Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Tet

29. 11. 2014

Otijot

Písmena

 

hebrew-alphabet-drawing10.jpegDeváté písmenko v pořadí hebrejské abecedy je Tet a jemu přináležející sefira Jesod – Základ – barva oranžová. K této sefiře je přiřazena biblická postava Josef (Asaf)– „mistr snů“, a jak jsem se dočetla v židovské literatuře - symbol svatosti. Přiznám se, že jsem musela příběh o Josefovi číst mnohokrát, protože jsem nemohla hned na první pohled tu svatost v Josefovi najít.
Když totiž jde člověk jen po ději příběhu, to podstatné mu zůstane skryto. Jen ve stručnosti tedy něco z děje.

Josef je prvním synem Jákobovým, kterého porodila milovaná Ráchel
a z toho důvodu byl synem nejvíce opečovávaným. Je víc než pravděpodobné, že ostatní jeho starší bratři na něho žárlili! Jákob Josefa rozmazloval a lze to pochopit i z toho, že mu nechal udělat „pestře tkanou suknici“, jakou žádný z jeho bratří neměl. A Josef se asi choval právě tak, jak se chovají rozmazlené děti. Asi se trochu naparoval, vědom si svého výjimečného postavení, které mu otec Jákob přisoudil ve svém srdci. Jeho bratři museli tvrdě pracovat, zatím co Josef v přepychovém obleku se mezi nimi procházel a vykládal jim, co se mu právě zdálo a co to znamená. Měl úžasný dar od Hospodina, rozuměl snům, ale ještě neuměl se svým výjimečným darem nakládat, tak mu sloužil i k vychloubání. Není divu, že to udřené bratry štvalo!
A co teprve, když jim přišel říci sen, ze kterého vyplynulo, že jemu se budou všichni klanět, včetně rodičů. To už bylo trochu moc! Jákob to také slyšel a Josefa před bratry napomenul. V jejich srdcích ale zůstával osten žárlivosti, ta budí závist, ze závisti roste nenávist, nenávist je matkou zlého úmyslu a zlý úmysl plodí zlý čin. A tak při nejbližší příležitosti, když Josef přišel na pastvu bratry navštívit, bylo rozhodnuto o jeho osudu – zbaví se ho, zabijí ho. Ruben a Juda nechtěli Josefa zabít. Ruben řekl: „Neprolévejte krev.Vhoďte ho do cisterny, která je ve stepi, ale ruku na něj nevztahujte!“ Chtěl ho z rukou bratrů vysvobodit
a přivést k otci. Ani Juda nechtěl Josefa zabít: „Čeho tím dosáhneme, když svého bratra zabijeme a jeho krev zatajíme? Pojďme, prodejme ho Izmaelcům, ale sami na něho nesahejme, vždyť je to náš rodný bratr.

A tak když midjánští obchodníci jeli kolem, vytáhli Josefa z cisterny
a prodali ho Izmaelcům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa
do Egypta.“ Pokračování i konec tohoto biblického příběhu je všem notoricky znám a komu ne, nechť si ho přečte v Genesis 37 a dále.

Proč a čeho je tedy Josef základem? Znovu a znovu jsem si ten příběh četla, protože jsem nemohla nějak uchopit tu souvislost. Josefův příběh je tak rozeklaný! První věc, která mne zaujala, že B-h nasměruje člověka tak, aby zde na zemi splnil úkol, který se třeba zúročí až v daleké budoucnosti. Tak uvažujme: tím, že bratři Josefa vhodili do cisterny v neposlední řadě proto, že se nad nimi povyšoval, tak aniž by chtěli, dopomohli mu právě tím získat mocné a výsadní postavení. Možné je,
že kdyby Josef zůstal „doma“, jeho pýcha by ho zaslepovala čím dál víc a možná by v marnostech promrhal vzácný dar. Jeho život byl, tak jako náš je, v rukou Nejvyššího a ten nás, slepce života, nenechá zhatit Jeho plány. A tak my s tímto vědomím můžeme cestovat životem bezpečně
a bez obav a to i ve chvílích, kdy se nám zdá, že náš život nabral divný směr. Jednu podmínku to ale má, zůstat ve stálém spojení s B-hem! Josef se nedal svést lákadly Egypta a svým životem, postojem
a pokorou, se kterou přistupoval k B-hu, se stal živým svědectvím. Nikdy se nepřestal hlásit ke svému hebrejskému původu a k jedinému
B-hu. Přestal se vychloubat „svým“ uměním vykládat sny, ale teď, předvolán před faraona, aby mu vyložil sen, říká: „Ne já, ale B-h dá faraónovi uspokojivou odpověď“.

A tak všude, ať je to třeba ve vězení nebo ve vysoké funkci, můžeme být svědkem B-ha živého. Jsme-li s Ním v nepřetržitém kontaktu, budeme nakonec infikováni Jeho svatostí a tak se staneme přenašeči tohoto nebeského viru. A tady to je, tím Základem je Svatost. My lidé si nemůžeme jednoho dne říci tak, od dnešního dne budu svatý! Je to tvořivý proces a nelehká cesta.

V abecedním Žalmu 119 začínají verše 65 až 72 písmenem Tet. Když si je pozorně přečteme, můžeme mít pocit, jako by vycházely ze srdce právě Josefovi.

 

„Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.

Nauč mne okoušet a znát, co je dobré, já Tvým přikázáním věřím.

Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi přikázal.

Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

 

Opovážlivci mě zle pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.

Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.

Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.

Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.“

 

Židé o svatém člověku říkají, že je cadik, v bibličtině pak „spravedlivý člověk“. Jaký je profil takového člověka? Chasidský směr judaismu říká, že cadik je prostředníkem mezi obcí a B-hem. Mezi cadikem a B-hem není žádná překážka, nic je neodděluje.Vším co dělá, jak jedná, jak se chová, trvale dosvědčuje svou příslušnost k nebeskému Otci. Je čestný, morální, myslí na chudé a odstrčené. V knize Přísloví 10,7 je napsáno, že „památka spravedlivého bude k požehnání“. Talmudská tradice pak říká, že svět dosud trvá zásluhou spravedlivých. Tomu my, kteří známe galilejského rabiho Ješuu ha nocri, jistě bez výhrad věříme.
On byl na své pozemské pouti dozajista Cadikem, který pro záchranu světa obětoval sám sebe.

A jaké nádherné zaslíbení se vztahuje na celý Izrael, „všichni budou spravedliví (svatí) a navěky obdrží do vlastnictví zemi“ Iz.60,21

 

Devítka je nápadná tím, že v různých jazycích je téměř totožná se slovem „nový“ Snad je to proto, že člověk přichází na svět za devět měsíců. Je to ale také symbol přípravy. V křesťanství je novéna devítidenní modlitba, kdy se zúčastnění modlí
za určitou věc a očekávají odpověď. První novénu najdeme v Bibli
ve Skutcích apoštolů 1,13: „Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali.  Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip
a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.“
Zůstali zde takto na modlitbách devět dní až do letnic, což byl den desátý.

            V chasidismu bychom našli zmínku o „devíti branách svatosti“. Konec konců Jiří Langer napsal knihu Devět bran, která rozhodně stojí za přečtení. Každý rok probíhá festival židovské kultury pod stejným názvem.

            Talmudický učenec a lékař Baal Šem Tov napsal o těchto branách následující podobenství: „Jednoho dne dal jeden velmi moudrý král postavit zdi, věže a brány, ale bylo to jen zdání. Pak nařídil, aby

k němu bránami vcházeli lidé, a před každou bránu dal položit poklady království. Všichni, kdo se dostali k některé z bran, si vzali z pokladů a odešli. Ale jediný králův syn se snažil dostat přes to všechno k otci a tak jen on mohl poznat, že jej od otce žádná zeď neoddělovala, že to všechno bylo jen zdání“.

            Rozjímání nad devítkou zakončím rčením „vydávat šestku za devítku“. Znamená to, že méně hodnotné je nabízeno jako cennější. Ten, kdo toto dělá, ví, že druhého šidí. Tenhle princip si v dnešní době dobře osvojili někteří obchodníci i politici. Říká se, že „svět chce být klamán“, ale pamatujme, B-H NEBUDE OKLAMÁN!

 

Marta Srbová

 

jesod.jpg

 

Tet.pdf

Tet.doc