nemohli uslyšet jeho učení i omezil se proto na národ jisraelský.
Věřil však, že přijde doba, kdy jeho učení pozná a uzná celý svět.
Ježto byl pedagog, hledal nejrůznější cesty a cestičky, aby aspoň Jisraeli-té jeho učení pochopili, a uchýlil se, jak to doba a poměry vyžadovaly, k symbolům.
Vybudoval uprostřed ležení Jisraelitů svatyni, aby všem připomínala, že Hospodin, Bůh nebeský, dlí v jejich středu a je jim nablízku.
V chrámové svatyni uložil do pozlacené nádherné skříňky dvě kamenné desky s desaterem přikázání.
Tím vyjádřil, že tím nejsvětějším, co máme, je Zákon Boží a že naší přední povinností je zachovávat ho.
Byl tam i oltář, na němž Jisraelité spalovali své dobrovolné i povinné oběti, a ten je přímo vybízel, aby překonávali svou lakotu a otvírali svá srdce a své ruce všem chudým.
Nejdůležitější nauku vtělil v symbol chrámového svícnu, který byl zhotoven z ryzího zlata a měl sedm ramen.
Na těch byly kalíšky, tedy svítilny, do nichž velekněz denně naléval nejlepší olivový olej a rozžehal je, aby v chrámě bylo světlo, mnoho světla, které by dopadalo na Zákon Boží.
Tento zlatý svícen se sedmi hořícími svítilnami pravil každému Jisraelitovi:
Musíš být zlatým člověkem, musíš mít zlaté srdce v těle svém a jasnou hlavu.
Musíš mít pochopení pro všecky lidi a musíš se vzdělávat.
Ale tvé vzdělání nesmí být jednostranné, nýbrž všestranné.
Musíš znát Boha, svět i věci věčné, zemi a přírodu, sama sebe, své rodiče a děti, své bližní a všecky lidi.
Musíš znát osudy lidí, a všímat si i jejich utrpení.
Musíš znát Boží zákon a bádat v něm dnem i nocí, neboť on dává návod, jak vyřešit nejzákladnější otázku, kterou je život člověka na zemi.
Tento život bude krásný, když bude na světě panovat láska a pravda, a bude ohavný, bude-li tu panovat nenávist a tma.
Proto buďte nositeli a šiřiteli lásky a vzdělání, pravého vzdělání, které má dobro a blaho lidí na mysli!
Jisraelité pochopili vznešenost učení Móšeho, nikoli však všichni.
I mezi nimi se vyskytli sobci a násilníci, jimž bylo vlastní blaho vším, cizí blaho ničím.
Ale ti byli vždycky v menšině.
Jisraelský národ stál tehdy přesto na daleko vyšším stupni mravnosti než jeho pohanští sousedé.
Prvním skutečným světoobčanem, který by byl rád oblažil všecky lidi celého světa, byl prorok Ješajáhu.
On snil o věčném míru, o době, kdy lidé poznají, že zbraně jsou jejich největšími nepřáteli a ničiteli, pročež je všecky zničí a zatratí všechno umění válečné.
Snil o době, kdy se člověk nebude musit bát člověka, poněvadž jeden neublíží druhému a věřil, že ta doba nastane, až světlo Móšeho pronikne do celého světa.
Viděl v Jisraelitech národ, který osvítí celý svět.
Věděl, že se to nepodaří naráz a že Jisraelité narazí na veliké obtíže, že budou za svou chvályhodnou snahu mnoho trpět, ale nepochyboval, že konečně dosáhnou úspěchu.
Přál si ovšem, a na to kladl hlavní důraz, aby toto učení bylo šířeno bez násilí, bez vyhrůžek, bez vší vtíravosti, neboť učení lásky a pravdy nesnese žádných násilných a úskočných prostředků.
Krásně to napsal ve 42. kapitole své knihy, kde na počátku čteme:
"Hle, můj služebník, jejž podpírám, můj vyvolený, v němž zalíbení mám, svého ducha jsem vložil na něho, aby zanesl právo k národům (světa).
Nebude křičet, ani hlasitě volat a nebude nikoho na ulici zastavovat.
Nalomenou třtinu nedolomí, uhasínající troud neuhasí, ale hlásat bude pravdu a z ní vyplývající právo.
Nezemdlí a neustane, dokud nenastolí v zemi právo a nauku, na kterou čekají obyvatelé vzdálených ostrovů.
Takto praví Bůh Hospodin, jenž stvořil a napnul nebesa, jenž vytvořil zemi a všecky tvory, jenž vdechl lidu život a ducha svého všem pozemšťanům:
Já, Hospodin, jsem tě povolal k spravedlnosti, vedl jsem tebe a řídil jsem kroky tvé, abys byl smlouvou lidu a světlem národů.
Abys otevřel oči slepým abys vyvedl vězně z vězení a ze žaláře obyvatele tmy.
Hospodin je jméno mé a svou slávu nepostoupím nikomu a čest, která mi přísluší, nedopřeji modlám.
Nadešly věci, které jsem zvěstoval, a nové ohlásím dříve nežli nastanou/'
Prorokova mluva je sice básnická, ale my stále věříme, že přijde jistě doba, o které snil, doba, kdy bude všem lidem na světě dobře! Bude to doba, kdy ve světě bude panovat láska a pravda a lidé budou žíti bez jakýchkoli zbraní poněvadž jich nebudou potřebovat. Zatím je nám zapotřebí mnoha dovedných brusičů lidských srdcí, kteří by dovedli obrousit a osvětlit srdce lidská a mysli lidské.
Až tato doba nadejde, bude chrámový svícen se sedmi hořícími svítilnami symbolem všeho lidstva.

 

Převzato z www.olam.cz

 

Sidra Behalotecha.pdf