Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Chukat 2015

27. 6. 2015

 

Výklad sidry Chukat
 

(Num. 19,1 – 22,1)

"Vajikchu elecha para aduma" - 
"A vezměte si červenou krávu". 
Příkaz o spálení červené krávy a použití jejího popela k očištění rituálně nečistých je jedním z největších tajemství mezi příkazy v Toře. 
A to do té míry, že se v Midraši píše o králi Šalamounovi, který přestože byl nejmoudřejším člověkem na světě (napsal knihu Přísloví, kde každý verš je plný moudrosti, a říká se, že rozuměl řeči zvířat), nedokázal pochopit logiku tohoto příkazu a prohlásil, že princip je od něj vzdálen - nerozumí mu. 
Výklad, který vysvětluje Šalamounovu bezradnost, říká, že B-h úmyslně nedal Šalamounovi pochopit, aby musel přijmout tento příkaz jen na základě jeho víry v B-ha. 
V židovství se nepropaguje "slepá víra", naopak se celá Ústní Tora (viz Talmud) snaží vždy najít logiku ve věcech a pochopit jednotlivé příkazy. 
Teprve po využití všech intelektuálních snah, přichází ke slovu víra - spolehnutí se na Slovo B-ží. 
Není to nedostatek víry, ale spíš požadavek na lidi, aby ze sebe vydali maximum. 
To, co nám sděluje Šalamounův příběh je, že naopak nelze vybudovat svůj vztah k B-hu jen na sofistikovaném poznání, vždy je třeba vědění skloubit s čistou vírou, bez jakýkoliv logických konstrukcí. 
Jen tak se lze stát úplným "oved Hašem" - služebníkem B-žím. 
I tato čistá víra má svou logiku. 
Na základě toho, co se podařilo člověku pochopit vlastním intelektem, chápe, že i to, čemu nerozumí, bude smysluplné a dobré. 
Čím byl tento příkaz odlišný od jiných, a co v něm nebylo Šalamounovi jasné? 
Byl to fakt, že ta samá věc - červená kráva - rituálně znečišťuje všechny, co se jí zaobírají, a poté, co je spálena, její popel očišťuje všechny rituálně nečisté. Jak je možné, že ta samá věc má ve své podstatě dva protichůdné principy? 
Je to velká hádanka, z které my - obyčejní lidé můžeme možná pochopit jen to, že všechny věci stvořené B-hem v našem světě mají dialektický základ. 
Známe to spíše v různých abstraktních filosofických rovinách spekulací, ale zde se nám náhle odhaluje, že i v matérii samé je tento princip obsažen. (Uvedeme si v závěru jeden příklad - příběh s hadem, který tento princip zřetelně ukazuje.) 
Většinou je pro nás toto tajemství Stvoření neznámé, anebo alespoň zastřené, ale i dnešní věda už odhaluje, že svět - příroda není jen něco mechanického - stroj, ale je to "bytost" se skrytými potenciálními silami, které se mohou projevovat ve svých protikladech. 
"Červená kráva" není jen tajuplná pohádka, ale je i dnes nesmírně aktuální a pragmatickou věcí. 
V případě, že se podaří židovskému národu vybudovat Třetí Chrám (anebo, že bude vybudován jinak - z nebes), stane se alfou a omegou celé bohoslužby v něm. 
Jelikož jsou dnes všichni rituálně nečistí (včetně kněží), bude třeba všechny očistit, aby se mohlo v Chrámu sloužit. 
To lze jen prostřednictvím "červené krávy". 
To znamená, že nejde o historickou "vykopávku", ale s troškou nadsázky (nebo i bez ní) je budoucností našeho národa. 
Musí být "čistě" červená - jakýkoli chlup jiné barvy ji znehodnocuje. 
(Také dnes se po takové, zatím bezvýsledně, pátrá.) 
V historii existovalo zatím 9 krav - první připravil Moše (viz. naše paraša), druhou Ezra (v době budování Druhého Chrámu), a dalších 7 bylo připraveno v průběhu existence Druhého Chrámu až do jeho zboření. 
Desátá "červená kráva" bude připravena Mesiášem, který očistí celý národ, aby všichni mohli znovu slavit Pesach a ostatní svátky v Chrámu.
"Vatamot šam Miriam" - 
"A zemřela tam Miriam". 
Hned po obsáhlých předpisech "červené krávy" nám Tora popisuje smrt Miriam, která přišla bezprostředně poté. 
Vykladači vysvětlují, že ne náhodou jsou tyto dvě události spojené a učí z toho pravidlo, že stejně jako popel krávy očišťuje, stejně tak smrt "cadika" (spravedlivého) očišťuje a vykupuje celé společenství z hříchu. 
(Tento princip se později "nafoukl" v křesťanské tradici do obrovských rozměrů a stal se ústředním bodem křesťanské teologie.)
"Vedibartem el ha-sela" - "A budete mluvit ke skále". 
Po smrti Miriam dochází k situaci, že národ nemá co pít. 
Proč? 
Říká se, že po dobu celých 40-ti let chodila s národem studně, z které všichni pili. 
Patronkou studně byla Miriam - díky ní měl Israel "chodící" studni, a když zemřela, přestala voda. 
Moše je lidem zatlačen do úzkých, když se po něm všichni vehementně dožadují vody. B-h mu říká - "..hovoř ke skále a vydá vodu..". 
Místo toho Moše 2x udeřil do skály a vyšla voda. 
Za tento drobný prohřešek je okamžitě, spolu s Aharonem, odsouzen - 
"...za to, že jste ve mně nevěřili...nepřivedete tento národ do Země..."
Jaká přísnost trestu! 
Zaslouží si to Moše za takovou "maličkost"? 
Bohužel, ano. 
Díky jeho mimořádnému postavení se na něj jakožto vůdce národa a B-žího tlumočníka vztahují mnohem přísnější kriteria. 
V jeho "funkci" se ani drobné omyly neodpouští, musí být potrestán, a to pro něj tím nejtěžším trestem - nevstoupí do Svaté země! (Kde jsou dnes všichni ti "důležití" páni, kteří svých funkcí využívají jen k tomu být mimo zákon - nad zákonem, a v případě selhání nikdy nepřijímají zodpovědnost, a jsou potrestáni jiní.
U Mošeho je to přesně naopak - je potrestán mnohem přísněji a více, než "zákon" vyžaduje!) 
I Aharon je zahrnut do tohoto selhání a také musí zemřít. 
Když v pokračování jejich putování došli k Hoře hor - "Hor ha-har", umírá Aharon. 
Také v jeho případě, spolu s jeho smrtí, mizí "jeho" zázrak - ochranná oblaka. 
A ihned je psáno, že Kenánec napadl židovský národ. 
Tím, že s nimi nebyla více "oblaka", stali se mnohem bezmocnějšími a zranitelnějšími. 
Přišla chvíle, kdy se národ musí postavit na vlastní nohy, a začít se starat o sebe sám - nelze žít jen ze zázraků.
"Vajivku et Aharon šlošim jom" - "A plakali pro Aharona třicet dní". 
Z tohoto verše dostáváme minimálně dvě důležité informace. 
Jednak to, že za zemřelého se truchlí 30 dnů - stejně tak nám to dnes určuje halacha. 
Je to doba, kterou potřebuje lidská psychika, aby se vyrovnala se ztrátou někoho blízkého. 
Druhá věc - verš nám zdůrazňuje slovo "kol" - celý. 
Celý národ plakal po dobu 30-ti dnů pro Aharona. 
Čím si zasloužil tak obrovskou popularitu? 
Midraše i Pirkej Avot o něm vypráví, že byl "usmiřovač" všech. 
"Miluj šalom - mír, usiluj o něj, miluj lidi a přibližuj je k Toře" -říká se v Pirkej Avot. 
To byl jeho recept na popularitu. 
Kdekoliv došlo k rozepři, nebo hádce, okamžitě přispěchal Aharon se svou pomocí - přišel, vyslechl, utěšil a usmířil. 
(To jsou zcela jiné principy, než ty, které známe z římské kultury.) 
Přišel vždy postupně k oběma stranám rozepře. 
Pokaždé, když slyšel stěžování si jednoho, řekl:
"Já jsem s druhým mluvil, on toho strašně lituje a chtěl by se s Tebou smířit, jenom se stydí". 
To prohlásil na obou stranách "barikády", a tak, když se dřívější nepřátelé pak potkali, okamžitě si padli kolem krku a smířili se. 
Někomu vadí, že si vymýšlel? 
Je psáno: "Je dovoleno pozměnit informaci kvůli míru mezi lidmi. 
Pro dosažení harmonie mezi lidmi se smí i trošku lhát. 
Samozřejmě v případě, že budeme jako Aharon, který měl ty nejčistší motivy a měl na mysli jen blaho obou stran. 
Pro nás to tudíž zůstane vždy jen v rovině ideje. 
To byl důvod, proč pro Aharona plakal celý národ - není zde více někdo, kdo umí všechny usmířit a zharmonizovat.
"Vajaas Moše nachaš nechošet" - 
"A udělal Moše měděného hada". 
Na další ze zastávek si začal národ znovu stěžovat na B-ha a Mošeho, kvůli jednotvárné stravě - mana. 
Odpovědí B-ží na tuto nespokojenost bylo, že lid napadli hadi a štíři, kteří zabili mnoho lidí. 
Všichni se vyděsili a běželi za Mošem, aby se přimluvil u B-ha a odvrátil od nich tuto krutou ránu. 
B-h dal Mošemu radu:
"Udělej měděného hada na tyči a každý, kdo bude uštknut, ať se na něj podívá a bude žít". 
Proč dal B-h tak zvláštní druh léčby z uštknutí? Skrývá se zde celý princip přístupu k nemoci. 
(V posledním století byl velmi rozvinut v disciplíně zvané "homeopatie".) 
V hebrejštině (jako v jediném jazyce) existuje, jak pro hada, tak pro měď, stejný slovní kořen - N-CH-Š. 
Jinými slovy - tyto dvě věci jsou stejné podstaty. 
Lék na nemoc se skrývá v nemoci samé. 
(To je podobné tomu,co jsme si říkali na začátku - každá věc obsahuje v sobě protiklady - jed=smrt - měď =život.) 
Tento princip dnes homeopatie rozvinula do systému, kdy nebojuje proti zdroji nemoci protilátkou - ta může jen potlačit, ale ne vyléčit. 
A proto je třeba té samé látky - v určité formě a množství, aby se tělo s ní naučilo žít a vytvořilo si vlastní obranný systém. 
(Omlouvám se všem zasvěceným za svůj laický výklad, a nemíním to ani jako bezvýhradnou propagaci homeopatie.) 
Myslím, že tento princip platí nejenom v oblasti látek v přírodě, ale také v oblastech ducha, kdy pro člověka je často řešením jeho problémů, pochopení a "sžití se" se zdrojem svých trápení. 
Řešením je naučit se jak použít "energie" v člověku obsažené, a ne je potlačovat, anebo se k nim nehlásit. 
Umění života je pochopit sebe sama a najít způsob smysluplného využití potenciálu své osobnosti.

/Převzato z www.olam.cz/

chukat.pdf

chukat 2014 zde