Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Pinchas 2015

14. 7. 2015

 

Výklad sidry Pinchas
(Num. 25,10 – 30,1)

 

Paraša nás učí, že nejsou rozhodující předpoklady, které si sebou člověk nese od narození - inteligenci a vlastnosti zděděné, dary dané jeho společenským postavením, i věci, které mu byly dány do vínku osudem. 
To, co rozhoduje. je, co je člověk odhodlán se sebou udělat. 
Ukazují nám to dvě ústřední postavy paraši - Pinchas a Jehošua. 
U Pinchase nebylo jeho "kněžství" samozřejmé a musel si ho zasloužit svým činem sebeobětování, jímž ve své podstatě zachránil celý Israel, a za což dostal od Hospodina věčnou "smlouvu pokoje" (berit šalom). 
Jehošua, který se stal nástupcem Mošeho ve vedení národa, nebyl narozen v privilegované rodině, ale díky své každodenní práci (neustále přebýval ve Stánku) a věrnosti Hospodinu si nakonec tuto pozici zasloužil. 
Obsahově je velmi podobná i naše haftara, v které se píše o věrném Eliáši, který i v těžkých dobách hříšného krále Achaba a Izebel dokázal zůstat věren B-hu, přestože byl těžce pronásledován, a musel být vzat pod Hospodinovu záštitu, aby přežil (byl krmen havrany). 
Setkává se Hospodinem, a fascinující a poučný popis nám říká, kde a jak se lze s Ním setkat - ne v bouři, hromech, nebo ohni (což jsou vše působivě viditelné věci), ale v hlase ticha - je to vnitřní hlas, který v sobě nosí každý z nás, a jestliže se člověk dokáže vnitřně ztišit, uslyší ho. 
Co je mu sděleno, že přežije pouhých sedm tisíc lidí z celého národa, a to těch, kteří se nikdy "neohnuli" (nesloužili) před něčím jiným (modloslužba) než Hospodinem. 
Je to stejný motiv, o kterém mluvila i naše paraša - v životě jde o oddanost B-hu a neuhýbající věrnosti Jemu. 
Kdo to dokáže, bude vyvolen navěky Hospodinem ke svému úkolu, a bude mu zajištěn "věčný pokoj" - šalom. 
Tento nesmírně silný apel přichází v předvečer půstu 17. tamuzu, kterým si každoročně připomínáme řadu tragických věcí, které se staly našemu národu v tento den v roce, a které mají společného jmenovatele - odklonění se od B-ha a jeho služby Jemu. 
1.) byly zničeny Desky smlouvy - první Desatero, které bylo psáno B-žím prstem, darováno Mošemu, ale dříve než ho stačil předat lidu, došlo k hříchu zlatého telete (lid byl nevěrný B-hu a učinil si modloslužbu). 
Proto Moše rozbil Desky - byla to jediná možná záchrany pro národ, jelikož byly smlouvou mezi ním a Hospodinem. 
Celou dobu, co smlouva nebyla předána, nevstoupila v platnost a lid nemohl být tak přísně potrestán. 
2.) byla proražena hradba Jeruzaléma nepřáteli, 
3.) byla zrušena věčná oběť ("korban tamid"), čím bylo prakticky přerušeno spojení s Hospodinem. 
4.) byla spálena Tora, čímž bylo vyjádřeno odtržení od B-ha. 
5.) byla umístěna modla do Chrámu (nemůže být jasnější důkaz vzpoury proti Hospodinu). 
Proto se stal tento den pro národ mementem symbolizující naše odtržení se od B-ha. 
Tímto dnem začíná období tzv. "bejn ha-mecarim" (v úzkých), které vrcholí o 3 týdny později půstem Tišabeav, kdy byl zbořen Chrám (jde o postupný proces zkázy), v jehož průběhu se snažíme naším půstem a zvyky truchlení ("avelut"), udělat "tšuva" - vrátit se k Hospodinu. 
V celém období těchto 3 týdnů se neženíme, nežehnáme radostné požehnání "šehechijanu" (většinou nad novým oblečením, ovocem), není dovoleno se stříhat a holit. Od začátku měsíce avu se truchlení stupňuje a omezení jsou přísnější. 
Je zakázáno si koupit či ušít nové šaty, prát je či žehlit. 
Proto veškeré oblečení, které chceme nosit v průběhu devíti dnů (až do Tišabeav), musí být již předtím nošené (ne nově vyprané - výjimka je šabat). 
Také mytí, určené pro potěšení (je dovoleno umýt si nečistotu) je v těchto dnech zakázané (lze si mýt jen části těla studenou vodou). 
Je zvykem nejíst v těchto dnech maso (ani masité jídlo) a pít víno. Lze jedině v případě zvláštní hostiny - "seudat micva" (obřízka, pidjon, apod.). Proto i po šabatu, by mělo "havdalové" víno pít dítě, které ještě nemá povinnost micvot. 
Všemi těmito druhy truchlení se snažíme vyjádřit lítost nad nevěrou národa a opuštění smlouvy. 
Jsou to dny určené pro rozjímání každého jednotlivce o svých cestách, lítostí nad chybami a snahou o nápravu.
Šabat šalom
Moše Ch. Koller

/Převzato z www.olam.cz/

pinchas.pdf

Pinchas 2014 zde.