Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Kedoshim 2016

11. 5. 2016

 

Výklad sidry Kedošim 
(Lev. 19,1-20,27)

 

K sidře Kedošim - 19.-20. kpt. Levitiku:
19.kpt. opakuje Desatero. 
Zajímavé je, že se v příkazu úcty k rodičům uvádí na prvním místě matka, zatímco v Deut 5 otec; vyjadřuje se tím, že oběma stejně patří úcta. 
U 9. verše - "Nepožneš obilí do samého kraje" - nás napadne, co je to "kraj" - pe´a: podle tradice je minimum, které se má ponechat na poli - 1/16 úrody (Mišna-Pe´a 1:1-2), ale Mišna současně doporučuje zvážit i velikost úrody, celkovou majetnost majitele pole a potřeby chudých. 
Sklízelo se tak, že jednou rukou se uchopila stébla klasů a druhou se odřízla, co spadlo nebo zůstalo neodříznuto, patřilo chudým - tzv. leket (paběrkování). 
Podobně na vinici: to, co spadlo při trhání hroznů, a pak hrozny ne plně vyzrálé, které se nechávaly na kmeni. 
"Položit překážku do cesty slepci"(14.v.) se vykládá jako obecná norma chování: nevyužívat slabosti druhého, nebo neuvést v omyl někoho, kdo plně nechápe fakta. 
"Bezpráví u soudu", hebr. "avel" je synonymum k "reša - špatnost, zlo", "mirma - lest, podvod", "hamas - násilí, urážka". 
Opakem bezpráví - avel je "emuna - důvěryhodnost,spolehlivost", "mišpat - právo, spravedlnost". 
Při vykonávání práva se nemá stranit nikomu, ani tomu, ke komu instinktivně cítíme sympatie, nebo kdo si zasluhuje naši pomoc. 
K 16.verši - "Nebudeš ukládat bližnímu o život" existují tyto výklady: 
1/nezůstat nečinný, je-li život bližního ohrožen (Sifra, Raši) 
2/nestrojit úklady bližnímu (Ibn Ezra - "nesmíš se spolčit s vrahy") 
3/nezachránit vlastní život způsobem, který uvede druhého v nebezpečí nebo ohrozí jeho blaho. 
Ke 20.verši: Podle Ex 21:7-11 zákon dovoloval otci prodat svou preadolescentní dceru jako otrokyni jinému Izraelitovi, obvykle z důvodu extrémní chudoby či zadluženosti. 
Když pak dívka dosáhla věku pro manželství, mohl její majitel 
1/oženit se s ní, 
2/dát ji za ženu svému synovi, 
3/svolit, aby byla vykoupena. 
Tato třetí možnost se interpretovala tak, že pán mohl dívku zaslíbit jinému Izraelitovi, ten pak zaplatil požadovanou částku a oženil se s ní. 20.verš zachycuje situaci, kdy otrokyně byla zaslíbena svým pánem jinému Izraelitovi, ale transakce ještě nebyla dovršena zaplacením, nebo Izraelita dosud neprohlásil děvče za svou nevěstu; dívka tedy je dosud otrokyně a neprovdaná, a pokud s ní za této situace někdo bude mít sexuální styk, způsobí tím škodu jejímu pánovi. 
Není-li totiž dívka už pannou, je méně žádoucí za manželku a potenciální manžel nepochybně zruší dohodnutý sňatek. 
Pak tedy škůdce musí zaplatit odškodnění pánovi dívky, a bude-li skutečně dohodnutý sňatek odvolán, pán musí dívku ponechat dál ve své domácnosti. 
"Hadačství a věštění"-věštěním se snad rozumí pozorování mraků: sledoval se tvar mraků, čas, kdy se objevily, jejich plynutí a uskupení, která nebeská tělesa zakrývaly - to vše byla osudová znamení. 
Věštění z mraků bylo rozšířeno po celém Blízkém Východě. 
Exkurs: Biblické představy svatosti 
Co je svatost? Zjednodušeně to, co se liší od profánního - světského, obyčejného, co je "jiné". 
Sifra mluví o jinakosti v komentáři k 19:2 - "buďte odlišní", ve smyslu uchovat si odlišnost od ostatních národů, vést jiný způsob života než ony (viz Ex.19:6-). 
V tom je obsažena i myšlenka, že svatosti nemohou dosáhnout jedinci sami - bez ohledu na svou čistotu, spravedlnost, ušlechtilost - lze jí dosáhnout pouze životem společenství. 
Slova Lev. 19:2 - "...já,Hospodin,váš Bůh,jsem svatý..." - nás staví před vážný teologický problém: je svatost součástí Boží přirozenosti? 
Pochází od Boha? V židovské tradici převážil názor, že se nepopisuje podstata Boha, ale Jeho atribut: 
Bůh je svatý je stejné jako říkat, že je moudrý, milosrdný, spravedlivý atd. 
Atributy se týkají toho, jak se Bůh vztahuje k člověku a k vesmíru. V Bibli je zvláštní souvztažnost božského a svatého: 
Bůh prohlašuje, že vyvolil Izrael, aby se stal národem svatým, ale to prohlášení sotva Izrael svatým opravdu učiní; k dosažení svatosti musí Izrael zachovávat Boží zákony a přikázání. 
Podobně Bůh prohlásil šabat svatým dnem a současně přikazuje Izraelitům, aby zachovávali šabat a svatým jej učinili: jinými slovy, vyrovnávali se Božím atributům individuálně i kolektivně - teologicky "imitatio Dei". 
Biblický výraz pro svatost je "kodeš". 
Ačkoliv slovo je abstraktum, chápání svatosti patrně nebylo abstraktní. 
Jedním z významů slova kodeš je "svaté místo, svatyně". 
Navíc v hebrejštině se podstatné jméno může v určité větné pozici stát adjektivem - např. "šemo kodšo - Jeho svaté jméno". 
Vede to k závěru, že biblická představa svatosti není ani tak idea, jako kvalita, spojovaná s Bohem a se skutečností. 
V 19. kpt. jsou uvedeny různé kategorie příkazů a zákazů, jež vedou Izraelity k tomu, aby se stali svatým národem: jsou tu věci náboženské - zachovávat šabat, a je tu i důraz na lidské vztahy - úcta k rodičům, chování k cizincům, placení daní, spravedlivé jednání, čestné obchodování. 
Svatost jakožto základní kultický pojem nemohla být dosažena jen čistotou a náležitým uctíváním Boha, významnou roli hrála sociální zkušenost, etické chování. 
Svatost jakožto kvalita nemá žádné náboženské a kulturní hranice, místa či objekty považované za svaté jsou tak vnímány různými skupinami lidí bez ohledu na to, v co věří. Všichni sdílejí většinou tytéž obavy i naděje, potřebu zdraví a prospívání - skutečně, některá z nejposvátnějších míst starověkého Izraele byla posvátná již dřív, v dobách kanaánských, třebaže Bible ignoruje jejich pohanskou minulost a jejich svatost vysvětluje výhradně pojmy izraelitské historie a víry. 
Vzdor mnoha rozdílům mezi izraelitským monoteismem a jinými náboženstvími Blízkého Východu neliší se v podstatě procesy, jimiž nabývají svatosti místa, osoby či objekty. Propast mezi posvátným a profánním není chápána jako stabilní. 
Příkaz dosáhnout svatosti, stát se svatým, počítá s okamžikem, kdy bude život posvěcen ve své plnosti a všechny národy světa budou uctívat Boha ve svatosti. 
Co začalo jako proces oddělení svatého od světského, skončí sjednocením lidské zkušenosti a harmonií člověka se světem, člověka s Bohem. 
20. kpt. má podobný obsah jako 18. kpt. Obšírněji se zabývá kultem Molocha. 
Typické je pro tento kult obětování dětí. 
V Lev 18 a 20 se neuvádí přesný způsob obětování,v Deut. 18:10 však zakazuje "provést svého syna nebo dceru ohněm", a stejné fráze je užito i v dalších zmínkách o kultu, např. v 2.Král. 23:10,16:3. 
Izajáš 30:33 uvádí "žároviště Tofet". 
Je také zmiňována královská podpora kultu za vlády Manasseho a Amona, předchůdců krále Josiáše.
Byl Bůh Izraele uctíván týmž způsobem jako Moloch? 
Nebo byl biblický zákaz obětovat děti namířen proti pohanskému uctívání model? 
Podle Deut. 12:31, Mich. 6:6-7 museli být Izraelité napomínáni, aby neuctívali svého Boha tak odporným způsobem. Domnívali se Izraelité, že si Bůh přeje takové oběti? 
Podívejme se v tomto světle na příběh o Izákovi. 
Boží požadavek, aby Abraham obětoval svého syna na důkaz své poslušnosti a víry, bude nepochopitelný bez Abrahamova přesvědčení, že Bůh si právě toto přeje; a jestliže se Bůh spokojil s beranem, musela být Abrahamova domněnka mylná. 
Obětování dětí bylo součástí kanáanského kultu, užívalo se v extrémních situacích: 
Např. moabský král obětoval svého syna v zuřící bitvě a dostalo se mu za to vítězství (2.Král.3:27), i příběh Jeftovy dcery říká zašifrovaně, že Jefta ji obětoval, aby splnil slib, učiněný také za vítězství v boji. 
Nejstarší formou dětských obětí bylo pohřbení v základech nově postaveného či obnoveného města, aby se tak zajistil jeho budoucí rozkvět. 
Mohlo tedy být obětování dětí chápáno jako účinná forma uctívání Boha Izraele; pravděpodobnější ale je, že se biblický zákaz týká uctívání jiných božstev - Bůh Izraele je bohem jediným a vedle něj už není místa pro další bohy (viz 2.Král. 17:41-"...a tak se sice ty pronárody bály Hospodina, ale přitom sloužily tesaným modlám"). 
Jak dlouho tyto praktiky přetrvávaly, nevíme. 
Historicky souvisel kult Molocha s kulty syrsko-asyrskými, jež kvetly mezi Aramejci v Sýrii v době izraelského království, a izraelitští králové napodobili náboženské praktiky, podobně jako přejali syrské umění či architekturu. 
Uveďme v této souvislosti příbuznost jména Moloch se slovem "melech-král".

Převzato z www.olam.cz