Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Mem

12. 7. 2016

5f372b1ba0f42b550e645e3017b0cf93.jpg

MEM

je třinácté písmeno hebrejské abecedy. Je to písmeno zvláštní, píše se totiž jinak, když se objeví na začátku a uprostřed slova, to je tak zvané otevřené „mem“
a jinak, když je ve slově jako konečné písmeno.
Tam se objevuje zavřené „mem“.
Písmeno má podle gematrie numerickou hodnotu 40 a má
podobu vlny na vodní hladině. V židovském mysticismu je „mem“ písmenem „vody“ (majim).
Voda symbolizuje jaro. Na jaře spodní vody z tajemného zdroje vystoupí na povrch a tak díky B-ží moudrosti vypučí nové květy a je to jako výbuch nádhery a barev. Mem ale také reprezentuje moře, moře znalostí, moře moudrosti. Ponořit se do studia Tóry to byl a je příkaz
pro židovského věřícího.

„Hlupák si nelibuje v rozumnosti.... Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti....“ (Přísloví 18; 2,4)

Jak jsem už uvedla, mem má dvě podoby – otevřenou formu
a uzavřený tvar. K tomuto se vztahuje jedna biblická zvláštnost.
Našla jsem tenhle výklad ve svých poznámkách, ani už nevím, kdo jej uváděl, snad Ludwig Schneider nebo jiný osvícený vykladač. U Izaiáše v 9 kapitole, 7 verši se vyskytuje „chyba“ – uzavřené mem se totiž nachází uprostřed slova ˝lemarbeh˝ = rozmnožit, rozrůst!

Zavřené a otevřené mem

„Jeho vláda se rozroste a pokoj bez konce...“

Proč tuto zjevnou chybu židovští opisovači nikdy neopravili?

Při opisování biblických textů se dbalo až úzkostlivě na přesnost. Asi je tato chyba záměrná a velevýznamná, proto se zachovala až do dnešních dnů. Uzavřené Mem uprostřed slova reprezentuje dobu Mesiáše, kdy on bude panovat na zemi a jeho panování bude bez konce…

„Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až na věky.“

V poslední den svátku stánků rabi Ješua vystoupil a zvolal:

„Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ (Jan 7,37)

My, kterým byla dána víra (Emuna) můžeme dosvědčit, že Mesiáš je jediný, kdo uhasí vnitřní žízeň a že z Jeho srdce plynou proudy živé vody.

Mem má tedy podle gematrie, jak už jsme si řekli, hodnotu 40
a že to jistě není náhoda, si uvědomíme, když si vzpomeneme na některé biblické události:

- čtyřicet dnů trvala potopa

- čtyřicet let putoval Izraele po poušti

- čtyřicet dnů byl Mojžíš na hoře Sinaj

- čtyřicet dnů se postil Pán Ježíš na poušti

 

Ve starobylé knize Sefer Jecira čteme o písmenu m:

 

„On učinil písmeno Mem králem nad vodou,

připojil k němu korunu,

obměnil je jedno s druhým a s nimi vytvořil zemi ve Vesmíru,

studené v Roce a břicho v Duši,

mužské a ženské.“

 

13 je číslo plné pověr, předsudků a mýtů. Je zvláštní, že má tak špatnou pověst v mnohých národech a kulturách! Tak například ve starém Babylónu byla třináctka číslem podsvětí. Ale obecně je to
symbolické číslo smrti. Podle psychologů je smrt největším stresorem. V knize Jara Křivohlavého „Jak zvládat stres“ jsou uvedeny stresory podle závažnosti a na prvním místě je uvedena vlastní smrt a hned na druhém smrt nejbližší osoby. Smrt tedy vždy přináší zcela zásadní změnu do života. Možná, že zde je důvod, proč toto symbolické číslo tak děsí člověka. Obecně se totiž změnám bráníme a bojíme se jich, protože tím vstupujeme na neznámou půdu. Ale každá změna je pro náš životní vývoj n e v y h n u t e l n á! Zbavuje nás neužitečných věcí a vztahů, připomíná nám všudypřítomnou pomíjitelnost a tím nás koriguje. Zvykli jsme si na rutinu a v pohodlí svých návyků se cítíme bezpečně.

V alchymii se číslem třináct označoval proces hnití. Ale i když to tak na první pohled nevypadá, právě jen díky tomuto procesu je možný další život, proto by se mohla třináctka stát v určitých souvislostech i číslem naděje.

Ale pověry jdou až tak daleko, že někteří lidé nechtějí bydlet v hotelovém pokoji označeném číslem 13. A což teprve, aby jejich dům měl toto číslo! (např. já v čísle 13 bydlím celý svůj život). To je ovšem jen nepodstatná poznámka na okraj. Bible říká, že smrt je nepřítel člověka a B-h nemiluje smrt, ani pro nás hříšné lidi si ji nepřeje!
Proto dal světu Mesiáše, aby svět nemusel zahubit. A my přesto tak často volíme smrt, aniž bychom to vůbec tušili:

„...kvůli strnulosti našich krků a nadutosti našich srdcí, smrt, smrt v tisícero maskách a převlecích. Uctívání mamonu je tak bezuzdné, že svět byl vydán všanc kupčení, hamižnosti a závisti miriád jeho duší. Kde však jsou kněží míru a lásky, aby se zasazovali o tichou posvátnost života? Již nepociťujeme posvátnou hrůzu, jsme stravováni všedními starostmi a o naše posvátné okamžiky na Zemi nás okrádá uhrančivá záře televizních obrazovek.
Volíme smrt tisícero způsoby. A když se odvrátíme od trpících a zatvrdíme naše srdce, když přibouchneme dveře před chudými
a bezmocnými, když se nadýmáme pýchou a když propadáme úzkosti, cožpak si opět nevolíme smrt? Proti požehnání života v B-hu stojí zlořečení smrti, která dopadá na ty, kdo se B-hu odcizili. Oddělili jsme se od naší Duše, když už necítíme přítomnost JHVH ani neslyšíme jeho
hlas, a ploužíme se slepí a hluší, lomozným světem Asija.“

Zhenya Senyak, Hebrejská kniha mrtvých

 

Marta Srbová