Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Gimel

19. 2. 2014

 

 
 

gimel.jpg

„Gimel“ je třetí písmeno hebrejské abecedy. Patří mezi zdvojená písmena. Ve struktuře stromu života přísluší k pozici Bina, což značí rozum. Ten oproštěn od citu mrazí jak led, je jen holým intelektem, ale B-h, který je Láska, jej mění v porozumění a to vede k touze prokazovat druhému milosrdenství, slitovávat se a nabízet pomoc. 
Porozumění je vždycky tvůrčí, vede ke skutkům. Ve slově porozumění, jehož základem je „rozum“, vymezuje tento pojem tomuto slovu zcela pevný a jasný směr i cíl. Skutky prokazované díky porozumění mají racionální a praktické jádro. To je velmi důležité, protože jen chtění, jen láska, jen touha, jsou jistě důležité a motivující pocity, ale chceme-li někomu opravdu pomoci, musí být toto všechno shrnuté v jediném, v  p o r o z u m ě n í. 
Porozumění, jehož korunou je rozum, se stává hybnou silou pro aktivní pomoc a záchranu člověka. Pan Lawrenc Kushner ve své knize 
o hebrejských písmenech ve stati, pojednávající právě o písmenu Gimel, říká: „A jednoho dne všechny duše, které konají skutky milující laskavosti G´MILUT CHASADIM povstanou ve velké vlně, jež bude sahat až do nebes a naplní celý svět G´ÚLÁ, vykoupením“.
 
 
 
K písmenu Gimel se vztahuje číslo tři. Trojka je zvláštní číslo, je to číslo dokonalosti. Jen to, co má hloubku, výšku 
a šířku, můžeme my lidé vnímat a díky tomu popsat určitou skutečnost.
Skoro ve všech pohádkách našich i cizích je zastoupeno pravidlo tří. Tři bratři, tři sestry, kde svými pozitivními vlastnostmi zpravidla obdaří pisatel toho třetího, ačkoliv zpočátku se jeví jako nedochůdče bez ambicí. V průběhu děje se vše mění a nakonec vítězí 
a koná vysvobozující činy. To ovšem není všechno, tento hrdina musí většinou přemoci tři těžké překážky, atd.
Už staří filozofové říkali, že kdo chápe trojku, chápe svět. Naproti tomu o kom se říká, že „neumí napočítat do tří“ je naprostý hlupák, od něhož je lépe nic neočekávat. 
 
Chceme-li někomu říci, že něco se stane za krátkou dobu, řekneme, že to bude „než napočítáš do tří“. Také o šíření zpráv, ale i pomluv se říká: „Co ví tři, to se dozví sto.“ 
Dlouhé dějiny má také trojiční učení v křesťanství, které zde nebylo od počátku, jak bychom se mohli mylně domnívat. Poprvé se objevuje až na přelomu 4. a 5. století. Trinitářské dogma je jednou z největších záhad navzdory logice a racionálnímu vysvětlení.
Fakt je, že i v jiných kulturách, náboženstvích a filozofiích nacházíme zálibu ve trojici. V Egyptě uctívali více trojic, hinduismus má ve svém učení trojjedinost, řecká bohyně Seléné je bohyně tří tváří. 
Těchto příkladů bychom našli v dějinách i v současnosti mnoho.Tváří v tvář všem složitostem a záhadám života musíme souhlasit s apoštolem Pavlem, že:
 
„Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznáváme částečně, ale potom poznáme plně, jako B-h zná nás.
A tak zůstává víra, naděje, láska, to trojí, ale největší z té trojice je LÁSKA.“
 
Marta Srbová